Deprese. Jedno slovo, jímž lze popsat uplynulých dvanáct měsíců v České republice. Vysoká inflace, drahé energie, strach z budoucnosti, prudký propad domácí spotřeby. Tyto faktory vytvořily doslova smrtící koktejl. Což pocítila i vláda.
Důvěra k ní se v listopadu propadla na pouhých sedmnáct procent. Což je nejhorší výsledek od doby předcházející pádu Nečasova kabinetu a o deset procent méně, než měl Babiš v čase covidu. Ale opravdu jsme na tom tak zle? Ne, nastávají lepší časy. Jen jsme si ještě nevšimli.
James Carvill, Volební stratég Billa Clintona v roce 1992 razil heslo „Je to v ekonomice, hlupáku!“ A i když se poslední dobou necháme ovlivňovat emocemi, například nenávistí, naštvaností, či strachem, popřípadě různými módními progresivistickými doktrínami, pořád platí, že lidé v první řadě hlasují peněženkou. Kdyby se volby konaly letos, vládní strany drtivě prohrály. Dojem z roku 2023 je pro velkou část lidí zkrátka příšerný. Ekonomika hraje proti kabinetu. Nicméně vidíme pozitivní trend. Zatím ale nikoli na kontě…
Když s podíváme na celková čísla, tak nejsou dobrá. Inflace dosáhne více než deseti procent. Což je sice méně, než loňských patnáct, ale pořád hodně. Reálné mzdy sice už neklesly o silně nepříjemných sedm a půl procenta, ale přece jen se o něco propadly. Ale poslední měsíce se zdražování prakticky zastavilo a naopak se opět zvyšuje životní úroveň, protože mzdy začaly předbíhat inflaci. Tyto pozitivní změny jsou zatím příliš malé, aby se z nich běžní občané těšili. Ale ekonomové již vidí pověstné světlo na konci tunelu.
Podle České národní banky (ČNB) má příští rok inflace dosáhnout 2,6 % a ten další 2,1 % (tedy již optimální hodnoty). Z letošního poklesu o 0,4 % se máme dostat k růstu o 1,2 % a v roce 2025 o 2,8 %. To už jsou solidní předpoklady prosperity. (Pokud se tedy naplní. Jiná data ovšem k dispozici nemáme.) A protože slogan „je to v ekonomice“ opravdu přesně popisuje vývoj v každé demokracii, lze čekat i nahrazení „blbé nálady“ ne snad skvělou, ale určitě lepší. Se všemi dalšími dopady na společnost a politiku.
Nutno říci, že primárně nelze toto zlepšení přičítat vládě. Prostě se pootočil ekonomický cyklus a zvyšuje se světová poptávka – a kdyby v Německu došlo na méně optimistický vývoj, pak ona prognóza ČNB přestane platit a naše situace se nezlepší. Když se ale ekonomika zvedne a s ní i mzdy a spotřeba, kabinet Petra Fialy na tom vydělá. I díky tomu, že ANO nainvestovalo ohromný politický kapitál do lživé propagandy, že aktuální stav hospodářství a životní úroveň lidí přímo závisí na tom, jak vláda vládne.
Ve skutečnosti ekonomický cyklus běží svým tempem a běh hospodářství má zpoždění za politickými rozhodnutími. Navíc naši malou otevřenou zemi výrazně ovlivňují vnější okolnosti. Loni i letos si vláda „vyžrala“ negativní vývoj, který nemohla až tak ovlivnit. Stále působila Babišova inflace, kterou velmi rychle „dokázal“ vyhnat na 10 %. Vliv jeho bezuzdného rozhazování odezněl až na konci tohoto roku. K tomu se přidala válka a energetická krize, takže letos v lednu meziroční zdražování dosáhlo 17,5 %.
Stovky miliard, které minulý kabinet marnotratně rozpustil v ekonomice a jež nebyly podloženy výkonem, leč utrácely se na dluh (rozpočet v roce 2021 skončil šíleným deficitem 419 miliard) by držely inflaci vysoko i bez války. Skokové zdražení energií znamenalo další ránu. Vláda ho sice zarazila, ale jen za tu cenu, že za stanovení „stropů“ musela zaplatit dalších sto miliard, čímž se opět zvýšil dluh. (Takto jsme nemohli pokračovat moc dlouho a příští rok už také rozpočet s těmito výdaji nepočítá.)
Po dvou šílených letech (a jak dobře či špatně se s nimi vláda vypořádala si nechme na další debatu) přichází zlepšení. Objektivní zlepšení. Stejně tak i předcházející zhoršení mělo své objektivní vnější důvody (popřípadě bylo zaviněno subjektivními chybami Babišova kabinetu, jež se projevily se zpožděním, zejména vysokou inflací). Zda kabinet dokáže lepší situace využít, to poznáme až příští rok. Nyní si nekažme dobré zprávy obavami, co se hypoteticky může pokazit v důsledku špatných politických rozhodnutí.
Opravdu oddělme ekonomický vývoj a konání vlády. Ona ekonomiku přímo neřídí. Musí ovšem správně reagovat, pomoci skutečně potřebným, zasáhnout, když se ceny energií či jiné citlivé komodity utrhnou ze řetězu – a hlavně konsolidovat veřejné finance. Se všemi těmito úkoly se vláda nějak potýkala. Ať si v této chvíli laskavý čtenář sám pro sebe zhodnotí, jak by ji za to oznámkoval. Já jsem se k tomu vyjádřil vícekrát, když se ty věci přímo děly. V tomto textu mi jde o hospodářský pohyb a jeho vliv na politiku.
Prognóza ČNB opravňuje k mírnému optimismu. Po pravdě jsme onu naději potřebovali. Opozice však zlepšení vidí hodně nerada. Jak řečeno, vsadila svůj politický kapitál na pokles. Tato spekulace jí dlouho vynášela, avšak pokud se trend skutečně otočí, může prodělat kalhoty. Politická burza, stejně jako ta skutečná, neodpouští chyby v odhadu. Vaše akcie vám vynášejí, jen pokud se trefíte do vývoje. Opoziční ANO vsadilo na to, že Česká republika půjde dolů, když se naopak zvedne, hnutí přijde o své investice.
A vláda? Teprve teď se uvidí, jak umí spravovat zemi. Těžká krize na jedné straně vedla k dojmu, že dělá fatální chyby, na druhé straně je mohla zakrýt, protože beztak bylo hodně zle, bez ohledu na to, co kabinet činí, či nečiní. V poněkud lepších podmínkách, kdy ale růst bude stále křehký a zlepšení nejisté, se jasně ukáže, jak na tom tým Petra Fialy je. Nyní si sám určí svůj osud. I když ekonomiku přímo neřídí, vytváří podmínky a prostředí v němž funguje. A hlasovat budeme opět peněženkami.
Což by ignoroval vážně jen hlupák.
Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Foto: Pixabay
Autor: Martin Schmarcz