Citace slov Petra Fialy z roku 2014 vzbudila pozdvižení na sociálních sítích. Nebyl uveden autor, možná i proto jeho akademicky uhlazené odmítnutí multikulturalismu vyvolalo rozhořčení a obvinění, že autor je „ultrapravičák“. Což svědčí o tom, jak moc jsme se za tak krátkou dobu posunuli směrem k progresivismu.
O sedm let dříve přitom tehdejší premiér Mirek Topolánek přednesl projev, z nějž by mnohým z těch samozvaným cenzorům veřejných mravů popraskaly žilky. Co řekl? A proč to už nikdo z ODS neříká dnes?
V řeči k Evropskému roku rovných příležitostí premiér odmítl afirmativní akci: „Zárukou rovnosti příležitostí není žádná „dobře míněná“ snaha narovnat nenarovnatelné. Žádná pozitivní diskriminace. Cítíte ten protimluv POZITIVNÍ – DISKRIMINACE? To zní asi stejně, jako příjemný výprask. Zárukou rovnosti je vláda práva a neosobních pravidel. Individuální práva jsou důležitější než práva skupinová. Záruka, že když splním určitá kritéria, tak získám nabízenou práci bez ohledu na věk, pohlaví, barvu pleti, stáří, názory či náboženství.“
Spolu s EU dnes jdeme opačným směrem a „pozitivně“ diskriminujeme o sto šest. Topolánek pokračoval: „Proč jsou ženy diskriminovány při přijímání do zaměstnání? Ochrana žen je tak vysoká, tak rigidní (a nový zákoník práce to ještě zhoršil), že je daleko rizikovější zaměstnat ženu než muže. U seniorů zase vidíme, že jak se blíží čas státem stanoveného odchodu do důchodu, firmy ztrácejí o tyto lidi zájem. Ochranářský stát vytvořil atmosféru, kdy se automaticky počítá s tím, že člověk po šedesátce se hodí jen do penze.
Studenty dnes tak chráníme před vykořisťováním, že neseženou brigádu. Lidé bez praxe, zaměstnávaní na krátkou dobu, za které se ovšem musí platit plné zdravotní a sociální pojištění, nejsou dvakrát atraktivní na trhu práce.“ Srovnejme sedmnáct let stará slova premiéra z ODS s tím, co její vláda realizuje dnes. Zákoník práce se ještě přitvrzuje. Studentům se zase zvyšují daně. Zaměstnání „na dohodu“, tedy DPP a DPČ je zatěžováno zvýšenými náklady a opět už se nevyplatí nabírat seniory, ženy na mateřské, stážisty…
Předvídavé bylo rovněž odmítnutí inklusivního multikulturního přístupu: „Rovněž tak je důležité, aby školský systém lépe než dnes přispíval k soudržnosti společnosti. Aby nevylučoval odlišné skupiny (a je jedno, zda jde o Romy, jiné národnosti, nebo o muslimy) do kulturních ghett. Školský systém musí sloužit k asimilaci, ke schopnosti menšin plně se integrovat do většinové společnosti, do společnosti práva a jasných pravidel. Multikulturalita je zdrojem bolestných nerovností, narůstajících diskriminací a napětí.“
Další bod: „Je nutné zamezit zneužívání sociálních dávek. Kdo nepracuje, ať nejí – držme se pravidla našich babiček. Kdo odmítá nabízené zaměstnání, kdo je přistižen při práci načerno, automaticky vypadává ze solidárního systému. V soutěži o sociální dávky vítězí ne nejpotřebnější ale nejšikovnější. Dnešní benevolence je krutě nespravedlivá k těm, kteří poctivě dřou, stejně jako k těm, kteří opravdu pracovat chtějí, ale doplácejí na to, že prosperita všech je projídána černými pasažéry systému.“ Tohle vláda aspoň slíbila.
Zato v jiné oblasti se věci mění jen k horšímu. „Odstranit bariéry je nutné i v podnikání. Systém investičních pobídek má jisté izolované výsledky. Ty jsou však několikanásobně negovány morálními a ekonomickými důsledky stavu, kdy úředník jednomu podnikateli sebere, aby mohl o to více dát jinému. Je zvláštní, že jinak velice podrobný antidiskriminační zákon na tuto zjevnou a státem řízenou diskriminaci – a na mnohé jiné – nepamatuje,“ kritizoval Topolánek. To netušil jak moc se u nás rozmůže „dotační socialismus“.
Jako pozdrav z dob, kdy byl svět ještě normální, působí toto (pravdivé) konstatování: „Jsem rád, že tu vůbec nemusím mluvit o diskriminaci na základě sexuální orientace. Tu se nám podařilo zcela vymýtit a neznám případ, že by někdo zkoumal u uchazeče o zaměstnání, zda je homosexuál či heterosexuál.“ V roce 2007 by asi nikoho nenapadlo, že jednou to bude obráceně a diskriminováni budou v řadě případů heterosexuálové. Byť tedy za to je zodpovědná více korporátní sféra, než ta státní.
Už tenkrát vzbudila velký odpor rodícího se woke a genderistického hnutí pasáž o rovnoprávnosti žen: „V případě žen – což není znevýhodněná menšina, ale obvykle se tak o ní mluví – rovněž nelze mluvit o rovnosti příležitostí. Těhotenství a mateřství je výsadou žen a tato výsada činí ženy apriorně odlišnými od mužů. Například na trhu práce. Je to přirozené, je to logické, je to zdravé. Žena se může svobodně rozhodnout děti nemít a pak jsem přesvědčen, že má stejné příležitosti uplatnění jako muž.
S tím by měl zákon počítat a nevnucovat těmto ženám ochranu, o kterou nestojí a která paradoxně vede k jejich diskriminaci. Pokud se žena rozhodne věnovat roli, kterou jí svěřila příroda, pak nepotřebuje, aby se jí zákon snažil srovnat s mužem. Naopak potřebuje flexibilní pracovní trh, který jí umožní zaměstnat se za podmínek, které budou oběma stranám vyhovovat. A samozřejmě potřebuje podporu rodiny.“ Jaké peklo by asi rozpoutala progresivistická média a influenceři, kdyby tohle řekl premiér dnes?
Politika se šíleně posunula zprava doleva, od konzervatismu k progresivismu. Předseda ODS Petr Fiala rok 2014 působí ve srovnání s dnešním Petrem Fialou na mnohé levičáky jako extremista. Co by asi řekli na Mirka Topolánka? A proč na něj nikdo z pravice nenavazuje? Podle všeho to není „jen“ strach z názorů koaličních partnerů a z kritiky woke novinářů. Bude to horší. Občanští demokraté ztratili staré instinkty a už nejsou ani mentálně nastaveni tak, že by měli jako dřív „bránit svobodu ve všech podobách“.
Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Foto: Pixabay
Autor: Martin Schmarcz
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
