Prvního září 2018, den kdy si vládnoucí politici opět za peníze nás všech snaží koupit voliče. Od tohoto dne získávají studenti a důchodci slevu na jízdném pětasedmdesát procent. Politici u korýtek předpokládají, že všichni studenti a důchodci jsou natolik natvrdlí, že jim na tento lep lehce skočí.
Je pravdou, že se mezi nimi bohužel najde určitá skupina lidí, která bude tento krok považovat za prospěšný – studentům je na školách horem dolem vlévána státem nařízená politika, že žít na cizí účet je správné, důchodcům je mnohdy připomínáno, jak skvěle se žilo za socialismu. Ze smutných výsledků posledních voleb je zřejmé, že se nejedná o malou skupinu. Avšak jsou zde lidé rozumní – studenti, kteří nechodí do školy pro biflování cizí pravdy, důchodci, kteří něco za svůj život sami vybudovali. Mohu jen doufat, že nejen oni na tak zřejmý úplatek neskočí.
Celá tato úlitba vybraným jedincům nás bude stát cca 6 miliard korun. V rámci rozpočtu se to nemusí zdát příliš, ale zkuste si to představit. Trošku s nadhledem lze říci, že 6 miliard je výnos DPH z prodeje 1,8 miliard bochníků chleba, které když se položí za sebou, vytvoří řetěz o délce 562 500 km. Tzn. že by pokryly celou silniční síť v naší zemi desetkrát…
Proč přirovnání k silnicím? Kolik lidí tráví svůj drahocenný čas v kolonách – ať již v automobilech či autobusech? Kolik lidí dýchá zplodiny z aut projíždějících centrem měst a obcí? Kolik lidí se obává přejít frekventovanou silnici, protože hlavní tah vede po jejich ulici? Kolikrát slýcháváme z úst ministra dopravy a jeho pohůnků, že na výstavbu obchvatů nejsou peníze?
Příklad za všechny – Ostrava. Do našeho třetího největšího města se z Hlučínska každý den sjíždějí lidé za prací. Přes most na silnici I/56 překlenující řeku Odru, projede každý den více než 20 tisíc vozidel (osobních, nákladních, hromadné dopravy). Dennodenně se v tomto místě pohybuje masa lidí odpovídající velikosti města Písku. Místo hladkého průjezdu stojí v ranní a odpolední špičce v kolonách.
Důvod? Silnice má v každém směru jen jeden pruh. Průměrné zdržení odpovídá cca 15 minutám. Čtvrt hodina je moc, nebo málo? I kdyby v kolonách stálo jen 10 tisíc lidí, znamená to 2,5 tisíce hodin promarněných v pomalu popojíždějícím souvislém proudu vozidel. 100 dní života jednoho člověka je jen na této silnice téměř každý den ztraceno. Ovšem na výstavbu obchvatu Hlučínska, který by tento problém vyřešil, „nejsou peníze“.
Když píšu o problému, nemyslím tím jen výše uvedené kolony. Silnice I/56 vede skrze centra hlučínských obcí. To jsou další desetitisíce lidí, kteří se obávají o své děti, své zdraví.
Mluvíme o částce 7 miliard dle studie. Pokud se nebude stavět most nad dálnicí D1 v Ostravě a bude využit stávající naddimenzovaný kruhový objezd nad ní, sníží se cena na 6 miliard. Právě těch 6 miliard, které nyní ministr dopravy Ťok s úsměvem na tváři vyčlenil na podporu dopravcům (překvapivě i nejednoho dopravce, jehož majitel podporuje Akci nespokojených občanů neboli Akci nespokojeného oligarchy alias ANO 2011).
O co horší je tento úplatek, když si uvědomíme, že studenti a důchodci již slevu měli. Část dopravců v rámci konkurenčního boje (s pomocí státního doplatku, o kterém se příliš nemluví) nabízela jízdné skutečně za hubičku.
Šest miliard, peníze, chybějící například na přeložku výše uvedené silnice I/56, která ovlivňuje život desítkám tisíc obyvatel. Představme si, že by se tento úplatek neposkytl a peníze šly každý rok na stavbu obchvatů. Ne každý je tak velký a náročný jako přeložka silnice I/56. Kolika lidem by tyto peníze prospěly? Kolik by zachránily životů? Kolik hodin by lidé místo stání v kolonách mohli věnovat dětem, koníčkům? Bohužel, korytářům je to jedno, ti chtějí hlasy jiných.
Jiří Zapletal, místopředseda Svobodných, zdroj ZDE.
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
