Babiš si rozmyslel zvyšování deficitu. Zřejmě po tlaku Motoristů. Jim tedy asi můžeme děkovat, že nebude hůř hned na začátku. Nicméně otazníky nad vývojem veřejných financí tím nemizí ani zdaleka.
Jak varují Národní rozpočtová rada i ČNB, tak výdaje jsou zkrátka platnými zákony nastaveny tak, že pokud se nezmění, bude strukturální schodek dále vysoký. Přičemž splnění volebních slibů ANO by zvedlo výdaje až o dalších 300 miliard korun. Čekají náš tedy turbulentní časy?
Minulá vláda srazila rozpočtový deficit vůči hrubému domácímu produktu na polovinu. Národní rozpočtová rada (NRR) ve své nejnovější zprávě o udržitelnosti veřejných financí ocenila návrat k fiskální rovnováze, přičemž celkový deficit (po započtení kladného salda krajů a obcí) cca 2 % označila za „zdaleka nejlepší výsledky hospodaření od roku 2019 a taktéž nejnižší schodky při bezprostředním srovnání se všemi sousedními zeměmi České republiky“. Ale jedním dechem varovala před dalším vývojem.
Podle NRR je za prvé nutné udržení trendu nastaveného končící vládou a „nezhoršování fiskální trajektorie novými nevhodnými příjmovými či výdajovými opatřeními“. Čili nemají se snižovat daně ani zvyšovat utrácení. Ani to však nebude stačit. Platí za druhé: Máme-li plnit národní rozpočtová pravidla a nejpozději roku 2028 se vrátit ke strukturálnímu schodku maximálně na úrovni 1 % HDP, musí nová vláda představit „nejpozději v návrhu státního rozpočtu na rok 2027 další konsolidační opatření“.
Strukturální deficit je schodek očištěný o vliv ekonomického cyklu. Tedy takový, za který může výhradně špatně hospodaření státu, nikoli horší výkon hospodářství. Ještě lidověji: toto číslo nám ukazuje jak moc si vláda žije nad poměry. V běžných politických debatách se o něm moc nemluví, což může být způsobeno tím, že zde mají prakticky všichni politici nalevo i napravo špatné svědomí. Naposledy jsme kritérium mínus jedno procento plnili v roce 2019, a to díky tomu, že ještě působil vliv „Kalouskových tupých škrtů“.
Už v dalším roce ANO společně s ODS odhlasovaly rozvolnění pravidel rozpočtové odpovědnosti (údajně kvůli pandemii). Pak už to jelo rychle z kopce. Strukturální saldo se ihned propadlo z mínus 0,6 % HDP v roce 2019 na více než mínus 3 % během covidu. Zotavení přichází jen velmi pomalu, protože ani pravicová vláda v tom nebyla příliš ambiciózní. Do roku 2025 se jí podařilo srazit strukturální složku deficitu o něco pod mínus 2 % HDP. Lepší, ale ne dobré…
Pokud Babiš změnil názor a nezvýší schodek o nějakých 80 miliard korun (čímž by strukturální saldo zase spadlo o procento dolů), jde o „poznanou nutnost“. Ale pokud se máme řídit zákonem o rozpočtové odpovědnosti (který nastupující vláda zatím měnit nechce, ovšem kdo ví, co bude za rok…), musíme ve škrtání výdajů přidat. Tempem Zbyňka Stanjury bychom se dostali na požadovaný jednoprocentní deficit až v roce 2030 a ne v roce 2028.
Asi nebudu sám, kdo si dovolí pochybovat, že by Alena Schillerová tempo úspor výrazně urychlila, abychom splnili národní rozpočtové cíle a dostali se z mínus 4 % na mínus 1 % během příštích dvou let. Samozřejmě se rád nechám příjemně překvapit. Realisticky bychom měli být rádi, pokud se udrží dosavadní rychlost konsolidace a cokoli nad ní by si zasloužilo potlesk. Dosažení míry snižování strukturální schodku o 1 % ročně, jak slibovala končící vláda, by bylo přímo báječné. Avšak to je prognóza z říše sci-fi…
Naučili jsme se vystačit s málem… Tedy my zodpovědní občané myslící na budoucnost. Naopak vlády si navykly na rozežranost – a platí to o obou těch posledních. Byť ta Petra Fialy přeci jen za své funkční období osekala strukturální saldo o více než jedno procento. A zejména provedla penzijní reformu, která snižuje schodek penzijního účtu ze 4 % na 1,5 % HDP. Což je výrazné zlepšení, stále však vidíme, že vlivem stárnutí populace ani tak nebudeme mít na důchody (bez dalších změn) dost peněz.
V každém případě, pokud se nechceme dostat do situace Francie, která má veřejný dluh vysoko přes 100 % HDP, musíme včas změnit trajektorii. Což opravdu znamená v tomto volebním období. U nás máme stanovenu hranici 55 % HDP a jakmile je překročena, začnou platit drastická výdajová omezení. Díky kabinetu Petra Fialy nedojde sice k tomuto nárazu v roce 2028, jak NRR predikovala před dvěma lety, ale rok 2037 je rovněž zatraceně blízko. Když ztratíme čtyři roky, budeme rozpočtovou zodpovědnost dohánět jen těžko.
Upřímně řečeno, od hnutí ANO obecně očekáváme další kolo bezuzdného utrácení. Buďme opravdu rádi, že Andrej Babiš nyní oznámil zachovat rozpočtový deficit a dále nezměkčovat zákon o rozpočtové odpovědnosti. Kdyby na něj dokázali Motoristé dále úspěšně tlačit směrem k většímu šetření, mohli bychom jim klidně odpustit všechny aféry Filipa Turka. Říká se, že peníze jsou až na prvním místě. V dobře vedeném státě by to mělo primárně platit pro zacházení s prostředky daňových poplatníků.
Národní rozpočtová rada zmiňuje další výzvy – zvyšování výdajů na obranu, na zdravotnictví, investice do výstavby jaderných bloků. A upozorňuje i na zhoršování (beztak mizerné) fiskální disciplíny zemí Evropské unie. Zprávu zakončuje slovy: „Příští léta mohou… přinášet výzvy ještě významnější než často turbulentní roky minulé.“ Přesně. Vybrali jsme zatáčku, ale další zákruty nás čekají, přičemž stát bude řídit člověk, který nás přivedl na okraj propasti. Poučil se? Změní se k lepšímu pod tlakem? Zůstane stejný? Samé otázky…
Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Autor: Martin Schmarcz
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
