Rozhovor s ANTONÍNEM FRYČEM, jednatelem společnosti Warex s.r.o.
Začal podnikat na začátku devadesátých let a přišel s nápadem zásobovat probouzející se stavebnictví obytnými kontejnery. Později také ocelovými konstrukcemi. Prvotní nízký zájem z tuzemska paradoxně pomohl. Firma se přeorientovala na západní trhy a se svými produkty uspěla.
S podnikáním ve stavebnictví jste začal již po roce 1989. Co vás vedlo k tomu začít podnikat?
Nějak to vyplynulo samo od sebe. Vždy jsem rád přicházel s něčím novým. Již v době socialismu. Již v prvních měsících po revoluci se mi otevřely možnosti realizovat své nápady. Na našem trhu chybělo vše. Proto v možnostech podnikání byla nepřeberná škála možností. Chtělo to pouze mít k tomu odvahu a chtít. A protože jsem byl strojař, orientoval jsem se na strojírenskou výrobu. Věděl jsem, že na trhu chybí mobilní obytné kontejnery pro zařízení stavenišť, proto jsem se pustil do jejich výroby. Bez jakéhokoliv kapitálu, bez možnosti nějaké privatizace výrobních kapacit, pouze s chutí něco dokázat.
Kam se od té doby váš byznys posunul? Jak byste charakterizoval podnikatelské klima a etiku v podnikání tehdy a nyní?
V devadesátých letech chyběly jakékoliv regule pro soukromé podnikání u nás. Toho samozřejmě využili někteří podnikatelé a podle hesla, když to není zakázané, tak je to dovolené, začali nově se rodící podnikatelské prostředí zneužívat. Braly se půjčky s vědomím, že nebudou splaceny, privatizovalo se pouze proto, aby se spotřebovaly peníze na účtu a prodaly zásoby, a pak se podnik vrátil Fondu národního majetku, kupovaly se státní podniky za peníze privatizované společnosti, tedy se tyto společnosti rozdávaly zdarma. Uplynulo již 30 let a za tu dobu se podnikatelské klima u nás velmi změnilo. Možná až moc přibylo byrokratizace, nových nařízení a regulací. Systém daní je složitý, rozvinul se systém dotací z EU, což zvýhodňuje některé podnikatele proti jiným a vytváří korupční prostředí. Některé zásahy státu jsou unáhlené a pro podnikatele nepředvídatelné. Vezměme si například plošné „vypnutí“ ekonomiky v době epidemie. To mělo velký ekonomický dopad na všechny podniky a pro mnohé to je likvidační.
Váš montovaný systém pomáhá municipalitám. Jak hodnotíte spolupráci soukromého a státního sektoru? Co jí nejvíce chybí?
Za uplynulých třicet let se posunul i vývoj a užití obytných kontejnerů, které vyrábíme. Dnes již hovoříme o stavebních modulech a modulových stavbách. Moduly jsou využívány pro výstavbu škol, školek, kanceláří i bytových domů. Jejich obliba pro svoji rychlost výstavby stále roste. I když jsou modulové stavby realizovány hlavně na území Německa, přesto jejich užití stoupá i v ČR. A z toho logicky plyne i nutná spolupráce s municipality. Bohužel zákon o veřejných zakázkách musel projít také svým vývojem. Od různých „losovaček,“ přes výběrová řízení s jediným kritériem cena, až po dnešní stav, který ani nyní není úplně dokonalý. I dnes jsou některá výběrová řízení vypisována obcemi na míru konkrétních dodavatelů. Ale tomu se asi neubráníme. Kdo chce podvádět, vždy si cestu najde.
Vaše firma se dostala do prestižního žebříčku stovky českých nejlepších firem. Co ji dělá konkurenceschopnou? V čem vynikáte?
Naše společnost již dávno nepodniká pouze ve výrobě a realizaci modulových staveb. Vyrábíme i ocelové konstrukce pro stavby výrobních a skladovacích hal. Realizovali jsme výstavbu terminálu A Letiště Václava Havla, výrobní haly VW v Bratislavě, obchodní dům Tesco v Plzni a mnohé další. V poslední době jsme začali vyrábět i speciální dopravní kontejnery, které jsou užívány v kombinované dopravě. Jejich význam užití roste právě s nutností minimalizovat ekologickou zátěž nákladní kamionovou dopravou, jakož i se zvyšujícím se internetovým obchodem. Společnost si tedy prošla velkým vývojem a rozvojem. Zásadním krédem společnosti však byla vždy slušnost v jednání a dodržování slova. Vždy jsem si uvědomoval, že bez svých pracovníků se neobejdu, jako si oni uvědomují, že jim dávám práci. Inovativnost, zvyšování objemu vývozu, přizpůsobování se potřebám zákazníků, to vše ve svém souhrnu mělo vliv na získání ocenění naší společnosti a její zařazení do 100 nejlepších českých společností.
Ekonomové říkají, že se díky koronavirové pandemii vypnula ekonomika. Co toto vypnutí znamenalo pro vaši firmu?
Jak už jsem řekl, plošné vypnutí ekonomiky bylo neuváženým krokem. Znamenalo to vážný zásah do ekonomiky i naší společnosti. Děti přestaly chodit do škol a školek, jejich rodiče zůstali doma, chybějící pracovníky nebylo možno nahradit. Máme výrobní závody v příhraničí na Jesenicku a zaměstnáváme hodně i polských občanů. Uzavření hranic znamenalo přijít o tyto pracovní síly. Na druhé straně je nutno však objektivně říci, že po boji je každý generál a v době nástupu pandemie nikdo nevěděl, jaký bude mít průběh, jak to zasáhne celou populaci a kolik může být smrtelných nemocných. Jen doufejme, že k tak radikálnímu kroku již naše vláda nepřistoupí. Mělo by to již katastrofální následky. Cením si však svých zaměstnanců, kteří i přes hrozbu koronaviru, přesto zůstali v práci, a tak se nám podařilo splnit nasmlouvané zakázky.
V současné době se mnoho aktivit přesunulo do on-line prostoru. Jak vidíte vaše podnikání v těchto nových podmínkách?
Paradoxně pandemie měla na naši firmu i pozitivní dopad. Přepravní kontejnery, tak zvané výměnné nástavby, které vyrábíme, slouží především pro balíkovou dopravu mezi třídícími terminály. Často je můžete vidět na našich silnicích jako PPL, Hermes nebo jiné značky. A právě nárůst on-line obchodů, zapříčinil prudké navýšení těchto přeprav, a tím i navýšení potřeb nových kontejnerů. Obdobně tomu bylo i s obytnými moduly, které byly po celé Evropě nasazeny jako testovací centra.
Dlouhou dobu se také mluví o rekodifikaci stavebního zákona. Jaký je váš názor na zamýšlené změny oproti současnému stavu?
Rekodifikace stavebního zákona je jedním ze základních předpokladů rozvoje stavební výroby a snížení nákladů na výstavbu. Je dále neudržitelné zdlouhavé vyřizování stavebního povolení a někdy i záměrné blokování výstavby. Stavebník je vydán na pospas úřednímu šimlu a nemá jakoukoliv možnost stavební řízení zkrátit. Zákon tak nahrává možné korupci. Zprůhlednění celého postupu stavebního řízení, omezení počtu míst, se kterými musí stavebník jednat, jasné nastavení lhůt na projednání a vyjádření dotčených orgánů, organizací a stavebního úřadu, významnou měrou přispěje ke zjednodušení vyřizování stavebních povolení. Ruku v ruce jde s tím i snaha o zjednodušení stavebního řízení při vydávání stavebních povolení na liniové stavby. Nový zákon o liniových stavbách zkrátí vydání stavebních povolení na stavbu dálnic, železnic a dalších minimálně o třicet procent, což podstatnou měrou přispěje k urychlení jejich výstavby.
Hodně se také mluví o investicích do stavebnictví na podporu infrastruktury. Jaký je váš názor na tuto problematiku?
Částečně jsem se k tomu vyjádřil v souvislosti se zákonem o liniových stavbách. Výstavbu infrastruktury země je nutno velmi urychlit. Bez dobré infrastruktury, nemůže správně fungovat ekonomika země. To je jeden aspekt. Druhým aspektem je rozjezd ekonomiky v pokoranavirové době. Právě zde musí stát v čele stát, který musí urychleně realizovat státní zakázky na výstavbu dálnic, vysokorychlostních železnic, silničních obchvatů, záchytných parkovišť a dalších staveb. Na stavební firmy je navázáno velmi mnoho dalších firem, které tak dostanou práci. Je nutno se také přestat bát vyhlásit i PPP projekty, především na výstavbu nových úseků dálnic. To, že v minulosti se jedna taková zakázka státu nepovedla nesmí znamenat, že tuto progresivní formu výstavby zavrhne.
V návaznosti na nové ekonomické prostředí je také aktuální otázka vzdělání. Jak vidíte kvalitu současného vzdělávacího systému u nás?
Je zcela nedostačující výchova a vzdělávání technických oborů a celého učňovského vzdělávání. Stále více studentů se hlásí na humanitární obory, budeme mít spousty literárních kritiků, ale naléhavě nám budou chybět technici v našich výrobních závodech. Již dnes je kritický nedostatek svářečů, truhlářů, sádrokartonářů, elektrikářů a dalších profesních pracovníků. Chybí nám střední technický managment, technici výstupní kontroly nebo technologové. Zde by měl zasáhnou a pomoci stát při rozvoji učňovského školství.
V jednom rozhovoru jste řekl, že podnikatelům se musí vyplatit platit daně u nás doma. V současné době se mluví o zrušení superhrubé mzdy a zároveň se mluví o progresivním zdanění. Podpoří to dle vás podnikání a firmy v ČR?
V české republice je největší zdanění lidské práce. Na podnikatele jsou nakládány další a další povinnosti. Například zrušení karenční doby v nemocenském, znamenalo naopak prodloužení doby, po kterou vyplácí nemocenskou zaměstnavatel. A to za nepatrnou úlevu na platbě nemocenského zaměstnavatelem. Nebo například vyřizování agendy exekučních srážek zaměstnancům, které musí provádět zaměstnavatel, a to zdarma. Zaměstnanec si vezme půjčku od soukromého subjektu a tuto mu nesplatí. Soud vyhlásí exekuci, kterou za úhradu provede exekutor. Ale výkon exekuce a všechna s tím spojená hlášení již musí provést zaměstnavatel, a to zdarma. Nyní je připravováno zrušení superhrubé mzdy. To záslužně pomůže k nižšímu zdanění zaměstnanců. Na druhé straně však se okamžitě zavede progresivní zdanění. Jinými slovy, kdo je úspěšný, bude platit vyšší daně. Tedy jakási daň z úspěchu. Že by toto podpořilo podnikání v ČR? To asi ne. Někdy se mi zdá, že na podnikatele chce stát naložit stále více, asi jako na káru za oslem. Jednoho dne však oslík tu káru neuveze.
Bez čeho byste si svůj život neuměl představit?
Myslím, že na to je jednoduchá odpověď. Svůj život bych si nedovedl představit bez své rodiny, která je pro mne velkou oporou.
Jaké jsou vaše další plány?
V dalších plánech mám zcela jasno. Své společnosti jsem vložil do svěřeneckých rodinných fondů a rodinná rada převzala jejich správu. Pro mne zůstává úkol nastavení procesů tak, aby správa společností byla efektivní. Chtěl bych, aby mi tak zůstalo více času pro sebe a mé sportovní koníčky. Rovněž bych rád věnoval část svého času politické angažovanosti, abych své dlouholeté zkušenosti uplatnil i zde.
Děkuji za rozhovor.
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
