Miroslav Ševčík: Inflace je principiálně vždy měnově-politickým problémem

Realizoval transformaci výuky na VŠE z pozice jejího prorektora (1990-1991) pro pedagogiku a výstavbu.
Během své dosavadní, téměř 40-ti leté kariéry na VŠE působil v pozicích člena akademického senátu VŠE a předsedy akademického senátu NF VŠE, byl děkanem Národohospodářské fakulty VŠE v letech 2010-2018, proděkanem NF VŠE v letech 2018-2022. Dále byl mj. členem vědeckých rad Národohospodářské fakulty Ekonomické univerzity Bratislava, Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity v Brně a působil i v dalších vědeckých radách českých univerzit.
Od roku 1995 je předsedou představenstva společnosti TOMA, a. s. Otrokovice, Rybářství Přerov, a. s. a místopředseda představenstva S. P. M. B., a. s. Od roku 1994 je předsedou organizačního výboru a ředitel mezinárodních atletických závodů Memoriál Josefa Odložila.
Rozhovor s MIROSLAVEM ŠEVČÍKEM, děkanem Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické v Praze a českým ekonomem a vysokoškolským učitelem.
V jakém stavu je podle vás česká ekonomika?
Česká ekonomika se nachází v sestupné fázi hospodářského cyklu měřeno hrubým domácím produktem. Po meziročním poklesu reálného HDP v roce 2020 o 5,8 % rostla česká ekonomika relativně nízkým tempem, v roce 2021 o 3,3 %. Ve stálých cenách roku 2015 jsme v loňském roce nedosáhli ani úrovně roku 2019, a byli jsme jen nepatrně lepší než v roce 2018. Výsledky za první čtvrtletí 2022 sice naznačovaly pozitivní vývoj v tomto statistickém údaji, ale reálná ekonomika směřuje spíše k tzv. stagflaci, tedy vysoké míře inflace a současné stagnaci ekonomiky měřené HDP. Měsíční údaje o růstu celkové cenové hladiny nám naznačují, že vykazovaná míra inflace se s největší pravděpodobností na sklonku léta a na začátku podzimu může přehoupnout i přes 20 %. Řada domácností ale pociťuje zdražování v podobě individuální míry inflace na daleko vyšší úrovni, která se může blížit až k 30 %, a u některých specifických domácností, zejména nízkopříjmových, majících odlišnou než průměrnou strukturu spotřeby (spotřebitelského koše) těchto 30 % i překračuje. Covidismus v letech 2020-2022, který přinesl dlouhodobé lockdowny v mnoha oblastech ekonomického života, zanechal své stopy v podobě narušení, a někdy i přerušení dodavatelsko-odběratelských vztahů. V mnoha oblastech zapříčinil vznik situace, která je charakteristická pro nedostatkovou ekonomiku, což způsobuje a bude způsobovat významné poruchy a výpadky v zásobování nejen klíčovými základními surovinami, ale i spotřebním zbožím a citlivými položkami, jako jsou například některé druhy potravin. Tato situace je prohlubována válečným konfliktem, který se vede na Ukrajině, a podle některých amerických autorit (Henry Kissinger, Jeffrey Sachs), je to zástupná válka mezi USA a Ruskem. Jeffrey Sachs ji dokonce v rozhovoru pro Corriere dela Sera z 1. května 2022 nazývá válkou mezi Ruskem a USA: „Znám svou zemi dobře. (Její) vůdci jsou připraveni bojovat až do posledního Ukrajince“.
ČR i po covidismu zůstává jednou z nejméně zadlužených ekonomik  zemí Evropské unie. Bohužel ale pokračuje již třetím rokem v rozpočtové nezodpovědnosti a za prvních pět měsíců (Fialovy vlády) vytvořila deficit téměř 190 mld. Kč. Míra nezodpovědnosti vůči budoucím generacím je neomluvitelná.
Jak vidíte současnou situaci ohledně inflace v ČR? Kde je podle vás její největší příčina? 
Inflace je principiálně vždy měnově-politickým problémem. Stávající relativně vysoká míra inflace má ale i následující příčiny:

• Růst inflace v ČR, ale i v jiných zemích EU, je mimo jiné zapříčiněn již více než dekádu trvajícím kvantitativním uvolňováním peněz, které je realizováno ECB, kdy například od začátku roku 2020 do konce roku 2021 došlo téměř k zdvojnásobení aktiv ECB.
• Dlouhodobě nezodpovědná expanzivní fiskální politika většiny zemí EU. Pokračuje tak cesta do dluhové propasti většiny evropských, ale i světových ekonomických velmocí (USA, Japonsko, Austrálie, Kanada). Dochází k růstu absolutního zadlužení, které je vyjádřeno nominálním růstem vnitřního dluhu (z EU je absolutně nejzadluženější ekonomikou Francie). Začíná docházet k monetizaci dluhů veřejného sektoru.

Další významné faktory ovlivňující nejvyšší míru inflace za posledních 30 let:

• Green Deal – sociálně-inženýrský program stávajícího politického establishmentu tzv. Bruselských elit přicházející ideologicky převážně z Německa, který slavný německý ekonom H. W. Sinn označil za největší centrální plán od druhé světové války (mimo jiné překonávající ve svém rozsahu i éru socialismu, jako příklad lze uvést vydávání emisních povolenek jako nástroje, který slouží v podstatě ke spekulacím).
• Covidismus spojený s nesmyslnými lockdownovými opatřeními.
• Válka na Ukrajině spojená s neracionálně uvalovanými sankcemi vůči Rusku, které v konečném důsledku nejvíce oslabují domácnosti, firmy, ale i státy těch zemí (entit), které sankce vyhlašují. Dvouciferná míra inflace je povětšinou považována za vysoce destruktivní pro celou ekonomiku, která se negativně dotýká jak domácností, tak i firem.

Nebezpečí pro ČR tkví v tom, že nejméně do podzimu roku 2022 bude míra inflace stoupat. Vysoká cenová hladina zůstane i pro příští roky limitujícím faktorem vývoje české ekonomiky. Významné nebezpečí představuje především růst indexu cen výrobců. Vysoká dynamika růstu výrobních cen se s určitým časovým zpožděním projeví dalším růstem cen spotřebního zboží a služeb. Tato situace naznačuje, že v ČR se jedná o kombinaci jak poptávkové, tak i nákladové inflace. Zároveň se projevuje nedostatkovost některých surovin, polotovarů a zboží, což již  významným způsobem narušuje dodavatelsko-odběratelské vztahy, a to v ekonomice můžeme spojovat především s dalším růstem cen. Jedná se o návrat do nedostatkové ekonomiky před obdobím transformace ČR. Pozor také na jiné složení HICP (Harmonizovaný index spotřebních cen), který je vykazován v rámci EU, od složení CPI v ČR. Z toho důvodu vychází inflace dle CPI v ČR vyšší než dle HICP.  HICP nezahrnuje mimo jiné náklady spojené s imputovaným nájemným. Některé země EU tlumí cenový nárůst zásahy státu do cenotvorby a narušují tak základní funkci ceny jako nositele informace jak pro spotřebitele, tak pro firmy a veřejný sektor.
Dá se řešit současná inflace a zabránit jejímu dalšímu růstu? Jaké makroekonomické nástroje byste využil?
Jako ukazatel inflace se používá index spotřebitelských cen. Vzhledem k tomu, že nárůst celkové cenové hladiny započal razantněji na konci roku 2021, dá se očekávat, že ve stejném období letošního roku by mohla míra inflace začít stagnovat, případně i klesat. Bohužel vysoká cenová hladina nám už zůstane. Pokles míry inflace, resp. jejího tempa růstu, bude možný pouze za předpokladu, že se neobjeví další vnější šoky v podobě eskalace vojenského konfliktu na Ukrajině a neprohloubí se sankce proti Rusku, které ale nejvíce poškozují ty ekonomiky, které tyto sankce vyhlašují. Dalším předpokladem je, že nedojde k dalšímu prohloubení nedostatkové ekonomiky. A hlavně musí být ukončeno nezodpovědné až zločinné počínání Evropské centrální banky v podobě masivního kvantitativního uvolňování peněz (laicky by se dalo říci „tištění“ peněz), které vede k monetizaci extrémně vysokých dluhů veřejného sektoru především „starých“ členských zemí EU, a zvláště pak těch, které používají euro. Snižuje to však také reálně úspory.
Byla by situace jednodušší, kdy bychom měli euro? Jaký je váš názor na euro?
Euro je neúspěšný politický projekt. Nejedná se o ekonomický program, který by z dlouhodobého hlediska přispíval ke zvýšení výkonnosti a konkurenceschopnosti evropského prostoru, resp. eurozóny. Eurozóna není optimální měnovou oblastí, kde by společná měnová jednotka mohla mít relativní úspěch. Euro neumožňuje používat vhodnou měnovou politiku pro jednotlivé země tak, aby tato politika pomáhala řešit problémy, do kterých se tyto státy dostávají. Tak například je nevhodné mít stejnou výši úrokových sazeb pro země, kde dochází k ekonomickému růstu (měřeno HDP) a současně pro země, které jsou v hluboké recesi. ECB tak může tyto země svou politikou nulových úroků významně poškozovat. V současnosti je to vidět např. na situaci s mírou inflace v Pobaltských republikách, kde se inflace pohybuje mezi 17-20 % a Francií, kde je míra inflace 5,8 %. Je zřejmé, že jestliže průměrná míra inflace v eurozóně přesahuje 8 %, nemohou zůstat základní úrokové sazby prakticky na nule. ECB však má strach, že pokud úrokové sazby byť nepatrně zvýší, dostanou se mnohé země tzv. jižního křídla (Itálie, Španělsko, Portugalsko, Řecko ale i Francie) do problémů se splácením svého vnitřního dluhu.
Na společné měně euro nejvíce vydělávají Němci. Česká ekonomika by se měla řídit heslem „už ani korunu z veřejných rozpočtů nazmar a euru trvale nazdar!“
V čem vidíte problém s drahými energiemi?
Cena energií, resp. energetických surovin (zejména zemního plynu a ropy) roste především díky tomu, že tržně-konformní vztahy jsou nahrazovány dirigistickými doktrínami pocházejícími z Německa, které jsou prosazovány prostřednictvím bruselských lobbistů napojených na přerozdělovací procesy. Evropská komise (EK) se tak stává, po mém přejmenování, Evropskou státní plánovací komisí (ESPK) socialistické Evropské unie. Nutno podoktnout, že ESPK (dříve EK) je podstatně méně kompetentní, než byla naše Státní plánovací komise (SPK) na konci 80. let minulého století. Všechny tyto doktríny spojované s Green Dealem se pak promítají do tvorby cen na pokřivených komoditních burzách. Významný faktor při růstu cen hraje i opakované vyhlašování domluvených sankcí vůči Rusku. Pro někoho překvapivě však tyto sankce krátkodobě poškozují spíše domácnosti a firmy zemí, které tyto sankce vyhlašují a způsobují zlepšování ekonomické situace, byť možná taktéž krátkodobě, v zemi, proti které jsou sankce vyhlašovány, tedy v Rusku.
Jaký je váš názor na Green deal?
Green Deal je ideologický, (ne)ekonomický a nesmyslný sociálně-inženýrský projekt. Při čtení některých aspektů, např. v loňském roce schváleném programu „Fit for 55“, mám za to, že ho psali nepřátelé evropských domácností a firem. Vychází-li Evropská komise ve svém svatém boji proti emisím CO₂ z faktu, že na EU připadá pouze 8 % celosvětových emisí, pak navrhovaný „balíček“ opatření povede ke snižování životní úrovně občanů EU, likvidaci tisíců firem a ke změně tržní ekonomiky k ekonomice centrálně-administrativně-direktivně-státně-stranicko-(zeleně)-byrokraticky řízené a plánovité ekonomice nedostatkového charakteru.
Jaký by měl být podle vás energetický mix?
Energetický mix by měl být ponechán na úvaze jednotlivých států. V žádném případě není vhodné přebírat Energiewende z Německa. Zakazovat výrobu energie v jaderných elektrárnách považuji za mírně řečeno hloupost. Opouštět výrobu elektřiny a tepla z uhelných zdrojů v odsířených elektrárnách, postavených na nových technologiích, považuji za projev ekonomicky neefektivního rozhodování popletených bruselských struktur. Mimo jiné o vhodnosti používání těchto zdrojů energie svědčí i skutečnost, že v současné době se staví nové desítky uhelných elektráren v Indii a Číně, přitom nám se naopak díky jejich rušení bude snižovat konkurenceschopnost. Stojí možná za připomenutí, že Čína s Indií má dohromady přibližně 2,8 mld. obyvatel, oproti čemu země Evropské unie mají zhruba 6x méně obyvatel, tj. cca 450 mil. Německo se možná brzy chytí za nos a až jim blackouty zhasnou světla, tak se jim možná rozsvítí v hlavě a přistoupí na prodloužení výroby elektřiny v uhelných elektrárnách, a možná se vrátí i k jádru. Poslední zpráva z 21. 6. 2022 hovoří o tom, že se Německo, Rakousko, Nizozemsko, a dá se očekávat, že i další fantasmagorickým plánem omámené ekonomiky s velkou pravděpodobností vrátí k výrobě energie z uhelných zdrojů.
Určitě nepovažuji za normální, že naši producenti jsou schopni, i v dnešní době, vyrábět jednu kWh elektřiny za náklady kolem 0,50 až 1 Kč, někteří říkají, že i levněji. A přitom domácnosti v Česku za kWh mají platit 11 až 12 Kč, a firmy ještě více.
Myslím si, že je na čase, abychom vystoupili z trhu Evropské unie s energiemi, zvláště pak s elektřinou. Je zapotřebí co nejdříve začít obchodovat v Lipsku pouze přebytky námi vyrobené elektrické energie, kterou sami na území ČR nespotřebujeme. V Česku vyrobenou elektrickou energii můžeme prodávat českým domácnostem a firmám napřímo pomocí českých výrobců, kteří mají většinou svou vlastní distribuci (mám na mysli obchodní oddělení, distribuční síť je v rukou státu). Není důvod čekat delší dobu s tímto opatřením. Toto může vláda realizovat velmi rychle, ale musela by se tímto zabývat a nesměla by opět plnit příkazy Bruselu v této oblasti. Podotýkám, že Česká republika je zatím soběstačná při výrobě elektřiny. Česká republika navíc již mnohokrát zachránila před blackouty zelenající mozky v Německu. Podpořila vícekrát i rakouskou energetickou síť, když měla tato síť nakročeno k blackoutům.
Mají šanci krizi ustát malí a střední podnikatelé a firmy?
Bude to velmi individuální. Ti podnikatelé a ty firmy, které používají cizí zdroje, tzn. úvěry, ke svému podnikání, musí počítat s tím, že úrokové zatížení se jim zvýší z 1 % až na 6-10 % p. a. Připomínám, že základní 2T REPO sazba byla ještě 23. 6. 2021 0,25 %. V současné době je zvýšení základní úrokové sazby na 5,75 % 23násobné, pro lepší pochopení došlo ke zvýšení o 2 300 %, a to se chystá ještě do konce června ČNB zvýšit základní úrokové sazby až na 7 %. Když k tomu připočítáme dramatický růst cen energií, dalších surovin a subdodávek nemusí to řada firem ustát, a pak také klesají motivace k podnikatelské činnosti. Tato vláda je se svými dosavadními převážně politickými opatřeními dramaticky nejhorší vládou od počátku transformace.
Jak byste postupoval v řešení současné krize a inflace jako ministr financí? A jako makroekonom?
Jako ministr financí i jako makroekonom bych se snažil zrušit všechna opatření směřující k budování socialistické Evropské unie postavené na nesmyslných regulacích a zásazích státu do tržního mechanismu. Green Deal bych navrhl zrušit a od základu přepracovat všechny materiály, které se týkají boje proti tzv. klimatickým změnám. Snažil bych se zabránit monopolním strukturám napojeným na bruselskou eurobyrokracii, aby nadále nemohli zneužívat veřejné zdroje, aby nadále nemohli prosazovat své individuální cíle, které ožebračují běžné domácnosti, zatěžují zbytečnými náklady podnikatele a firmy a přináší prospěch pouze těmto prolobovaným skupinám bruselské meritokracie.
Mluví se o dalším zvyšování platů pracovníků státu. Je to podle vás moudré?
Za moudré to nepovažuji. Ale vzhledem k historicky nejvyšší míře inflace od roku 1993 bych hledal cestu k zefektivnění práce státních úředníků. Snížil bych jejich počet, omezil bych řadu agend, což v souvislosti s digitalizací slibovala i tato vláda, a pak bych neměl nic proti zvyšování platů u těch pracovníků státu, u kterých se prokáže zvýšení efektivity jejich práce. Varující je to, že ve veřejném sektoru jsou průměrné platy vyšší a rostou rychlejším tempem než v sektoru soukromém.
Je moudré v této době zvyšovat minimální mzdu?
Minimální mzda v České republice je 6. nejnižší ze zemí Evropské unie, a při přepočtu v paritě kupní síly 5. nejnižší. Nutno podotknout, že minimální mzdu pobírá přibližně 140 tisíc lidí, ale navazuje na ni tzv. zaručená mzda, která se automaticky zvyšuje s minimální mzdou a garantuje jednotlivým profesím výši nejnižšího možného příjmu. Pro zaručenou mzdu platí, že pokud nedosáhne odměna nejnižší stanovené úrovně, je zaměstnavatel povinen zaměstnanci rozdíl doplatit. Zaručenou mzdu lze považovat za přežitek, který by se měl pro podnikatelský sektor zrušit. Pokud veřejný sektor považuje zaručené mzdy za nezbytné, ať je pro státní zaměstnance zachová, ale je potřeba si uvědomit, že v současné době chronických deficitů veřejných financí zaručená mzda ve veřejném sektoru deficit ještě zvyšuje.
Vaše kandidatura na funkci děkana Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické v Praze způsobila poprask. Proč tomu tak bylo?
Poprask byl vyvolán nepravdivými články, lži novináře Koutníka z dezinformačního webu Seznam Zprávy, na který se napojil další dezinformační plátek Respekt s redaktorkou Procházkovou a sekundoval tomu Moláček z Deníku N, který má svůj úvazek a napojení na pro mnohé známý dezinformační program 168 hodin na ČT v čele s Norou Fridrichovou a Zuzanou Černou. Korunu tomu nasadila svou lží o mé osobě ministryně Langšádlová. Mimochodem obdobně zalhala i v případě Aliance pro rodinu.
Je v současnosti mezi mladší generací v ČR nějaká výrazná osobnost – ekonom jako byl např. v 90-tých letech Václav Klaus, Miloš Zeman a další?
Za ekonomickou osobnost považuji stále Václava Klause. Jeho současné texty jsou velmi výstižné a pro další vývoj toho, čemu říkáme „západní společnost“, taktéž varovné. Václav Klaus umí ve svých textech komplexně pojmout souvislosti ekonomického vývoje a hospodářsko-politických opatření. V českém prostředí nikdo jiný kvalit Václava Klause nedosahuje.
Vidíte ze svých studentů nějakého nadějného ekonoma?
Ano, vidím. Mnozí absolventi Národohospodářské fakulty VŠE v Praze již ve velmi mladém věku zastávají důležité funkce jak ve veřejném sektoru, tak i sektoru soukromém. Jsou i mediálně známí. Mezi naše absolventy patří mimo jiné místopředseda poslanecké sněmovny Jan Skopeček, poslancem je i student doktorského studia na NF VŠE Ondřej Babka. Studium na Národohospodářské fakultě nedávno ukončil další poslanec Jiří Havránek. Dále jsou to často vystupující mediálně známí ekonomové Lukáš Kovanda a Štěpán Křeček. Na Národohospodářské fakultě působí dlouhodobě nově jmenovaná viceguvernérka ČNB Eva Zamrazilová a nově jmenovaná členka bankovní rady Karina Kubelková. Šéfem Českého statistického úřadu je taktéž absolvent Národohospodářské fakulty VŠE v Praze Marek Rojíček. Na Národohospodářské fakultě nyní působí více než desítka nadějných, vysoce vzdělaných studentů doktorského studia, kteří mají ambice uspět na nejvyšších postech v soukromé i veřejné sféře.
Děkuji za rozhovor.
Foto: Poskytnuto Miroslavem Ševčíkem
Zdroj: Renáta Lucková