Dostal jsem „Uherskou lekci“. Bylo to v Budapešti v roce 1991, tedy krátce poté, co Státní banka československá jako nově ustavená měnová instituce zahájila činnost podle nového zákona. Stala se nezávislou na vládě, dostala řadu nových kompetencí a samozřejmě i starostí. Vedení SBČS se v té době vypravilo na přátelské setkání s vedením obdobné maďarské instituce, aby se porovnaly zkušenosti, starosti a záměry. Bylo to setkání velmi pracovní a velmi krátké – přesto se našla chvíle i na osobní rozhovor s maďarským guvernérem – vlastně prezidentem Magyar Nemzeti Bank – kterým byl v té době György Surányi.

Jako čerstvý tiskový mluvčí SBČS jsem si samozřejmě nastudoval maďarskou situaci a překvapilo mě, jak ostrý spor vyvolal tento guvernér s maďarskou vládou. Kritizoval ji za rozpočtovou expanzi a z celého mediálního průběhu bylo jasné, že tím pádem ve funkci moc dlouho nevydrží.

Mezi centrálními bankéři je otevřenost a upřímnost běžná, a tak jsem se na to pana prezidenta zeptal. Nebylo mi jasné, zda chápe, že svou kritikou si pod sebou řeže větev, že má možná dobré a zdravé názory, ale ve sporu s vládou nakonec podlehne a své názory neuplatní.

György Surányi mluvil trochu zastřeným hlasem, byl zosobněním klidu a rozvahy, ale kolem očí měl i jakýsi trpělivý a chápající úsměv. „Co byste mi radil?“, zeptal se, a tak jsem mu opatrně odpověděl: „Nevím, jestli je dobré mluvit takto ostře v médiích, stejně nedosáhnete toho, aby vláda svůj postoj změnila. Je to tedy k něčemu dobré?“

„Maďarská vláda zřejmě vůbec nechápe, v jaké jsme situaci, a opravdu není schopná svou politiku změnit. Upřímně řečeno, v takové situaci se rozumná měnová politika tak, jak já to vidím, dělat nedá. Pro mne není důležité, abych se udržel ve funkci, zvlášť ne za těchto okolností. Spor je to velký a je neúnosný, to s Vámi souhlasím, ale zároveň je teď každému jasné, jakou měnovou politiku já zastávám a až budu z banky pryč, budu určitou a zcela jasnou alternativou. Myslím si, že tato země nakonec bude muset uplatnit principy, které zastávám, bude potřebovat přísnou měnovou a rozpočtovou politiku. Myslím, že to povede ke změně vlády a až se bude hledat ten správný prezident centrální banky, budu připraven.“

V roce 1991 to znělo opravdu zvláštně. Ani v Československu nepanovala mezi centrální bankou a vládou úplná idyla, ale pořád tu byl společný zájem a společné základní principy. Konflikt takového rozsahu nepřipadal v úvahu a nebylo už také dost dobře možné, aby vláda dosáhla v centrální bance personálních změn.

No a pak vlastně přišla ta lekce, nebo spíš její pointa: György Surányi odešel z čela maďarské centrální banky v roce 1991 a vrátil se na své místo v roce 1995. V té době byla maďarská ekonomika v krizi a György Surányi sehrál klíčovou roli při jejím řešení. Později se stal i vážným kandidátem na post premiéra, tuto pozici však odmítnul. V čele centrální banky sloužil 6 let a dnes stojí v čele jedné z největších komerčních bank v Maďarsku. S nynějším předsedou vlády své země neměl dobré vztahy a nejspíš je nemá dosud. Může mu to ale být jedno, v dějepise své země je trvale zapsán jako ten, který si v krizové situaci věděl rady a zemi v krátké době pomohl konsolidovat.

Dobrá uherská lekce, co říkáte?

Foto: Pixabay

Zdroj: Martin Švehla