Žijeme v době, kdy máme více než kdy dřív stabilní práci, rostoucí mzdy, technologie na dosah ruky. Přesto si neustále stěžujeme na politiku, ceny nebo třeba sousedy. Proč je tomu tak, když podle průzkumů tři čtvrtiny z nás jsou se svým životem spokojeny?
Úvod do paradoxu
Představte si, že sedíte v útulné kavárně, v ruce smartphone, na stole káva za sto korun a venku parkuje auto, které jste si nedávno pořídili. Životní úroveň v Česku je v roce 2025 na historickém maximu. Podle průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) z ledna 2025 je se svým životem spokojeno 75 % z nás, z toho 17 % dokonce velmi. A přesto, když se podíváte na sociální sítě nebo se zaposloucháte do debat v hospodě, zdá se, že jsme národem věčných bručounů. Je to jen zvyk, nebo je v tom něco hlubšího?
Od euforie k frustraci
Po sametové revoluci v roce 1989 jsme byli plní nadějí. Devadesátá léta přinesla svobodu, ale i nejistotu transformace. Od vstupu do EU v roce 2004 se naše životní podmínky zlepšovaly, rostly mzdy, klesala nezaměstnanost, otevřel se nám svět. Jenže s tím přišly i nové výzvy. Od roku 2020 nás zasáhla pandemie, ekonomické krize a geopolitické otřesy. A i když jsme se z nich z velké části vzpamatovali, něco se zlomilo. Dnes máme sice víc, ale spokojenost nám uniká. Proč?
Psychologie nespokojenosti: Hédonická past
Jedním z klíčů k pochopení je psychologie. Slyšeli jste o hédonické adaptaci? Je to mechanismus, kdy si na dobré věci rychle zvykneme. Nové auto, vyšší plat, radost z toho vyprchá rychleji, než bychom čekali, a už hledáme další cíl. K tomu se přidává negativní kognitivní zaujatost. Náš mozek je naprogramován vnímat spíš hrozby a problémy než pozitiva. Evolučně to dávalo smysl, přežít bylo důležitější než si užívat. Ale v moderním světě, kde reálné hrozby nahradily „problémy prvního světa“, nás tahle vlastnost spíš brzdí.
A co sociální sítě? S 8 miliony uživatelů v Česku na začátku roku 2025 jsou všudypřítomné. Neustále se srovnáváme s ostatními – s jejich dovolenými, domy, úspěchy. Podle dat z roku 2024 vykazuje problémové užívání sociálních médií 5–7 % chlapců a 7–13 % dívek ve věku 11–15 let. Není divu, že pocit nedostatečnosti roste napříč generacemi.
Společenský rozpor: Soukromé štěstí versus veřejná frustrace
Zajímavé je, že zatímco se svým osobním životem jsme spokojeni, veřejný život nás rozčiluje. Podle průzkumů CVVM převažuje nespokojenost nad spokojeností o více než 20 procentních bodů v oblastech jako korupce, politická situace nebo stav veřejných financí. I když máme dost, pocit nespravedlnosti nás žere. A politici? Ti naší nespokojenost často využívají. Polarizace roste, populisté slibují jednoduchá řešení a my jim nasloucháme, protože chceme věřit, že někdo za to může.
Ekonomické dopady
A co ekonomika? Ta v roce 2025 vykazuje mírné oživení, s očekávaným růstem HDP 1,6 %, jak uvádí analýza Deloitte. Jenže pesimistická nálada, která se šíří společností, má reálné dopady. Spotřebitelská důvěra klesá, lidé méně utrácí, firmy váhají s investicemi. Je to jako kdybychom si sami házeli klacky pod nohy. A mladí? Ti často volí takzvaný ekonomický minimalismus, chtějí balanc mezi prací a životem, ne honbu za kariérou. To je sice sympatické, ale pro ekonomiku to může být brzda.
Žijeme v paradoxu. Máme se dobře, ale necítíme to. Možná je čas přestat se srovnávat s ostatními a začít si vážit toho, co máme. Nebo aspoň na chvíli odložit telefon a podívat se kolem sebe. Třeba zjistíme, že ten život v Česku vlastně není tak špatný. A pokud ne, vždycky si můžeme postěžovat – to nám jde nejlíp.
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Autor: Marek Hájek
Zdroj info: Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM), Průzkum životní spokojenosti, leden 2025, Deloitte, Analýza spotřebitelského sentimentu v ČR, 2025, Svaz průmyslu a dopravy ČR, Dopady společenské nálady na ekonomiku, 2025, Stada Health Report 2025, Data o sociálních sítích a digitálních závislostech.