Není tomu tak dávno, co se v září minulého roku Ústavně právní výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR usnesl, že z vládního návrhu novely exekučního řádu vyloučí nejen návrh na zavedení pravidla jeden dlužník – jeden exekutor (tzv. sněhulák), ale že dál nepropustí ani žádný z návrhů na zavedení místní příslušnosti exekutora vylučující věřitelovo právo na volbu soudního exekutora (tzv. teritorialitu exekutorů).
Pokud by návrh prošel, pak by věřitel ztratil právo označit v exekučním návrhu exekutora, který má exekuci provádět, čímž by pozbyl poslední možnost, jak ovlivnit úspěšnost dobytí své pohledávky. Exekutor by mu totiž byl nově přidělen soudem, a to pouze na základě dvou pravidel:
- Trvalého pobytu dlužníka
- V případě, že dlužník už nějakou exekuci má, byl by mu přidělen tento exekutor
Že jde o nesmyslnou úpravu, dokazuje fakt, že celé tři čtvrtiny dlužníků nebydlí na svém trvalém pobytu. Polovina z nich má dokonce trvalý pobyt na městském úřadě a nepřeje si být exekutorem rušena. Úřední zásilky si nepřebírá více než 70 procent osob. Myslet si, že exekutor náhodně přidělený dlužníkovi podle iluzorní adresy trvalého pobytu bude efektivnější, protože má k dlužníkovi blízko, je pošetilé. Formální přidělování spíše přidělí dlužníkovi exekutora často vzdálenějšího, než by si vybral věřitel. V důsledku náhodného výběru bude k vedení exekuce určen exekutor, který ani není technicky vybaven k tomu, aby náročnou exekuci zvládl anebo hůř exekutor, který byl v minulosti kárně trestán za nečinnost nebo jiné kárné delikty, pro které by si ho věřitel zcela jistě nevybral.
Ve své praxi jsem se mnohokrát setkal se situací, kdy si klient vybral soudního exekutora se sídlem v okrese, v němž bylo nejen trvalé, ale dokonce i faktické bydliště dlužníka. Přesto tento soudní exekutor nebyl ani po deseti letech vedení exekuce úspěšný. Exekuci totiž vedl, ale nevykonával. Poté, co tento exekutor ukončil svou činnost, klient na mé doporučení předal exekuci k vymáhání jinému soudnímu exekutorovi se sídlem v jiném kraji. Jaké bylo překvapení mého klienta, když jsem po několika málo měsících mohl klientovi sdělit, že nový soudní exekutor pohledávku zcela vymohl. Nešlo o ojedinělý případ, takže vysvětlením byl rozdíl v práci exekutorů. Zatímco první exekutor dlužníka dávno zaškatulkoval jako nedohledatelného, druhý exekutor dlužníka našel a při mobiliární exekuci pohledávku vymohl.
Je to nepopiratelný důkaz, že rozdíly v kvalitě soudních exekutorů existují a stát tyto rozdíly nemůže přehlížet a tvářit se, že neexistují. A teď si představte, že máte pohledávku a stát vám k jejímu vymáhání přidělí exekutora, o němž je obecně známo, že s dlužníky aktivně nekomunikuje, co hůř, nezvedá telefon a nemá kapacity ani na to, aby věřiteli odpověděl na email nebo datovou zprávu. Jak asi bude vypadat vymáhání? Opravdu má být exekuce automaticky přidělena někomu, kdo je nečinný?
Upřímně nechápu tu zarputilou vůli politiků, kteří chtějí všemožně rozvrátit vymahatelnost práva tím, že před druhým čtením návrhu novely exekučního řádu podali opět hned několik návrhů na zavedení jak exekutorské teritoriality, tak pravidla jeden exekutor, jeden dlužník. To vše v době, kdy se divíme, že občané nedodržují vládní opatření proti šíření nákazy koronavirem. Není divu, právo, které nemá stát nedokáže efektivně vynucovat, jak co do razance, tak rychlosti, není jejími adresáty právo vnímáno.
Musím proto apelovat na zákonodárcovo uvědomění a svědomí, aby setrval na zachování pozice, kdy účelem exekuce je její aktivní provedení s cílem ji úspěšně dokončit, ne aby nečinně rezivěla na vrakovišti do doby, než si exekutor řekne o další zálohu na její další vedení (rozuměj uskladnění) nebo ji zastaví pro nedobytnost, přestože nedobytná být nemusí. Pokud věřitel vyhrál soudní spor s dlužníkem a má v ruce rozsudek, který mu přiznává právo na zaplacení soudem přiznané pohledávky, pak musí mít i efektivní možnost ovlivnit, komu ji svěří k vymáhání.
Připomeňme si, že dle doporučení komise CEPEJ při Radě Evropy všude tam, kde působí soukromí soudní exekutoři, mají členské státy zajistit přiměřenou soutěž mezi nimi a že Ústavní soud České republiky v minulosti označil věřitelovo právo volby exekutora za jeden z pilířů, na nichž je exekuční řád vystavěn. V devatenácti zemích Evropské unie působí soukromí soudní exekutoři a v sedmnácti z nich exekutora vybírá věřitel. To nelze přehlížet.
ANTONÍN BLAŽEK, advokát
Foto: pixabay.com
Zdroj: Antonín Blažek
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
