Americký prezident o sobě rád říká, že „umí dělat dohody“. A transakčním způsobem přistupuje i ke geopolitice. Otevřeně deklaruje, že mu nejde o to, aby Spojené státy dál hrály roli „majáku svobody“ pro všechny lidi na planetě. Nechce exportovat hodnoty, ani je bránit. Ve shodě s hláškami filmových mafiánů říká „sorry, nic osobního, jen byznys“. Považuje to za pragmatický přístup. Uvědomuje si ale vůbec, jak moc prosperita a zisk závisejí právě na oněch západních hodnotách, jež tvoří nutný rámec férového obchodování?
Momentálně Donald Trump hrozí celému světu drakonickými cly. Přestože mu ekonomové říkají, že tím vytrestá hlavně vlastní občany a místo slibovaného profitu jim zvedne inflaci. Zjevně mu to nevadí a kvůli vidině, že tímto krokem přivede do USA více investic, výroby a tím i pracovních míst je ochoten tuto cenu zaplatit. Na celou operaci se však lze podívat i jiným pohledem. A to právě optikou ideí liberální demokracie, jež stály u zrodu Spojených států a jimiž momentální nájemník Bílého domu tolik pohrdá.
Tvrdým protekcionismem se Trump staví do opozice vůči volnému trhu. Tedy hodnotě, jež je dle amerického klasika liberálního kapitalismu Miltona Friedmana základem svobody. A kvůli níž byly před padesáti lety Američané ochotni pomoci se svržením socialistického prezidenta Salvadora Allendeho. Načež právě na myšlenkách chicagské ekonomické školy Augusto Pinochet vystavěl chilský ekonomický zázrak. A USA se také silně angažují ve Světové obchodní organizaci (WTO), jejímž cílem je právě snížení bariér v obchodě.
Trumpovo rozhodnutí tak není dobré ani z byznysového ani z ideového hlediska. Kdyby měl opravdu dost sebevědomí a zásadovosti, naopak by využil sílu Spojených států ke globálnímu vynucování tržního přístupu. Po Evropské unii by žádal snížení cel na americké zboží, místo aby zvedal ta vlastní. A podobně by zatlačil na Čínu. Celý problém s ní spočívá v tom, že její trh je více uzavřený a pro západní investory nepřívětivější, než to platí obráceně, je předotovaný a přeregulovaný.
Země, kde stále vládne komunistická diktatura, se vůbec neměla stát členem WTO. Šlo o chybu Billa Clintona, který si od toho sliboval více pracovních míst. Stal však opak, protože výroba se začala stěhovat do Číny. Která přísně vzato neplní kritéria tržní ekonomiky, neboť vše podléhá všemocné vůli státostrany. Kdyby Trump dosáhl snížení bariér pro volný pohyb zboří a služeb mezi Amerikou a Evropou a pak spojenou silou donutil pekingské bolševiky k témuž, byl by king. On však (zatím) kráčí opačným směrem.
Liberální kapitalismus patří k liberální demokracii coby vyjádření ekonomické svobody, bez níž, jak psal už Friedman, není možná ani ta politická. Když Trump říká „nic než byznys“, uvědomuje si, že i volný trh patří k americkým (západním) hodnotám, jejichž obranou tak pohrdá? Pravda, jedná jako izolacionista, jemuž globální obchod vlastně nevoní. Kapitalismus ale zvítězil ve studené válce proto, že je lepší než socialismus (viz i vývoj ve zbídačené Venezuele s třiceti lety diktatury a v Chile, kde vedl k obnově demokracie).
Jak daleko chce Trump zajít? K naprosté soběstačnosti? Autarkní společnosti ovšem nikdy nepatří mezi světové vítěze. Ať šlo o starověkou Čínu, sovětský blok, Severní Koreu či Argentinu před nástupem prezidenta Javiera Mileie. V jistém okamžiku se to bude muset zlomit. Snad nechce americký prezident zasadit obchodními válkami „proti globalizaci“ tvrdý úder i exportu ze Spojených států? Pokud by výsledkem celé operace bylo, že naopak všichni svá cla a další překážky v byznysu sníží, teprve pak by šlo o chytrý tah.
V každém případě zde jasně vidíme příčinnou souvislost mezi určitými hodnotami a byznysem. My jsme si tak zvykli, že Západ vnutil volný trh celému světu, že si tento nutný předpoklad vlastního úspěchu možná ani neuvědomujeme. Neboť co považujeme za samozřejmost, to vlastně nevnímáme. Tím více pak ovšem želíme, když o to přijdeme. Velká Británie, první globální supervelmoc, neváhala prosazovat kapitalismus a ochranu obchodních cest prostřednictvím lodních děl. A bohatě se jí to vyplatilo.
Jak je to s dalšími liberálními hodnotami? Se svobodou, demokracií, vládou zákona, lidskými právy? Lidé Trumpova ražení mají sklon se domnívat, že ty jsou pro byznys už úplně nepodstatné. Jenže jim nedochází, že země, kde fungují, jsou lidé bohatší, jejich poptávka není omezována a usměrňována vládou, lze v nich investovat beze strachu že v nich přijdete o peníze a vašim firmám z ideologických důvodů nezakáží nabízet své zboží a služby. To poslední se týká zejména amerických technologických gigantů.
Utilitárně může americký prezident s „antihodnotovým“ pohledem krátkodobě i slavit jistý úspěch. Ale jen díky tomu, že generace jeho předků a předchůdců v Bílém domě budovali světový řád stojící na západních idejích. S barbary, diktátory, teroristy a etatisty se dlouhodobě dobré obchody dělají těžko. Proč po pádu železné opony rapidně nastartoval ekonomický růst? Z čehož právě USA silně profitovaly? Neboť stovky milionů lidí se vymanily z komunistického vězení. Globalizace je dobrá. Jistěže jen když stojí na západních hodnotách.
Kdyby světový řád „Made in West“ vážně padl, a to i vinou Trumpova nezájmu a nepřátelství vůči ostatním zemím s tržní ekonomikou, jež jsou přitom jeho spojenci, nebudou se ani Spojené státy moci počítat mezi vítěze. Těmi by se staly země s autoritativními režimy jakými jsou Čína či Rusko, pro něž není hlavní hodnotou svoboda (ani ta tržní), ale ideologie, která stojí nad osobním štěstím jejich občanů. Co americký prezident a jeho lidé pohrdavě nazývají „moralistickým odpadem“ je ve skutečnosti moc dobrý byznys.
Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Foto: Pixabay
Autor: Martin Schmarcz
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
