Kronika ohlášení smrti je slavná, nervy drásající kniha Gabriela Garcíi Márqueze. Vypráví tragický příběh vraždy “ze cti” k níž vůbec nemuselo dojít, neboť o ní každý předem věděl a šlo jí kdykoli zabránit.
Příběh vykuchávané české státní kasy se jí začíná nebezpečně podobat. Je nad slunce jasné, že veřejné finance se řítí do…propasti. Ale kabinet se tváří, jako by se nic nedělo. Nové oznámení premiéra, že ”vláda ještě letos zasáhne, pokud by se rozpočet vyvíjel negativně” uklidní asi málokoho. Už včera bylo pozdě.
Že záchranný balíček není nic moc, to už jsme si všimli. Nicméně se týká až let 2024 a 2025. Ale ono je třeba něco udělat teď hned už s letošním rozpočtem. V květnu se jeho deficit propadl na závratných více než 270 miliard. Přitom na celý rok si vláda naplánovala schodek 295 miliard. Tak to už má splněno na víc než 90 %… Příjmy se totiž vyvíjejí hůře, než s čím počítalo ministerstvo financí. Dobře, v takové turbulentní době se to může stát – ale pak se musí rázně zasáhnout.
Analytici radí zmrazit výdaje. Já o tom tedy psal už loni při přípravě rozpočtu, leč k tomu zjevně nebyla politická vůle. Kde předem chybí státnická prozíravost, mělo by ovšem nastoupit alespoň racionální rozpoznání nutnosti ex post. Teď už snad není třeba žádné ekonomické geniality, stačila by trocha odvahy. I ta však zřejmě kabinetu chybí. Protože váhá už několik měsíců, kdy je čím dál zřejmější, že bez rychlého zatažení za záchrannou brzdu nás čeká tvrdý náraz.
Vláda si dokonce nechá líbit zpupné trucování úředníků, kteří odmítají ušetřit i to málo, co je naplánováno v záchranném balíčku na další roky. Dokonce i v této situaci chodí ministru financí další a další požadavky na údajně “nutné” výdaje. Měl jsem možnost ho pozorovat ve Sněmovně, když si je pročítal. Tvářil se hodně zachmuřeně… Jak se ale říká, teď už není proč váhat. Je vlastně jedno, co kdo chce a jak moc rozumí ekonomice. Je potřeba vzít meč a ten gordický rozpočtový uzel rozseknout.
Samozřejmě, že například zmrazení výdajů by znamenalo určité problémy. Byrokraté by skučeli a ani u občanů by přísné šetření nebylo populární. Ale když se něco musí udělat, tak se to udělat prostě musí. Jinak bude daleko hůř. A třeba před volbami, zatímco nyní do nich zbývají více než dva roky. Beztak obliba kabinetu klesá a o něco nižší jsou i preference stran koalice. Ale stále ne o mnoho, takže s opozicí hraje plichtu. Což je za dané situace zázrak. Svědčí to o tom, že voliči jsou vládě věrní. Jak dlouho ještě?
Politické karty jsou rozdány jasně. Lidé, kteří dostali pětikoalici k moci, za ni stále z drtivé většiny nevidí alternativu. Kdy jindy je tedy šance na to učinit nepopulární kroky, než teď? Naopak hrozí, že když bude kabinet dále váhat, zklame své příznivce natolik, že ho opustí. Ne snad, že by ve velkém počtu šli volit Andreje Babiše či Tomio Okamuru. Mohou však zůstat doma. Případně hledat nějakou jinou stranu. Obojí by stačilo k tomu, aby sestava Petra Fialy příští volby jasně prohrála.
Kdyby se výdaje zmrazily na úroveň loňského roku, znamenalo by to úsporu 240 miliard. O tolik se totiž zvětšil objem toho, co chce vláda utratit. Jistě, jde o nominální zvýšení, z nějž velký díl ukrojí inflace. Nicméně když je zle, musí se jednat tvrdě. Ostatně rodinné rozpočty také nemohou počítá s tím, že je někdo bude automaticky valorizovat o 10 % (tedy kromě penzistů). Tohle řešení má navíc výhodou že se ukáže, jaké náklady jsou skutečně nezbytné (a ty by se později ke konci roku rozmrazily) a které nikoli.
Už od března bylo jasné, že to se státním hospodařením jde s kopce: deficit 166 miliard o měsíc později 200 miliard a nyní tedy 271 miliardy. Času na reakci měla vláda dost. Zatím se ale neděje prakticky nic. Kromě slibů, že když to půjde blbě, tak se “něco” udělá. Na co si to kabinet hraje? Na Blanické rytíře? Až bude nejhůř, začnou ministři šetřit? Otázka samozřejmě zní, jak se pozná, že už je opravdu nejhůř…
Mnozí kritizují, že při sestavování rozpočtu ministerstvo financí počítalo s nereálnými příjmy. Už přiznalo, že místo 100 miliard u daně z mimořádných zisků jich přiteče jen 40. Dalších 50 miliard vázne na tom, že jde o peníze za povolenky. Ministr životního prostředí neočekává, že nám je Evropská komise dovolí použít. Jak se mohou stát tak velké chyby? Nesvědčí to o velké kompetentnosti členů vlády. V nejhorším světle je ministr financí. Může to být i tím, že musí pracovat stále s Babišovými úředníky, ale to ho neomlouvá.
Už je to rok a půl, co je nový kabinet u moci. Když nastupoval, varoval jsem, že “agrofertizace” veřejné správy pro něj bude velkou překážkou a exponenti hnutí ANO mu mohou házet klacky pod nohy. Navrhoval jsem změnu zákona a pořádnou čistku. K tomu ovšem nebyla vláda dost statečná. Nyní sklízí plody. Ať už jde o její vlastní neschopnost, nebo důsledek slabosti, že se neodvážila udělat rázný řez. Vyjde to na stejno, protože v každém případě vina za nezvládnutý vývoj státních financí padá na její hlavu.
Tohle je opravdu Kronika ohlášené smrti. Že jsou stání finance v rozvalu, věděla současná vláda ještě když byla v opozici. Připravila si v ní reformy, nebo aspoň seznam škrtů? Ne, nechala to být. A ODS ještě zaťala sekyru hlouběji, když s ANO, SPD a KSČM zrušila superhrubou mzdu. Pak přišla válka a bylo jasné, že se musí rychle konat. Nestalo se zase skoro nic. Nyní už jsme pět minut před “rozpočtovou vraždou” a premiér dává najevo, že se zásahem počká. Vše zatím neúprosně směřuje k tomu, že poteče krev…
Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Foto: Pixabay
Autor: Martin Schmarcz
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
