Stát vede zatím jen ekonomickou válku proti nám, občanům

? Říkáme, že se politika spojila s byznysem, a velmi často i organizovaným zločinem a udělali si z nás všech společně pohodlný, bezpečný, krásně regulovaný a zákonem (a policií a armádou) posvěcený trh a byznys. Demokracie, svoboda, mír nebo stát ale nespočívají a nemají spočívat v přerozdělování stamiliard do předem připravených kapes lobbistů, rezidentů a jiných zločinců. Spočívají naopak ve svobodě, dobrovolnosti a zodpovědnosti člověka za jeho život a život jeho blízkých, které si sám jako blízké vybral či je jako blízké cítí. Co může člověk udělat, když vidí, že stát je prokazatelně v rukou vrchnosti, která reprezentuje ty (a to) nejhorší, nikoli ty (a to) nejlepší z nás? Přikládám svůj soukromý názor právě proto, že je před volbami…
Všichni v hloubi duše víme, kde je pravda. Že nepotřebujeme politiky, aby nám říkali, co máme v životě dělat. Ke komu být solidární, o koho se starat, koho mít rád, do čeho investovat na stáří – to přece víme sami. A rozhodně to není megalitické přerozdělování stamiliard politiky a zkorumpovanými strukturami státu. Naopak, potřebujeme svobodu, a to znamená co nejméně státu, co nejméně regulací, co nejméně zákonů.
Jestliže pro chod státu je třeba úředníků, policistů, armády, dálnic, pořád vůbec nepotřebujeme politiky, aby nám říkali, že to něco stojí, to víme sami. A musíme to (chtít a umět) platit sami, z našeho vlastního výdělku, abychom si uvědomili cenu takové služby a také to, v jaké míře a zda ji vůbec potřebujeme. A musíme mít právo a možnost kontrolovat, zda se naše prostředky nezneužívají, čehož lze celkem snadno docílit postupnou decentralizací a s ní spojeným zprůhledněním státu. Ano – musíme usilovat o to, znát a „cítit“ cenu každého jednoho úředníka, policisty, vojáka, hasiče, myslivce, fotbalisty, zemědělce, cenu školného na kvalitní škole, cenu svého zdraví.
Současný stav, kdy všechny tyto „ceny“ služeb hrazených z našich daní, povinných odvodů a několikanásobného zdanění určuje stát (politici!) za cenu, kterou nelze zkontrolovat, za podmínek, které nelze ovlivnit (například počty státních zaměstnanců bez ohledu na to, zda jsou objektivně potřeba, či nikoli), z peněz, jež nelze identifikovat (nikdo netušíme, kolik skutečně na co platíme), s jednoznačně nepřijatelným výsledkem (brutální deficit a kvalita služeb státu fatálně neodpovídající zdanění a odvodům), to je válka státu proti vlastním občanům.
Volme tedy – dokud neexistuje přímá demokracie a sdílený stát – toho, u koho cítíme, víme a věříme, že je opravdu jiný než současný systém, že to není pouhý politický podnikatel. Raději snílek než za politickou stranou schovaná finanční skupina. Raději vizionář než politický pragmatik. Raději nezkušený kluk než pán v kravatě s kufříkem, o jehož obsahu dnes nic nevíme – a přitom bychom měli. Politika je služba lidem – nikoli na stát napojeným podnikatelům.
Myslete na to, až půjdete volit. A v každém případě volit jděte – i kdyby jen zvolit menší zlo. A co je zlo, to přece víme všichni.
Michal Hájek, www.cesko2050.cz