Taxikáře regulace trhu chrání, jinak by krachovali po desítkách

A to zejména obrazu, který si o Praze dělají zahraniční turisté. Ti první se nyní rozhodli bojovat razantně proti konkurenci – inovátorské službě Uber, která k nám dorazila až z dalekého Silicon Valley, největšího startup centra světa. A po vzoru odborářů plánují vyhlásit stávkovou pohotovost a primátorce Krnáčové adresovali ultimátum do dnešního pátku. Jestli s „tím něco neprovede“, tak zablokují svými auty během pátečního úprku Pražanů z města vybrané dopravní tepny.

Než se pustíme do hodnocení této současné až pitoreskní situace, rozeberme nejdřív trochu historii tohoto „cechu“. Mezi pražskými taxikáři ještě pořád, nakonec poslední jejich akce je toho důkazem, totiž přežívá jakýsi pocit výlučnosti tohoto povolání. Je to stále ještě pořád sentiment za dobou socialismu. V dobách vládnoucí dělnické třídy byli taxikáři zejména obchodníky, ať už s valutami a bony nebo s kontakty. Právě díky zahraničním turistům se dostávali k markám a dolarům, kvůli tomu se znali s veksláky nebo jimi sami byli. Tento sociální kapitál využívali v obchodu s informacemi a kontakty. Nakonec on takový řezník dokázal sehnat pravou svíčkovou za pár desítek dolarů nebo bonů nebo za nedostatkovou hifi věž. Zároveň, a to si nedělejme iluze, že tehdejší mocipáni byli jiní, taxikáři byli nositeli takových tajemství, jako třeba kde se soudruh tajemník ztřískal jak zákon káže nebo za kterou paničkou jezdí do Hlubočep. S trochou nadsázky lze říci, že taxikáři za socialismu byli krví šedé, až černé ekonomiky.

Tohle všechno revolucí 1989 padlo. Pravou svíčkovou seženete v každém řeznictví, dříve marky a dolary, později eura vám vymění v jakémkoli množství v kterékoli bance, dnes už vám banky vedou zároveň korunové a zároveň eurové konto. Spotřební elektroniku vám prodejci pomalu nutí, až vám ten zelený Alzák občas leze na nervy. Auto vám opraví ve značkovém servisu a dítě na vysokou školu dostanete bez problémů, protože vysoké školství otevřelo své brány dokořán. Na západ od nás je taxikařina v podstatě dost podřadná práce těch nejméně kvalifikovaných, začasté imigrantů.

Není proto divu, že tento způsob obživy čelí spolu třeba s pokladními v Tescu nebo IKEA ataku počínající průmyslové 4.0 revoluce mezi prvními. Přičemž v přeregulované socialistické Evropě se budou tyto ohrožené obory samozřejmě snažit bránit mnohem déle než v republikánské Americe. Nicméně pokrok nezastavíš a celá řada oborů lidské činnosti bude postižena novými způsoby podnikání, jako je třeba právě sdílená ekonomika, inovacemi, digitalizací a robotizací. Regulace v jakékoli podobě je v podstatě ochranou pracovních míst před překotně se valícím trhem. A dodejme pro přesnost, získaná taxikářská licence je svého druhu jedinou „kvalifikací“, kterou pražští taxikáři na rozdíl od řidičů Uberu mají.

V aktuálním případu s Uberem jde ad a) o poměrně silný útok na „lidský“ dispečink a v podstatě na hlavní štáb české taxikařiny. U nás je to totiž tak, že poskytování dispečinku, a tedy dohazování rit neboli německy Taxi Ritt, zprostředkovává střechová firma, pod níž jednotliví taxikáři jezdí. Ad b) jde o nejlepší zakázky v tomhle byznysu – „rita“ na letišti. Uber totiž využívá své konkurenční globální výhody. „Objednej si odvoz na letiště a v cílové destinaci odvoz z letiště.“ A této službě Uberu u nás dělají nejlepší reklamu právě pražští taxikáři. Naposledy „Za ujetých 14 kilometrů chtěl po cizince 12,5 tisíce“!

A tak se strhla mela. A politici s tím mají podle taxikářů „něco udělat“. K tomu výhrůžky stávkou. To je takové fňukání pod máminou sukní ze strachu před většími kluky. Ale už se mluví o regulatorních opatřeních sdílené ekonomiky, fňukání zabírá. Slepá je ulička regulace, přátelé. Naopak. Odvětví, v němž je podstatou přímý kontakt zákazníka s poskytovatelem služby, si vystačí s běžným tržním prostředím a běžnou kontrolou státu, živnostenským nebo finančním úřadem. Zákazník to řeší tak, že pokud není spokojen, najde si jinou službu. Zahraniční turisté využívající pro cestu z letiště Uber jsou toho více než jasným důkazem. Tedy nikoli regulace nových způsobů podnikání, ale úplná deregulace stávajícího modelu taxislužby, kdy by stačilo pouhé se přihlášení do databáze s pár podmínkami, jako je platná STK a nadstandardní pojištění. Dříve nebo později bude k dispozici „taxikářská“ aplikace, kterou si bude moci pořídit každý taxikář sám, aniž by musel využívat střechového dispečinku. Nadto si v době sociálních sítí může každý vytvořit jistou bázi klientely na základě svých sociálních kontaktů.

Současná regulace totiž chrání taxikáře před otevřeným trhem a konzervuje tristní stav, který v této branži převládá desítky let. Magistrátní kontrola je neúčinná. Na volném trhu, pokud by se čeští taxikáři nepřizpůsobili, by se svým současným přístupem krachovali po desítkách. A jestli chtějí „stávkovat“ a blokovat Prahu, tak si jen získají odpůrce i mezi těmi, kterým do teď byli ukradení.