Švehla: Jak přežít inflaci v lepší náladě

Čísla jsou na pováženou: meziročně vzrostly ceny v únoru 2023 o 16,7 %, což je opravdu hodně, úroková sazba centrální banky je na 7 %, což je také dlouhá léta neslýchané a teď vám třeba od 1. ledna zvedli plat o „pouhých“ 5 %. Zdá se to být nepoměrné. Konec konců se všude píše, že nám inflace ukrajuje z úspor a že zvyšování platů, důchodů a dalších příjmů je vlastně vygumováno inflací, že nám všechny příjmy reálně klesají. Máte opravdu ten pocit? 

Když člověk prochází samoobsluhou, některé ceny fakt berou dech a pak už ani nezáleží na tom, zda si víc přirážejí výrobci nebo prodejci. Zejména u potravin je to zarážející, protože energie v jejich výrobě hrají jistě určitou roli, ale ani u pekařů nemůže cenu plynu sama o sobě zvednout cenu chleba o polovinu. 

Takže člověk na ty šokující ceny reaguje, něčeho kupuje méně, něčeho se zřekne úplně a život jde dál. Rostoucím cenám se do jisté míry umíme vyhnout, nikdo z nás nekupuje všechno, co je obsaženo ve spotřebním koši (a z čeho se tedy inflace zjišťuje), a nekupuje ani všechno to, co kupoval před rokem, takže naše spotřeba nemusela nutně zdražit za ten uplynulý rok o 16,7 %, jak to změřil statistický úřad. Průměrná zátěž inflací bude u každého trochu jiná, ale většina ji nepocítí v takové míře, v jaké je vykazována. Už proto ne, protože zjišťování inflace nepřihlíží k množství prodaného zboží s takovou citlivostí, s jakou se spotřeba ve skutečnosti mění. 

Letos v lednu stouply ceny o 6 %. To je za jediný měsíc hodně ale je za tím úsporný tarif na energie, který k poslednímu dni minulého roku skončil. Proto ten skok, ale na svých peněženkách to pocítila jen omezená část spotřebitelů. Za únor stouply ceny o 0,6 %, což je tempo v posledních měsících obvyklejší a je to to, co opravdu vidíme v obchodech. Ceny rostou z měsíce na měsíc a roční inflace se z těchto krůčků postupně nastřádává. Jestli něco před rokem stálo 100 korun a dnes to stojí 116,70 Kč, tak je to právě ta roční míra inflace a nás musí ještě zajímat, kdy k tomu zdražení došlo. Postupně, každý měsíc o kousek, nebo to skokově zdražilo o těch 16 korun minulý měsíc? Je-li to ten případ, pak jsme to celý rok kupovali víceméně za stejnou cenu a teprve poslední měsíc, pod dojmem té nové ceny si můžeme rozmyslet, kolikrát za následující rok si to koupíme. Když jsme si to loni za starou cenu kupovali každý týden a teď si to koupíme jedno za dva týdny, reálně na tom uspoříme. Loni jsme na tento účel vydali 5.200 korun a letos dáme jenom něco přes 3.000 korun.

Když nám zvýší platy a důchody, je to částka, kterou dostaneme každý měsíc a pokud mzdy rostou o 5 – 7 %, tak nemůžeme jen tak tvrdit, že nám to všechno sebrala inflace. První den letošního roku startovaly ceny z úrovně, jakou měly na Silvestra. Za měsíc stouply (když vyloučíme ukončení úspornéhlo tarifu na energie) o 3,4 % a v únoru o dalších 0,6 %. Svých 5 – 7 % k platu nebo k důchodu jsme dostali každý ten měsíc, takže s inflací držíme krok. Uvažme zároveň, že kdo má nějakou tu korunu naspořenou, dostává od banky vyšší úrok. Domácnost by měla mít úspory alespoň ve výši tří měsíčních platů a pokud něco takového drží na spořícím účtu, může mít každý měsíc z celé té částky o 5 % víc. Už jsme tedy poměrně vysoko nad inflací a bude nějaký čas trvat, než ty měsíční krůčky celé to přilepšení pohltí. Odhaduje se, že by letos mohla inflace za celý rok dosáhnout úrovně pod 10 %. Prakticky to znamená, že v jednotlivých měsících letošního roku budou mnohé ceny stagnovat, možná i mírně klesat a stoupnou jenom některé a dost pomalu. Celé to očekávané letošní zdražování se evidentně neodehrálo v lednu ani v únoru, takže nám rostoucí ceny nebudou „ždímat peněženky“ celý tento rok, ale třeba jen pár měsíců. Moment, kdy růst spotřebitelských cen pozře nominální zvýšení příjmů je tedy trochu vzdálenější a až nastane, budeme mít z minulých měsíců nějaké peníze stále ještě k dispozici, protože těch se inflace do té doby nedotkne.

Smyslem těchto řádků rozhodně není inflaci obhajovat nebo si na ni zvykat a brojit proti růstu příjmů. Vysoké tempo zdražování, které neodpovídá kvalitě zboží, je virové onemocnění ekonomiky a je třeba se ho zbavit. Nicméně, v dané situaci by vyšší růst příjmů byl jistě příjemný. Ceny by mohly teoreticky stoupat stejně, jako stoupají platy. Tím bychom ovšem ve skutečnosti soustavně bohatli (nominálně), ale výkon ekonomiky by se (reálně) neměnil. Dostávali bychom přidáno za stále stejnou práci, což by nám umožňovalo chtít stále víc a víc zboží a nic jiného než růst cen (tedy inflace) by nemohlo následovat. Funguje to prakticky stejně, jako fyzikální zákon o spojitých nádobách. 

Vyšších příjmů se jistě nikdo zříkat nebude, byl by blázen. Ne každý ale se svými požadavky zcela uspěje. Než být zklamaný a naštvaný, je možná lepší si uvědomit celou podstatu problému: příliš vysoký růst platů bude ekonomiku brzdit a ceny zvyšovat. Je lepší přijmout nižší růst příjmů dříve, než se o peníze hádat dlouho a vybojovat si je později. Když vám dnes zvednou plat o 5 %, je to nominálně stejné, jako zvýšení o 10 % za půl roku, ale polovinu toho zvýšení už jste mohli mít na spořícím účtu nebo jste mohli koupit něco, co by vás těšilo o půl roku déle a co bylo třeba celý půlrok levnější. Víc peněz za stejnou práci je krátkozraké, do budoucna to fungovat nebude a za určitých okolností se o takovou práci dá i přijít – buď ji zvládnou stroje, nebo se prostě přestane vyplácet. Zlobíme se na inflaci, což je víc peněz za stejné zboží … ale víc peněz za stejnou práci nám zas tak špatné nepřipadá. Je to však jedna a tatáž choroba – virus stejného druhu, snad jen trochu jinak klonovaný.

Foto: Pixabay

Zdroj: Martin Švehla