Rozhovor s DASHOU, zpěvačkou a muzikálovou herečkou, držitelkou Ceny Thálie pro rok 2010 a Zlaté desky Supraphonu 2018.
DASHA, vlastním jménem Dagmar Sobková a rodačka ze Zlína, je výraznou osobností české hudební a muzikálové scény u nás i v zahraničí.
Už jako malá hrála na klavír a na housle. Začínala se zpěvem v dětském sboru ve Filharmonii Bohuslava Martinů a se swingovou kapelou Big Band Zlín. Během studií na Pražské konzervatoři dostala nabídku od své profesorky zpěvu Lídy Nopové zpívat jako vokalistka s Karlem Gottem, se kterým hned v roce 1998 absolvovala německé turné a stala se stálým členem jeho orchestru. Účastnila se koncertů jak v České republice, na Slovensku, v Německu, i v prestižní Carnegie Hall v New Yorku. Zpívala v mezinárodních hudebních projektech – s britským hudebním skladatelem Barrym Masonem, kubánským trumpetistou Arturem Sandovalem, nebo na swingových gala koncertech Sinatrology 2016/2017. Za své sólové album s názvem “Konečně” převzala v roce 2018 Zlatou desku Supraphonu.
Dasha často vystupuje s českými symfonickými orchestry na koncertech v rámci projektů „Dasha Symphony“ a “Michael Jackson Symphony” pod taktovkou aranžéra a dirigenta Martina Kumžáka. V jeho autorském díle – Oratorium Svatého Václava se ujala pěveckého partu Ludmily. Jako vokalistka spolupracovala s řadou dalších předních českých interpretů, i v doprovodu známých českých bigbandů. Vystupuje i v komorním projektu se smyčcovým Epoque Quartetem, s nímž právě vydala nové CD.
Vaše nově vydané jazzové CD Ellaboration jste natočila společně s Epoque Quartet. Co bylo inspirací pro vydání tohoto CD?
Nejprve bych se vrátila k začátkům naší spolupráce s Epoque Quartetem. Dohromady nás vlastně svedl William Shakespeare, když jsme připravovali program vztahující se k jeho tvorbě. Díky tomu jsme zjistili, že spousta starších broadwayských písní je inspirována jeho dílem, a taky to, že nám to ve spojení zpěvačka, smyčcový kvartet a jazz skvěle funguje. Byla to pro mne příjemná forma, protože předtím jsem jazz zpívala s klasickými jazzovými trii nebo kvartety, ale zvuk smyčcového kvartetu byl pro mne najednou jiný. Úplně jsem se do něj zamilovala a utvrdila se v tom, že je načase stvořit společný projekt. Záhy jsem si uvědomila, že nás hodně inspiruje Ella Fitzgerald, do koncertního repertoáru jsme si ostatně vybírali mnohé její písně. A tak jsem jednoho dne klukům řekla – natočíme desku Ellaboration, na níž budeme její věci přetvářet, elaborovat. A bylo rozhodnuto.
Pár dnů před křtem nového CD letos na konci listopadu vás uchvátila laryngitida, přesto vás nezastavila, a na křtu svého nového CD jste uváděla a odzpívala dva náročné koncerty s plným nasazením. Považujete to, že jste nezrušila koncerty a veřejná vystoupení jako profesionální zodpovědnost a závazek vůči vašim kolegům a publiku?
Jednoznačně, pokud mi to zdraví aspoň trochu umožňuje, koncerty neruším. Nerada obecně věci komplikuji. Samozřejmě to dost pečlivě s lékaři konzultuji i z důvodu, abych hlasu neublížila. Ale na druhou stranu, nevěřili byste, jaké ozdravné účinky ta koncertní atmosféra má.
Vaším vzorem je Ella Fitzeraldová, která žila v těžké době. V jaké době podle vás žijeme teď?
Každá doba je svým způsobem pro určité skupiny lidí, nebo národy těžká. Odjakživa platí to, že jednou je líp a jednou je hůř. Teď je to vše, dle mne, horší o to, že jsme příliš pod tlakem mediálního světa.
Jak těžké je dnes natočit CD?
Samotný proces se mi už po vydání několika alb ani nezdá tak náročný. Jsou jasně dané postupy jak hudební album vyprodukovat od vstupu do studia po výstupu nosiče z výrobny. Jen je to samozřejmě náročnější z ekonomických důvodů, než tomu bylo před lety, kdy existovaly pouze fyzické nosiče, a byla tak šance, že na sebe projekt vydělá.
Váš tatínek byl muzikant, hrál ve Zlíně na trubku, dokonce měl nabídku do orchestru Karla Vlacha, ale cestu profesionálního muzikanta nenastoupil. Proč?
Byl hodně zodpovědný a věděl, že jako muzikant by těžko uživil početnou rodinu. Když tak nad tím přemýšlím, možná si pak toho svého hudebního koníčka užíval i více, než kdyby hrál profesionálně.
Jakou budoucnost jste si snila jako malá holčička?
Původně jsem chtěla být houslistkou, už tehdy tam byly i sólistické ambice.
V roce 1996 jste se stala vítězkou soutěže Zlíntalent. Na jejím základě jste natočila dětskou desku s písničkami. A krátce na to se vás ujal v Praze pod svá křídla Jiří Korn se svojí agenturou. Co vám spolupráce s ním dala?
Jirka je dříč, na sebe je nesmírně přísný, proto pak jeho vystoupení působí tak „lehce“ a samozřejmě. A to je obrovská inspirace.
V roce 2005 díky vašemu talentu jste získala stipendium a odjela studovat zpěv na velmi prestižní školu Berklee College of Music do amerického Bostonu. Jak jste vnímala prostředí a možnosti studia na velmi prestižní univerzitě? Jsou hodně odlišné od ČR a EU?
Tehdy ten rozdíl byl propastný, dnes jsou u nás umělecké školy na mnohem lepší úrovni než byly. Každopádně v mém oboru by se pořád vyplatilo zahraniční studia absolvovat, přece jen tam má populární hudba větší tradici.
Jako vokalistka jste léta zpívala s Karlem Gottem či Lucií Bílou. Byla to velká škola?
S Karlem jsem spolupracovala nejdéle, něco málo přes dvacet let, ostatní naše špičky popové scény si mě „půjčovaly“. Zažila jsem díky tomu velké koncertní projekty i včetně jejích příprav v praxi, to je škola nejcennější.
Jste multižánrová zpěvačka. Jaký hudební žánr je vám nejbližší?
Jmenovat čistě jeden žánr ode mne nečekejte. Je to ideálně pop s příměsí jazzu, soulu a lehce funky.
Od roku 2011 pravidelně také uvádíte společně s Janem Smigmatorem autorský hudební pořad Klub Evergreen na vlnách Českého rozhlasu Dvojka. Čím vás obohacuje práce v rozhlase?
Od té doby, co pořad týden co týden připravujeme a nastudováváme tak velké množství muziky, mám mnohem větší přehled, vědomosti o kořenech populární hudby a taky inspiraci. I díky tomuto pořadu jsem se vlastně začala pěvecky více věnovat jazzu.
Jste osobnost mnoha talentů a žánrů. Jak těžké prosadit se to mají výrazné talenty v České republice?
Pamatuji si, jak i sám Karel Gott při jednom z našich posledních rozhovorů připustil, že teď to mají mladí talentovaní v prosazování se těžší. Je velká konkurence, snazší dostupnost zahraniční muziky. K výraznému talentu je tak zapotřebí silný marketing, ten zajišťují většinou sociální sítě. A na to musíte mít povahu.
Co vás motivuje překonávat překážky a jít dál?
V první řadě mě to baví. Motivují mě nápady a příležitosti, které zatím přicházejí, a pochopitelně zájem publika a fanoušků.
Jaký je váš další sen? Máte sen zazpívat si s někým z českých nebo zahraničních interpretů, který se vám ještě nesplnil?
Rozšiřovat svůj autorský a pro mne, jako interpreta, signifikantní repertoár.
Děkuji za rozhovor.
Foto + Zdroj: Renáta Lucková
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
