Představte si svět, ve kterém neexistují žádné bankovky ani mince. Zkrátka místo, kde se platí výhradně kusem plastu nebo několika kliknutími.
Situace je taková, že řada zemí už nějakou dobu k bezhotovostní společnosti směřuje a vídáme čím dál tím víc obchodů a restaurací, které přijímají platby kartami. Lidé také významně holdují online nákupům. Koronavirová krize tento přechod katalyzovala a lidé mají často i strach, že fyzická manipulace s penězi zvyšuje riziko přenosu bakterií.
Naskýtá se tedy otázka: jsme na svět bez hotovosti připraveni? Jaké by to mělo důsledky, ať už pozitivní, nebo negativní? Zkusíme na tuto otázku najít odpověď a zvážit různá pro a proti.
Pokles podvodů a daňových úniků
Hotovost je páteří černého trhu, kde se bankovky směňují za kradené a ilegální zboží. Hotovost je anonymní, nemá žádnou identitu a je prakticky nemožné vysledovat, kdo je jejím vlastníkem. A lehce ji schováte. Prostě jde zločinu skvěle na ruku.
Organizované zločinecké spolky a bezskrupulózní firmy často využívají hotovost jako nástroj, pomocí kterého kontrolují lidi, kteří pro ně pracují. Lidé jsou často nuceni pro takové organizace pracovat za minimální mzdy a jednoduše nemají na výběr. Zejména pokud v dané zemi pobývají nelegálně a neustále nad nimi visí hrozba deportace. To se někdy označuje také jako „moderní otroctví.“ Kdybychom si hotovost v tomto kontextu zcela odmysleli, pachatelům by se výrazně ztížil život.
Řada lidí namítá, že kdybychom se hotovosti úplně vzdali, organizované zločinecké spolky by neměly šanci přežít. Takový scénář se zřejmě nenaplní, ale stažení velkých bankovek by zločincům život dost zkomplikovalo. V USA by mohlo jít například o stodolarovky. Ono platit několik stovek tisíc v pětidolarovkách nejspíš transakci na rychlosti zrovna nepřidá.
A určitě by poklesl i objem daňových úniků. Lidé jsou nuceni své bankovní transakce přiznat, protože jsou k dispozici digitální nebo papírové záznamy: stažení peněz by přijímání pokoutních plateb za splnění určitého úkolu znemožnilo. A protože by lidé museli poctivě odvádět daně, vládám by v důsledku toho začaly narůstat rezervy.
Bezhotovostní společnost na úkor těch nejzranitelnějších
Nejpalčivější otázkou ale je: „A co lidé, kteří nemají bankovní účet?“
Pro člověka bez domova je hotovost nástrojem k přežití. Tito lidé obvykle pobírají státní příspěvky v hotovosti a samozřejmě spoléhají i na dary od veřejnosti. Za obdržené bankovky a mince si pak kupují potraviny a pití a stažení peněz z oběhu by pro ně mohlo znamenat přetnutí záchranného lana potřebného k přežití.
Není to sice nepřekonatelný problém, ale je to závažná komplikace, protože zranitelných lidí, kteří jednoduše hotové peníze potřebují, je hodně. Řada z nás zná nějakého staršího člověka, který si zkrátka nezvládne dojít do banky vybrat či vložit peníze, a v mnoha případech ani neumí pracovat s online bankovnictvím: nucený přechod na digitální služby v těchto případech prostě nedává smysl. Také oběti domácího násilí často ukrývají peníze před kontrolujícím partnerem a mnohdy jim to v krizových chvílích může zachránit život.
Stále existují lidé, kteří nevyužívají bankovní služby, a na všechno používají hotovost nebo předplacené služby. V chudších zemích je procento lidí, kteří to takto mají, mnohem vyšší.
Digitální přechod je příliš rychlý a v pokoronavirové éře to může být pro ty nejzranitelnější devastující.
Digitální peníze jsou mnohem praktičtější
Pro nás, kteří máme to štěstí, že můžeme využívat výdobytky digitálních financí, jsou jejich výhody extrémně užitečné. V posledních několika letech jsou na vzestupu tzv. challenger banky, které umožňují využívání našich virtuálních prostředků kdekoli na cestách, aniž bychom si museli na výběr našich fyzických peněz vystát frontu.
Také máme výhodu, že můžeme mít všechny naše peníze na stejném místě, pokud chceme. Nemusíte u sebe nosit velký štos bankovek, který byste mohli ztratit, a banky vám poskytují bezpečné místo, kam peníze uložit, a mít k nim přístup, odkudkoli potřebujete.
Absence fyzické hodnoty
Kdyby peníze ztratily svou fyzickou podobu, mohlo by to mít mnohem větší dopady, než si uvědomujeme. Přepočítávání peněz před platbou nám dává podvědomý pocit jejich důležitosti: když totiž peníze „sázíme“ na stůl, doopravdy vnímáme jejich hodnotu. A teď to srovnejte s online platbou – ano, objem financí vidíme sice na displeji, ale to kliknutí myší přináší diametrálně odlišný pocit.
Přílišné „rozhazování“ je údajně mnohem častější na internetu než v kamenném obchodě. Vidíme produkt, který se nám líbí, ale už nevidíme jeho fyzickou hodnotu, takže na tlačítko „Koupit“ klikneme bez většího rozmyslu.
Dalším příkladem může být online zábava. Když například při hraní online kasinových her odpadne směna hotových peněz za žetony a vše probíhá online přímo z bankovního účtu, může to svádět svou jednoduchostí. Z vašich peněz se stane jenom elektronické číslo na obrazovce a v zápalu hry můžete snadno ztratit pojem, kolik vlastně sázíte. Svou hodnotu pak ztrácí i velké odměny a bonusy: namísto pocitu ze štosu bankovek nebo hromady žetonů uvidíte leda tak vyšší elektronické číslo, což znamená, že budete mít větší touhu vsadit znovu.
S ohledem na uvedené je důležité nahlížet na tento problém z obou stran. Ano, digitální bankovnictví je praktické, ale prostor pro peníze by měl zůstat, pokud nechceme některé části společnosti úplně izolovat. Aby se podařilo využít přednosti a potlačit nevýhody bezhotovostní společnosti, určitě je zapotřebí multimodální platební systém, kdy budou všichni těžit ze symbiózy platebních karet a hotovosti.
Zdroj: Oliver Meszároš