Říká se, že šťastní lidé bývají bohatí. Neboli že prosperita nepřináší radost a štěstí ale naopak, sama je důsledkem pozitivního přístupu k životu. Platí to nejen pro jednotlivce a firmy, ale i pro společnosti a státy.
Proto si dovolím v tomto textu popřát nám všem do Nového roku štěstí. Po zkušenostech z letošního roku ho vidím zejména ve třech věcech: schopnosti prosadit naše národní zájmy v Evropské unii, zajištění dostatku levné energie a ukončení “občanských válek” kdy jsou jedni štváni proti druhým.
V Evropě se často prosazuje politika, která nám v důsledku škodí, elektřina je drahá, což ohrožuje životní úroveň milionů občanů i přežití řady firem a míra nenávisti mezi lidmi ničí soudržnost společnosti. Z toho všeho jsme často otrávení a naštvaní – a dá se to chápat – ale na druhé straně takový přístup nikam nevede. Pokud něco není v pořádku, je vždy lepší se k tomu postavit čelem a snažit se změnit status quo. Buď uspějeme a pohneme věcmi k lepšímu, a nebo i když ne, alespoň máme dobrý pocit, že jsme to zkusili.
Začneme Evropskou unií. Je nepochybné, že vadná evropská klimatická doktrína nám způsobila více problémů, než Putinova válka na Ukrajině. Ta určitě naše potíže s energiemi zvýraznila a urychlila zvyšování jejich cen. Ale nedejme se mýlit, hlavní zlo je v evropském systému emisních povolenek, nastavení obchodů s elektřinou a plynem a celkově v doktríně zvané Zelený úděl. Bohužel většina západních politiků se z tohoto vývoje nijak nepoučila a místo aby EU dupla na brzdu a změnila přístup, tak ho ještě přitvrdila.
Za našeho předsednictví byl definitivně přijat zpřísněný balíček Fit for 55, který rozšiřuje emisní povolenky i na dopravu, bydlení či topení. Neboli Evropanům se v důsledku zeleného fanatismu zdraží úplně všechno. To jistě není důvod k jásání. Mírný optimismus naopak může vzbuzovat, že se české vládě během řízení Unie podařilo dohodnout krizová opatření která usnadní přežití momentální energetické bídy.
Opozice kritizuje vládu, že balíček Fit for 55 nezastavila. To je pokrytecké. I kdybychom EU neřídili a nebyli povinni místo národních zájmů prosazovat konsenzus, přitvrzení klima šílenství by prošlo i bez nás. Hlasovalo se totiž kvalifikovanou většinou, veto šlo použít, když se rozhodovalo a obecném plánu, tedy Green Dealu. Andrej Babiš který nás tehdy jako premiér zastupoval, však bez řečí hlasoval pro. Nemůže si stěžovat, že jeho nástupci nezastavili, co už zastavit nešlo, neboť jsme s našimi názory v menšině.
Vezměme si z toho poučení pro budoucnost. Pokud chceme v Evropě uspět a prosadit to, co potřebujeme, musíme zaprvé mít naprostou jednotu doma a zadruhé umět si najít v Evropě spojence. Jiná cesta není. Snad jedině ta, že bychom Unii opustili. Zde právě bychom měli uplatnit pozitivní přístup a místo kverulování a stěžování si, jak nám všichni ubližují, tvrdě pracovat na tom, abychom prosadili svou. Jinak to ve světě nechodí, nikdo vám nedá nic zadarmo – a zelení lobbisté už vůbec ne.
S našimi opakovanými porážkami v Bruselu přímo souvisí i hrozící nedostatek energie. Ten už je nyní v EU realitou a pokud nezměníme kurz, tak od roku 2025 se i Česko stane závislým na importu elektřiny. Otázka zní odkud, protože deficit této komodity je celoevropský problém. Premiér Fiala vyhlásil program dosažení energetické suverenity. Doufejme, že to myslel vážně. Ostatně právě během mandátu jeho kabinetu má dojít k vypínání klíčových uhelných elektráren, a to prakticky bez náhrady.
Za tři roky samozřejmě žádný nový jaderný blok nepostavíme. A těch pár solárních elektráren naši celkovou energetickou bilanci rozhodně nevytrhne. Jediným realistickým řešením je prodloužení používání uhlí, a to do té doby než ho dokážeme nahradit jinými zdroji. Česká vláda by neměla ustoupit tlaku evropských klima hysteriků a měla by v první řadě myslet na naše občany. Nikdo po nás nemůže chtít, abychom mrzli a žili ve tmě jen kvůli tomu, že někdo se nechce vzdát své falešné zelené víry.
Tím jsme u třetího přání: abychom ukončili éru rozdělování společnosti, růstu nenávisti a neschopnosti táhnout za jeden provaz. Právě spory o to, zda je horší špinavá elektřina z uhlí, nebo žádná elektřina, výrazným způsobem zhoršují mezilidské vztahy a radikalizují veřejnou debatu. Zatímco někteří mají strach, že delším používáním fosilních paliv způsobíme někdy v budoucnu klimatickou katastrofu, jiní se naopak daleko více bojí toho, že výpadky energií zaviní okamžitou pohromu, a to s daleko horšími důsledky.
Smířit tyto dvě názorové skupiny určitě není nic snadného, ale politici, novináři, podnikatelé, akademici a další lidé, kteří mají slovo ve veřejném prostoru, to prostě musejí zkusit. Přispívat k racionální diskusi založené na věcných argumentech místo na vášních a emocích patří ke zodpovědnosti elit. Energie potřebujeme a stejně tak potřebujeme udržet elementární soudržnost společnosti a dát do souladu potřebu současného života se životem v budoucnosti.
Toto jsou tři věci, které chci přát nám všem do roku 2023. Letošní rok nebyl z hlediska celkového vývoje dvakrát šťastný. Možná ani jednou… Ale zase nám ukázal, kde jsou problémy, v čem je naše slabost a co musíme změnit. Když se z toho poučíme, můžeme zažít daleko lepších nejen příštích dvanáct měsíců, ale i další dlouhá léta, protože opravdu platí, že pozitivní přístup vede k bohatství.
MARTIN SCHMARCZ, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Foto: Pixabay
Zdroj: Martin Schmarcz
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
