Berounské hřiště je dílem kanadského architekta Lese Furbera, který stavěl golfový areál v Karlštejně. Letos na konci srpna se v Berouně koná jediný mezinárodní golfový turnaj u nás Tipsport Czech Ladies Open. Říká se, že odvážnému štěstí přeje.
Rozhovor s VOJTĚCHEM MATĚJČKEM, prezidentem Beroun Golf Clubu a prokuristou společnosti KOS WIRE EUROPE s.r.o.
Vystudoval jste stavební fakultu ČVÚT, obor ekonomika a řízení staveb. Co vás vedlo k tomu, že jste začal podnikat? V čem původně?
Svým způsobem jsem podnikal již před rokem 1989, protože jsem pracoval ve stavební přidružené výrobě zemědělského družstva, kde jsme měli hodně samostatnosti. Po roce 1990 jsme zprivatizovali tuto přidruženou stavební část a založili jsme s kolegy stavební firmu. Ale od roku 1996, kdy jsem dostal nabídku stát se ředitelem golfového areálu na Karlštejně, jsem již zase zaměstnancem, i když s poměrně velkým prostorem pro vlastní realizaci.
Co vás přivedlo věnovat se golfu? Co vám golf dal? Hrajete ho také profesionálně?
Ke golfu mě přivedla práce. Tu nabídku šéfovat Karlštejn jsem dostal vlastně právě pro mé stavební zaměření a s úkolem dobudovat areál pro turnaj ze série European Tour, který se konal v roce 1997. Pokud ale pracujete na golfovém hřišti, golf hrát musíte, jinak nemůžete dobře komunikovat ani s údržbou hřiště, ani s hráči. Golf je hra, která učí koncentraci a také pokoře, protože si nikdy nesmíte říci, že už ho umíte hrát nebo že už nemůžete hrát hůř. Profesionálně věru nehraji a nikdy jsem se nedostal ani na úroveň, která by takovou myšlenku mohla navodit.
Vaše podnikatelská činnost je velmi široká. Jak vidíte znovuobnovení ekonomiky a podnikání po koronavirové epidemii?
Golfová hřiště, myslím si, tak zasažená nebyla. Největší restrikce přišly v době, kdy se teprve na sezónu připravovala. Takže jediným skutečně zasaženým segmentem tohoto podnikání je ztráta zahraničních golfových turistů. Ale zase naopak tím, že naši členové např. nemohli vyjíždět za golfem ven, hrálo jich víc tady u nás v Čechách. Naší druhou aktivitou je development a ten se nezastavil. Na dokončení apartmánového domu, kterým nyní tuto činnost končíme, se pracovalo stále, protože stavebnictví nebylo nijak utlumeno, a lidé o náš projekt měli zájem pořád, jezdili sem na prohlídky a kupovali.
Je otázka, kdy bude „po“ koronavirové krizi. Vlády celého světa se spojily a dělají vše proto, aby vlastně neskončila a ony mohly nadále regulovat, nařizovat a rozdělovat ne podle potřeby občanů, ale podle svého uvážení, tj. podle svých i privátních zájmů. A to bude těžké ukončit.
Přes dvacet let se pohybujete v golfovém byznysu. Deset let jste byl i ředitelem na nedalekém karlštejnském golfovém hřišti. Nyní působíte v Berouně. Jak toto období můžete zpětně zhodnotit?
Měl jsem obrovské štěstí, že jsem mohl a stále ještě mohu pracovat v tomto odvětví a mohl jsem být na dvou špičkových hřištích. Na Karlštejně jsem byl u výstavby klubovny a třetí devítky, byl jsem členem organizačních výborů dvou turnajů Challenge Tour a jednoho European Tour. To je jako vychodit vysokou golfovou školu. Berounský projekt jsem vedl vlastně od prvního kopnutí až po dokončení posledního apartmánového domu. Potkal jsem skvělé lidi, vynikající profesionály. Mám štěstí, že jsme nyní v Berouně součástí strojírenské skupiny, která je celosvětově špičkou ve svém oboru, a tím pádem i její majitel a top manažeři jsou lidé s neskutečným rozhledem a nadhledem. Když s Vámi jednají jako s rovným, nemůžete si jako manažer i člověk nic lepšího přát.
Berounské hřiště je dílem kanadského architekta Lese Furbera, který stavěl golfový areál v Karlštejně. Oba greeny jsou v krásné krajině. Mají ještě něco společného?
Lesovými „poznávacími znaky“ jsou obrovský cit pro osazení hřiště do konkrétního místa, viditelnost dopadových ploch a greenů a nejméně jeden double green. Jeden náš člen už před lety hrál na hřišti ve Švýcarsku a přišlo mu divné, že i když si byl jist, že ho hraje poprvé, měl pocit, že tam už někdy v minulosti musel hrát. Až v klubovně zjistil, že to hřiště stavěl Les Furber.
Jste privátní golfový klub propojený i s komplexem rezidenčního bydlení a kancelářských prostor, což bylo u nás v době výstavby ojedinělé. Kdo si zde kupuje byty u golfu? Jsou to jen golfisté?
Z počátku převažovali, ale poslední etapu kupují již lidé, kterým jde hlavně o kvalitní bydlení v pěkném prostředí a s dostupností Prahy. Určitě se i oni časem ke golfu dostanou, ale momentálně to neřeší a využívají hlavně restaurační zázemí klubového domu včetně bazénu a welness.
Říká se, že golfové projekty jsou samy o sobě nevýdělečné. Je hodně náročné udržet ekonomický provoz golfového areálu?
Golfový areál je jako člověk s jednou nohou. Aby se udržel ve stoje, musí mít i tu druhou, tj. buď silného majitele, který je ochoten akceptovat nenávratnost investice jako takové a stačí mu, že se v budoucnu jednorázově zhodnotí. Nebo tou druhou „nohou“ jsou nějaké další aktivity, v našem případě to byl development, který nám pomáhal udržet provoz. Mluvím nyní o špičkových areálech, které musí prostě vynaložit velké náklady, aby udržely kvalitní hřiště. V tomto případě nejde „osekat“ výdaje a očekávat, že lidé pochopí, že hrají „na louce“ a ještě za to platí.
Jak jsou na tom český golf a golfové resorty ve srovnání se světem?
Naše resorty jsou ve své špičce s těmito světovými naprosto srovnatelné. O tom svědčí i fakt, že se tady hrají velké turnaje, a že i přesto, že nejsme typická golfová destinace se stabilním počasím, jsme docela navštěvováni hráči z jiných zemí.
Ovlivňují vývoj profesionálního golfu také moderní digitální technologie a online prostor?
I v tak konzervativním sportu, jako je golf, je prostor pro nové technologie. V údržbě využívám GPS pro sběr dat z jednotlivých částí hřiště i pro řízenou aplikaci hnojiv a závlahy, v marketingu jsme napojení na providery, kteří se už jinak než ve virtuálním a online prostoru nepohybují. A už stěží potkáte hráče bez „chytrých“ hodinek, které mu ukáží, jak daleko leží jeho míček od greenu.
Jste uzavřený golfový klub. Jaké výhody nabízíte svým členům?
Především je to naprostá preference hracích časů, která je možná díky tomu, že zde mohou hrát pouze oni a jejich hosté. Výjimku tvoří ubytovaní návštěvníci, zahraniční golfoví turisté a účastníci turnajů, kterých se snažíme pořádat co nejméně a v naprosté většině do čtyřiceti osmi osob. Dále po uhrazení ročního členského poplatku mají naši členové čtyřiceti procentní slevu v restauraci, vše ostatní (buggy, driving range), wellness, fitness…) je pak již bezplatné.
Za výhodu bych považoval i poměrně aktivní společenský život, pořádáme vernisáže, členská odpoledne nebo večery.
Letos se v Berouně koná jediný mezinárodní golfový turnaj u nás. Říká se, že odvážnému štěstí přeje. Bylo to dlouhé rozhodování pořádat letos na berounském hřišti Tipsport Czech Ladies Open?
Nabídka přišla někdy na jaře, pro nás asi hrálo to, že jsme nepotřebovali promotéra zavazovat se k tomu, že turnaj, pod hrozbou penalizace, musí být. Kdyby nebyl, jen bychom hřiště otevřeli pro členy. Každá taková akce je pro hřiště přínosná v tom, že posouvá hranice všem zúčastněným. Najednou je všechno důležité, každý detail. Pro naše mladé manažery je pak obrovská škola, když vidí, jak je turnaj organizován. Takže v tomto směru jsou to jen plusy. Takže to bylo z tohoto pohledu snadné rozhodování
Jaké novinky můžeme očekávat na letošním srpnovém turnaji Czech Ladies Open?
Určitě jde o zabezpečení akce z hlediska oficiálně trvající pandemie. Ze strany organizátorů na straně LET i Premuim Sports je řada pravidel pro hráče, naše zaměstnance i samotné pořadatele. Uvidíme také, jak to bude ve finále s počtem diváků a jejich případným rozdělením do sektorů. Z hlediska sportovního, herního, zde asi žádná novinka nebude. Ale to je spíš otázka na promotéra Luboše Koželuha nebo ředitele turnaj Joao Pinta.
Jak moc vás omezují současná vládní a světová nařízení ohledně koronaviru?
Pouze z hlediska omezení cestovního ruchu. Spíš se bojím „nekoronavirových“ omezení, která teprve přijdou, a která díky vysokému zadlužení čekají budoucí generace.
V současnosti hodně majitelů firem řeší předávání nástupnictví svým potomkům. Máte také své nástupce?
Vedení firmy je zde u nás v České republice pouze z řad zaměstnanců, v samotné korejské mateřské firmě k předání ze starší na mladší generaci proběhlo v loňském roce. Zatím se pro nás nic nezměnilo, firmu přímo řídi prezident, který je na této pozici již několik let.
Ale i náš management se musí v řádu několika málo let obměnit. Jsem proto rád, že zde jsou již nadějní mladí manažeři, odpovědní zejména za každodenní provoz hřiště a marketing, kteří pracují naprosto samostatně a v rámci našich setkání pouze korigujeme některá rozhodnutí v případě, že by mohlo dojít k odchylce od směru, který nám stanovuje korejský majitel na straně jedné a zájmy členů klubu na straně druhé.
Děkuji za rozhovor.
Foto: Gabriela Šachová
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
