Víte jak hodně (nebo vlastně málo) věřili Češi své vládě během nejtěžších období pandemie ve srovnání s ostatními státy EU?
O tom jak jednotlivé vlády zvládají boj s pandemií COVID-19 rozhoduje bezpochyby celá řada faktorů. Nicméně jedním z hlavních aspektů, které determinovaly úspěšnost zmírnění zdravotních dopadů pandemie, je zejména občanská míra důvěry ve vládní instituce, což konstatuje také řada vědeckých publikací.
V kritických obdobích pandemie byly vlády nuceny implementovat řadu bezpečnostních opatření, jež zásadně ovlivňovala běžný život a svobody obyvatel. Dodržování těchto opatření ze strany veřejnosti bylo ale silně závislé právě na důvěře, kterou k vládním institucím chovají. V případě slabé důvěry jsou zpravidla vládní instituce nuceny přikročit k přísnější represi, což může být ale efektivní pouze v omezené míře, či v krátkodobém horizontu. Pozitivně přitom vnímání důvěry ve vládní instituce ovlivňovala hlavně schopnost dobré a spolehlivé organizace, srozumitelná komunikace informací souvisejících s pandemií, nebo vnímaná míra férového a spravedlivého chování ze strany vládních institucí.
Jak ukázal pravidelný průzkum Eurobarometer z přelomu let 2020/2021, důvěra v českou vládu v tuzemsku klesla z 40 % (před vypuknutím pandemie) na 19 %, což v rámci EU zařadilo ČR na poslední místo. Slabá byla také spokojenost s bezpečnostními opatřeními a to na úrovni 24 % (třetí nejnižší hodnota v rámci EU). Klesající míru důvěry v českou vládu během první vlny pandemie zaznamenala ve svém průzkumu také organizace OECD, kde se ČR umístila taktéž na chvostu pomyslného žebříčku. Výsledky těchto průzkumů nicméně také odpovídají událostem, které se během pandemie v tuzemsku odehrály. Počínání českých vládních institucí totiž působilo velmi chaotickým způsobem – časté změny vedení v resortu zdravotnictví, nesrozumitelná komunikace bezpečnostních opatření, problémy s dodávkami zdravotnického materiálu, zcela nedostatečný důraz na následnou vakcinační kampaň a naprostá absence koncepční a systematické informační kampaně proti nejčastějším dezinformacím.
Česká republika si následně i v celkovém zvládání pandemie a mírnění jejích dopadů vedla v rámci EU velmi podprůměrně. Zejména v počtu zemřelých v souvislosti s onemocněním COVID-19 se řadíme mezi nejhorší členské státy s počtem zemřelých překračujícím hodnotu 370 na 100 tis. obyvatel (více než 39 tis. zemřelých). V rámci EU dosáhlo vyššího relativního počtu zemřelých pouze Chorvatsko (381 na 100 tis. ob.), Maďarsko (464 na 100 tis. ob.) a Bulharsko (523 na 100 tis. ob.). Stejně tak podíl obyvatel s ukončeným očkováním dosahuje v tuzemsku přibližně 64 %, kdy průměr EU přesahuje 72 %. V pomyslném žebříčku proočkovanosti stojí za Českou republikou pouze Bulharsko, Chorvatsko, Rumunsko, Slovinsko, Slovensko a Polsko. Na druhou stranu, např. Finsko a Dánsko, které ve stejném průzkumu získaly relativně vysokou veřejnou podporu, vykazují naopak téměř nejnižší hodnoty zemřelých (Finsko 55,3 na 100 tis. ob., Dánsko 96 na 100 tis. ob.).
Pokud stále někdo nevěří že se v česku během pandemie neumíralo více než obvykle, snad mu pomůže změnit názor níže uvedený graf o týdenním vývoji počtu zemřelých. Červená přerušovaná křivka zde vyjadřuje dlouhodobý průměr (2015-2019), zelená ilustruje vývoj v roce 2020 a černá rok 2021. Je tedy naprosto evidentní, že během nejkritičtějších období pandemie se v ČR umíralo téměř dvakrát tolik než za běžných okolností.
Zdroj: ČSÚ
„Best in COVID“? Zcela jistě ano – jsme nejlepší z nejhorších a stojíme na úplně opačném konci žebříčku než bychom se zřejmě bývali přáli umístit.
MICHAEL FANTA, analytik CETA, výzkumný pracovník UJEP
Foto: Pixabay
Zdroj: Michael Fanta