Mezinárodní měnový fond (MMF) vypracoval analýzu globální zadluženosti, podle které dosáhl na konci roku 2018 celkový globální dluh, veřejný plus
soukromý, úrovně 188 bilionů dolarů, což je o tři biliony dolarů více než v roce 2017.
Průměrný globální poměr dluhu k HDP, váženo HDP jednotlivých zemí, se v roce 2018 oproti roku 2017 zvýšil o 1,5 procentního bodu na 226 procent. To je přitom nejmenší nárůst od roku 2004.
V rozvinutých ekonomikách se průměrný dluhový poměr snížil, nicméně stále není patrná nějaká výraznější snaha o podstatnější snížení zadluženosti. V rozvíjejících se ekonomikách dluhový poměr dále vzrostl. Co se týče Číny, motoru růstu celé světové ekonomiky, její dluhový poměr dosáhl na konci roku 2018 výše 258 procent, což je mimo jiné stejná úroveň jako u USA. Čína se již tedy kvapem blíží průměrné úrovni vyspělých ekonomik ve výši 265 procent.
Podle MMF jsou ve většině zemí dluhové poměry veřejného dluhu v rámci historického srovnání vysoké. S některými výjimkami, mezi které patří USA a Japonsko, již začaly rozvinuté ekonomiky zadluženost, která se naakumulovala po globální finanční krizi, postupně snižovat. Nicméně stále platí, že dluhové poměry veřejného dluhu jsou v téměř 90 procent vyspělých ekonomik vyšší než před rokem 2008. Ve třetině z nich jsou dluhové poměry veřejného dluhu o 30 procentních bodů nad předkrizovou úrovní.
Co se týče rozvíjejících se ekonomik, průměrný dluhový poměr veřejného dluhu vzrostl k úrovním, jež jsou srovnatelné s úrovněmi při krizích v polovině 80. let a v 90. letech. V téměř jedné pětině rozvíjejících se ekonomik je dluhový poměr veřejného dluhu nad 70 procent.
Pokud se podíváme na vývoj soukromého dluhu a to především korporátního, zjistíme, že úrovně zadluženosti se mezi jednotlivými zeměmi výrazně liší. Na rozdíl od veřejného dluhu byl nárůst globálního soukromého dluhu v průběhu uplynulé dekády rozdělen nerovnoměrně. V rozvinutých ekonomikách poměr korporátního dluhu graduálně rostl od roku 2010 a nyní je již na úrovni historického maxima z roku 2008.
Jsou zde nicméně významné rozdíly mezi jednotlivými zeměmi. V některých velkých ekonomikách, jako je Španělsko nebo Velká Británie, korporátní sektor své zadlužení od globální finanční krize výrazně snížil. Na druhou stranu korporátní dluh v USA od roku 2011 konzistentně rostl a na konci roku 2018 dosáhl nového maxima. Společnou tendencí u několika velkých ekonomik je zvyšující se využívání korporátního dluhu na účely, jež zvyšují v ekonomickém systému riziko. Jedná se zejména o výplatu dividend, zpětné akciové odkupy a fúze a akvizice, jež jsou financování právě novým korporátním dluhem. Premiantem jsou v tomto ohledu USA.
A konečně stojí také za zmínku, že více než polovinu nárůstu globálního korporátního dluhu za poslední dekádu obstaraly čínské korporace, které jsou tak dnes podstatně více zadluženy než před globální finanční krizí. Tento fakt je tak jedním z hlavních investičních rizik pro rok 2020.
Celkově tedy můžeme říci, že se svět ještě nikdy netopil v tak velkém dluhu jako nyní. Výrazně jeho růstu nicméně přispěly centrální banky, které ve většině případů i 10 let po globální finanční krizi udržují úrokové sazby na nebo poblíž historických minim, což láká veřejné i soukromé dlužníky k akumulaci nového dluhu, neboť ten nebyl nikdy tak levný jako v současnosti. Zásadní snížení globální zadluženosti je tak prozatím bohužel v nedohlednu.
MICHAL STUPAVSKÝ, investiční stratég Conseq Investment Management a.s.