IInvalidní důchod je sociální dávka, jejímž smyslem je nahradit příjem z pracovní činnosti lidem, kterým jejich zdravotní stav schopnost pracovat snížil. Může to být v důsledku úrazu nebo chronické nemoci včetně psychických obtíží. Na jak vysoký invalidní důchod vzniká při splnění vstupních podmínek nárok, si lze zjistit v této kalkulačce.
Zdroj kalkulačky: Kalkulačka invalidního důchodu 2025, Kurzy.cz
Invalidní důchod a tzv. důchodová reforma
V roce 2025 se v systému invalidních důchodů nemění nic, došlo pouze k pravidelné valorizaci všech, tedy i invalidních, důchodů: základní výměra důchodu vzrostla o 260 Kč na 4 660 Kč měsíčně. Procentní výměra, která se odvíjí od délky pojištění, výše příjmů a stupně invalidity, vzrostla o 0,6 %. Minimální výše procentní výměry zůstává 770 Kč měsíčně, což znamená, že nejnižší možný invalidní důchod v roce 2025 činí 5 430 Kč. Výpočet důchodu se nadále skládá ze základní a procentní výměry, přičemž základní výměra odpovídá 10 % průměrné mzdy.Valorizace byla provedena automaticky, bez nutnosti podávat žádost .
K systémovým změnám dochází od roku 2026, kdy se začne snižovat procento započtení osobního vyměřovacího základu do první redukční hranice. Konkrétně se bude každý rok snižovat o 1 procentní bod až na 90 % v roce 2035. Tato změna ovlivní výpočet nově přiznávaných důchodů, včetně invalidních. Snižovat se bude také procentní sazba za každý rok pojištění. V současné době je sazba 1,5 % za každý rok pojištění, od roku 2026 se tato sazba bude každý rok snižovat o 0,005 procentního bodu, až dosáhne 1,45 % v roce 2023. Zároveň se od roku 2026 zvýší minimální procentní výměra invalidního důchodu pro invaliditu III. stupně na úroveň základní výměry, tedy 10 % průměrné mzdy. Tím se minimální důchod zvýší na 20 % průměrné mzdy.
Nárok na invalidní důchod
Nárok na invalidní důchod mají lidé, kteří se účastní důchodového pojištění (platí pojistné) po stanovenou dobu a jimž zároveň lékaři přiznali určitou míru snížení pracovní schopnosti.
Nutná doba účasti na důchodovém pojištění je stanovena podle věku. Lidem do 20 let věku stačí méně než 1 rok, ve věku 20 – 22 let je nutná účast alespoň 1 rok, ve věku 22 – 24 let alespoň 2 roky, ve věku 24 – 26 let alespoň 3 roky, ve věku 26 – 28 let alespoň 4 roky a lidé starší musejí být účastníky důchodového pojištění alespoň 5 let, aby nárok na invalidní důchod. Ve věku nad 28 let je navíc důležité, zda žadatel získal potřebných pět let důchodového pojištění během posledních 10 let před vznikem invalidity. Ve věku nad 38 let je podmínkou, aby účast na důchodovém pojištění byla 10 let v posledních 20 letech před vznikem invalidity. Stejná pravidla jako pro zaměstnance platí i pro OSVČ. Doba účasti na pojištění se naopak nezkoumá v případě, že invalidita vznikla v důsledku pracovního úrazu nebo v důsledku nemoci z povolání či tzv. invaliditu z mládí.
Tři stupně invalidity
Zdravotní stav posuzuje lékař, který stanoví, nakolik je pracovní schopnost snížena. Mezní hranicí je snížení pracovní schopnosti o 35 % – tím vzniká (při splnění výše uvedené podmínky nutné doby účasti na důchodovém pojištění) nárok na invalidní důchod v jednom ze tří stupňů:
- 1. stupeň – pracovní schopnost snížena o 35–49 %
- 2. stupeň – pracovní schopnost snížena o 50–69 %
- 3. stupeň – pracovní schopnost snížena o 70 % a více.
Podle přiznaného stupně invalidity se pak vypočítá částka invalidního důchodu. Vyýpočet je poměrně složitý, ale v zásadě platí, že čím více je snížena pracovní schopnost, tím vyšší stupeň invalidity je přiznán a tím vyšší je pak i částka přiznaného důchodu. Výpočet výše invalidního důchodu se řídí podobnými pravidly, jako výpočet důchodu starobního: jeho výše je součtem
· Základní výměry, tedy částky, pro všechny stejné, jejíž výše se každoročně zvyšuje, neboť má odpovídat zhruba 10 % průměrné mzdy. V roce 2025 je to tedy částka 4.660 Kč;
· Procentní výměry, která se odvíjí od počtu odpracovaných let, průměrných hrubých výdělků v rozhodném období a stupně invalidity.
Procentní výměra pro jednotlivé stupně invalidity je stanovena takto:
- 1. stupeň – 0,5 % z výpočtového základu
- 2. stupeň – 0,75 % z výpočtového základu
- 3. stupeň – 1,5 % z výpočtového základu
Zároveň je však stanoveno, že procentní výměra musí být nejméně 770 Kč. Nejnižší možný invalidní důchod (v roce 2025) tedy představuje částku 5.430 Kč měsíčně.
Kde a jak se žádá o invalidní důchod?
Při splnění výše uvedených podmínek (nutná doba pojištění a zjištěná invalidita) lze podat žádost o invalidní důchod buď elektronicky nebo osobně na okresní správě sociálního zabezpečení podle místa bydliště. Žádosti se vyřizují ve dvou krocích:
– Posouzení invalidity: posudkový lékař České správy sociálního zabezpečení na základě zprávy ošetřujícího lékaře, případných dalších dokumentů o zdravotním stavu (které může dodat žadatel), a na základě profesního dotazníku (s informacemi o kvalifikaci žadatele, jeho pracovních schopnostech a zkušenostech z předchozích zaměstnání) posoudí, do jaké míry jsou pracovní schopnosti žadatele omezeny. K osobnímu kontaktu mezi žadatelem a posudkovým lékařem zpravidla nedochází, posudkový lékař vychází z již stanovené diagnózy a pouze vyhodnotí snížení pracovní schopnosti;
– Přiznání invalidního důchodu – zde jsou ověřeny doby sociálního pojištění (doby výkonu výdělečné činnosti a doby náhradní) a invalidní důchod se pak podle stupně přiznané invalidity vyměřuje.
Doplacení chybějící doby pojištění
V konkrétních případech lze chybějící dobu pojištění doplatit formou dobrovolného důchodového pojištění. Tento postup je lépe konzultovat přímo s ČSSZ.
Posuzování nároku na invalidní důchod
Ve veřejném povědomí bývá invalidita často spojována především s tělesným postižením. Rozhodujícím kritériem pro přiznání invalidního důchodu však není samotný zdravotní stav, ale míra snížení schopnosti vykonávat dosavadní nebo jinou vhodnou výdělečnou činnost. Pokud zdravotní omezení nemá zásadní vliv na pracovní schopnosti v daném oboru, nemusí být invalidní důchod přiznán, i když zdravotní stav může být objektivně závažný. Naopak nárok může vzniknout i u onemocnění, která nejsou navenek patrná, ale výrazně omezují možnosti pracovního uplatnění.K častým omylům dochází v případech, kdy je zjevné tělesné postižení automaticky považováno za důvod k přiznání vysokého stupně invalidity, ačkoliv nemusí zásadně bránit výkonu některých povolání, zejména duševního charakteru. Naopak, zdravotní potíže, které navenek nejsou patrné, mohou výrazně omezovat schopnost vykonávat určitou profesi. Při posuzování invalidity se proto vždy hodnotí zdravotní stav v souvislosti s dosavadním povoláním a možnostmi pracovního uplatnění. Pokud si člověk s omezením osvojí novou profesi, kterou může s ohledem na svůj zdravotní stav vykonávat, může to být důvodem ke změně stupně invalidity. Posudkový lékař pak zohledňuje, zda nová výdělečná činnost odpovídá zdravotním možnostem žadatele a jak výrazně se jeho pracovní schopnost snížila ve srovnání s původní profesí.
Invalidní důchod a přivýdělek
Z logiky věci vyplývá, že výdělečná činnost v souběhu s pobíráním invalidního důchodu má svá omezení. Přinejmenším platí, že každý stupeň invalidity znamená snížení pracovních schopností a k výdělku je tedy možno “využít” pouze zbývající schopnosti. V době pobírání invalidního důchodu je nutné podstupovat kontroly zdravotního stavu, jejichž výsledkem může být změna stupně invalidity nebo i odebrání invalidního důchodu.
Pokud rozsah pracovních aktivit odpovídá snížené schopnosti pracovat, například při práci na poloviční či čtvrtinový úvazek, je vše v pořádku. Zejména v 1. a ve 2. stupni invalidita stále umožňuje vykonávat určitou práci v přiměřeném rozsahu. Je však třeba mít na paměti, že období, kdy se pobírá invalidní důchod, se nepočítá do náhradní doby pojištění. Velmi problematické je provozování výdělečné činnosti v souběhu s 3. stupněm invalidity, kdy je pracovní schopnost snížena o nejméně 70 %. Přivýdělek může v tomto případě ovlivnit posouzení trvání nároku (i na základě pravidelných kontrol), což je v praxi velmi časté.
Foto: Pixabay
Autor: Martin Švehla
Mohlo by vás také zajímat:
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
Martin Švehla
Po absolvování VŠE v Praze nastoupil jako ekonomický redaktor zpravodajství Československé televize (ČsT), poté byl 10 let mluvčím ČNB, v letech 2003 – 2007 se vrátil do České televize (ČT) jako obchodní ředitel a ředitel vnějších vztahů, odtud přešel jako viceprezident do Citibank CZ; od roku 2010 vyučuje též na Vysoké škole finanční a správní (VŠFS), publikuje v periodickém tisku, je autorem několika knih včetně překladů z němčiny a angličtiny.
