Švehla: Poněkud zrádná inflační statistika

Najde se i nesmyslný názor, že ceny letos vzrostly o téměř 50 %. Není to pouhý odraz pocitů, ale číslo, ke kterému autor zjevně došel tak, že sečetl roční míry inflace za leden, únor, březen a duben letošního roku. Když se budete každý měsíc vážit a zjistíte, že jste za rok přibrali 1 kg, bude to vaše roční míra přibývání. Zjistíte to v lednu a pak se zvážíte v únoru a budete mít o 1,1 kg víc, než jste měli v únoru loni. Nemůžete přece tvrdit, že jste za letošní rok přibrali 2,1 kg! Musíte se podívat, kolik jste vážili na začátku ledna a kolik jste vážili na konci února – rozdíl bude to číslo, které vás zajímá, tedy kolik jste přibrali za letošní rok – a to nebude o moc víc než 0,2 kg, tedy 20 deka!
S inflací je to stejné. V letošním roce vzrostly ceny za leden o 4,4 %, za únor o 1,3 %, za březen o 1,7 % a za duben o 1,8 %. Ceny za měsíc rostou tedy poměrně dramaticky, ale ne tak, jak by se mohlo zdát z chybné interpretace údajů ročních.
Aby toho nebylo málo, Český statistický úřad vykazuje každý měsíc ještě několik dalších hodnot, popisujících růst maloobchodních cen. Je to jednak průměrná roční míra inflace, která loni dosáhla poměrně vysoké hodnoty 3,8 % a letos v dubnu je to už 7 %! Tento údaj vzniká tak, že se roční míry inflace zprůměrují. Odrazíme se od toho nejpopulárnějšího čísla, tedy roční míry inflace 14,2 %, vykázané v dubnu 2022 (už víme, že to byl růst cen za období od dubna 2021 do dubna 2022) a připomeneme si, že stejný údaj letos v březnu byl 12,7 %, v únoru 11,1 %, v lednu 9.9 % a pak musíme jít ještě dál do minulosti, až k dubnu 2021, kdy byl roční růst na úrovni 3,1 %. Z dvanácti údajů vyjde onen průměr 7 %, ale nás možná víc zajímá aktuální vývoj, tedy z měsíce na měsíc. Jak rostly ceny v lednu, únoru, březnu a dubnu letošního roku jsme si už řekli a tady s přijatelnou mírou nepřesnosti můžeme vypočítat i prostý aritmetický průměr a dojdeme k závěru, který se většinou ani nepublikuje, totiž že letos průměrně za měsíc rostou maloobchodní ceny o 2,3 %. (Úplně správně bychom místo aritmetického průměru měli vypočítat něco jako složený úrok – on totiž růst cen v jednom měsíci navazuje na růst cen v měsíci předcházejícím, který je brán jako základ. Jestliže cena v jednom měsíci byla 100 Kč a v následujícím měsíci 101 Kč, růst ceny za měsíc představuje 1 Kč a tedy i 1 %. Když v následujícím měsíci vzrostla tato cena o další korunu, růst ze 101 Kč na 102 Kč není už o 1 %, ale o 0,99009901 %. Je to ale tak malý rozdíl, že to pro běžnou úvahu nehraje velkou roli).
Proč tolik údajů a proč se s tím vůbec zabývat? Tak například – většina nájemních smluv na byty obsahuje tzv. inflační doložku, která bývá formulovaná velmi různě a dovoluje pak velmi překvapivé interpretace. Napíšete-li do smlouvy (nebo podepíšete smlouvu, ve které vám pronajímatel napsal), že nájemné je možné zvýšit o inflaci, vypadá to jednoduše a nevinně, ale ve chvíli, kdy se inflace probudí, mohou nastat komplikace: nájemník bude tvrdit, že se jedná o průměrnou nebo dokonce měsíční inflaci a bude (například letos v dubnu) ukazovat číslo 1,8 %. Naopak pronajímatel bude uplatňovat číslo 14,2 %, přičemž ani jeden nebude lhát, ale také nebude mít pravdu.
Když smlouvu trochu vylepšíme a dáme tam zvýšení nájemného o průměrnou inflaci, spor se zmírní, půjde už jen o to, zda se myslí průměr měsíční nebo roční. Když i toto ve smlouvě bude stanoveno jednoznačně, je po sporu a každý ví, co ho čeká.
Podobné je to s úvahou o úrokové sazbě z vkladu nebo z úvěru. Dnes nabízejí banky z termínových vkladů úrok kolem 4 %. Je to podstatně víc než na konci loňského roku, ale v porovnání s tím nejpopulárnějším údajem za duben (14,2 %) je to třeskutě málo. Pojďme si ale připustit, že vklady vydrží na účtu celý rok a že za ten rok (podle všech dostupných prognóz) ceny zas o tolik procent neposkočí. Zatím je to v průměru o oněch 2,3 % měsíčně (s drobnou mírou nepřesnosti) a další vývoj můžeme odhadnout poměrně solidně: protože ceny koncem loňského roku už rostly (roční index, který teď v dubnu dělá těch 14,2 % byl loni v září na úrovni 4,9 % a pak to šlo na 5,8 %, 6 % a v prosinci na 6,6 %), bude stejný údaj koncem letošního roku nutně nižší. Předpokládá se, že letos v létě dosáhne roční míra inflace něco kolem 15 %, což bude hodnota nejvyšší. Průměr za rok bude tedy nižší, nejspíš někde kolem 10 %.
Pořád je to sice víc, než ona 4 % úroků z vkladů, ale důležitou roli hraje také čas: jak dlouho budeme vklad v bance držet, a jak rychle bude inflace klesat. Průměrné zdražování za 2 roky se už může těm 4 % docela slušně přiblížit a pak si připomeneme, že nám banka nejen vyplácí úrok, ale také u ní máme peníze v bezpečí a možná nám poskytuje i další služby s tímto vkladem spojené. Nejsou zadarmo, ale banka ten náš vklad musí někde investovat, aby nám na úroky vydělala. To je někdy dost obtížné a vždy i dost riskantní … a i za to se platí.
MARTIN ŠVEHLA
Foto: Pixabay
Zdroj: Martin Švehla