„Pokud se to hýbe, zdaň to. Když se to stále hýbe, reguluj to.
A když se to přestane hýbat, dotuj to,“ shrnul kdysi byrokratický idiotismus Ronald Reagan. Sobotko-Babišova vláda si jeho doporučení vzala k srdci. Nejprve vesnické krámky, beztak už jen živořící, zničila záplavou nových předpisů a regulací, pak to završila zavedením EET a nakonec – když zjistila, že nejsou schopny se uživit – rozhodla, že je bude dotovat.
Ale nejde jen o to, že nás bude hloupost ministrů a vládních úředníků stát spoustu peněz. Hlavní problém je v tom, že zatímco krámek si mohl otevřít každý, zpracování žádostí o dotaci zvládne jen velká organizace. Nové prodejny tedy budou moci otevírat jen sítě. Na vesnicích nebudou krámky s hrdými a snaživými majiteli, kterým záleží na krámku, obci i zemi. Nahradily je prodejny s otrávenými zaměstnanci.
Obloukem se tak vracíme ke sporu, který vypukl bezprostředně po listopadu 89. A sice ke sporu o malé prodejny patřící drobným živnostníkům. Ve skutečnosti to začali už komunisté, když někdy v roce 1988 začali prostřednictvím místních národních výborů udělovat první podnikatelské licence pro drobné provozovny. Po změně politického režimu chtěla klausovská strana provést razantní změnu ve prospěch drobných krámkařů. Havlovská strana chtěla naopak privatizovat celé okresní sítě. To by znamenalo ponechat většinu lidí v roli zaměstnanců, změnilo by se jen to, že majitelem by už nebyl socialistický stát, ale konkrétní kapitalista.
Ve sporu zvítězila klausovská strana a byl otevřen prostor pro neuvěřitelnou explozi drobných krámků, obchůdků, dílen a poskytování nejrůznějších služeb. Země se začala probouzet, lidé si začali uvědomovat, že jsou jejími majiteli. To se projevovalo i ve volebním chování. Havlovo Občanské hnutí nedokázalo překročit pětiprocentní hranici pro vstup do parlamentu. Lidé vykázali intelektuály do patřičných mezí.
Nicméně po letech se smějí právě ti havlističtí intelektuálové. Mají své fakulty a neziskovky, ovládají státní média, malé krámky umírají a z jejich vlastníků jsou opět jen kolečka v korporátním stroji. Mohou tak maximálně sedět za pokladnou v hypermarketu, kde jim nic nepatří a kde nemohou nic ovlivnit.
Čí je vina, že to tak dopadlo? Z jedné strany státní byrokracie a neziskovek. Stále více předpisů, stále přísnější normy, stále více kontrol. EET a zvýšení minimální mzdy, to jsou jen poslední kopance, které vše uzavřely.
Z druhé strany je to vina pravice, která malým nedokázala poskytnout ochranu před velkými řetězci a korporacemi. Možná jsou sítě hypermarketů v něčem efektivnější. Jenže ekonomická efektivita není všechno. Rozdíl mezi tím, zda žijeme v zemi hrdých soběstačných lidí, nebo v zemi korporátních otroků, ten se nedá vyčíslit ekonomickou kalkulací.
Petr Hampl, www.pravyprostor.cz
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
