Hotovo! Předsedkyně Evropské komise se vrátila z jednání s prezidentem Spojených států s tím, že nám napaří cla v obecné výši 15 procent. Je to moc? Znamená to prohru? Domluvila to EU špatně? Jistě, jde o nepříjemné zvýšení, více než devítinásobné oproti průměru před Donaldem Trumpem. Ano, nevyhráli jsme.
Je rovněž pravda, že naše pozice je slabá a proto Ursula von der Leyenová nedosáhla zářného výsledku. Všechny tyto bolístky jsou však mnohokrát překonány tím, jak si škodíme my sami…
Zvýšení zatížení importů z Evropy z nějakých 1,6 % na 15 % (pokud nepočítáme speciální položky jako hliník, kde je to horší) je brutální rána mezi oči. Dopadli jsme hůře, než Britové, které má Trump radši i než Číňané, které sice nenávidí, ale jsou mocnější (definitivní dohoda ještě není, ale ta předběžná je lepší než naše). Unie zkrátka není v Americe populární, ani tam z ní nemají vítr. S tím momentálně nic moc nenaděláme. A do budoucna? To půjde pouze v případě, že si napřed uděláme pořádek doma.
Zatímco brečíme nad americkými cly 15 %, nejsme ani schopni naplnit hlavní cíl Evropské unie, kvůli němuž vůbec vznikla. Je jím vnitřní trh bez jakýchkoli bariér. Eurobyrokraté na to rádi zapomínají, ale posláním EU opravdu není válka s uhlíkem, migrační inkluze, ani regulace sociálních sítí. Vždy šlo o podporu prosperity skrze spolupráci a byznys. Od založení Společenství uhlí a oceli až po Maasttrichtskou smlouvu, která založila Unii tím, že definovala její čtyři základní svobody: volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu.
Kam se tyto základní ideály poděly? Kde je motto českého předsednictví „Evropa bez bariér“? Jak ukázala Draghiho zpráva, fakticky tvoří netarifní překážky v obchodování mezi členskými státy Unie ekvivalent cel ve výši 44 % na zboží a 110 % na služby. To je přece děsivé. Není divu, že byznys v rámci zemí EU tvoří zlomek výměny uvnitř Spojených států. Bohužel, po Mirku Topolánkovi už žádný z premiérů neměl stejnou ambici. Ono už také od té doby žádná země de facto nic neřídí, Evropská rada má svého předsedu…
I tohle je (kromě dalšího) jeden z důvodů, proč máme tak málo globálních firem. V USA začnete v garáži, ale potenciálně máte šanci oslovit „doma“, ve vlastní zemi, přes tři sta milionů spotřebitelů. Při založení technologického start upu někde na Šumavě byste teoreticky měli mít k dispozici dokonce skoro půl miliardy evropských zákazníků. V praxi to však neplatí. Zdaleka nejen kvůli různým jazykům, hlavním, viníkem je právě přetrvávající ochrana národních trhů, která už dávno vůbec neměla existovat.
Kdybychom dokázali vnitřní bariéry mezi samotnými členskými státy snížit alespoň na těch Trumpových 15 %, mohli bychom si gratulovat, že jsme udělali velký krok k vlastnímu zbohatnutí. Jenomže Draghi svůj varovný report publikoval už před rokem. A nic… Z mnoha jeho skvělých doporučení si Evropská komise vybrala to nejvíce sporné: všechny nás společně zadlužila – a i proto nám chce napálit nové daně a povolenky, aby splatila obří úvěr ve výši 750 miliard euro.
Že bychom raději pomohli vnitřnímu trhu? To není na stole. Bohužel. A máme další fatální problém. Jaký? Modří již vědí… Ano, je to Zelený úděl. Hloupý a nebezpečný klimatický plán zdražuje energie, vyhání průmysl z Evropy, snižuje konkurenceschopnost a ekonomický růst. Jestliže jednou z hlavních Trumpových motivací k zahájeno globální celní války bylo dostat co nejvíce továren a investic do USA, tak největšího spojence má v Bruselu. Strůjci Green Dealu dělají vše, aby podnikatele donutili stěhovat se do Ameriky.
Už nyní se vyplatí energeticky náročné provozy rozmontovat a převézt do Spojených států. Popřípadě do nich v této zemi investovat spíše než v Evropské unii. Rozdíly v nákladech jsou enormní. I na to upozorňoval Draghi. Na starém kontinentu firmy platí za elektřinu dvou a půl násobek a za plyn dokonce čtyři a půl násobek toho, co jejich konkurenti za oceánem. Kromě toho, ve většině států USA neexistují emisní povolenky a v těch, kde si je zavedli, je jejich cena čtyřikrát až pětkrát nižší, než v Evropské unii.
Takže jsou Trumpova cla průšvih? Jsou a nejsou. Není příjemné, že evropské zboží bude nově zatíženo skoro desetkrát vyššími poplatky. Avšak pokud to vezmeme za správný konec, mohl by nás tento vnější tlak donutit, abychom se sami začali starat o fundamenty naší vlastní prosperity. Už skoro dvacet let se vší silou snažíme zničit sami, aniž by nám k tomu musel někdo pomáhat. Zbytečně omezujeme obchodní výměnu mezi členskými státy a stejně hloupě zdražujeme naše výrobky uhlíkovými odpustky.
Člověk má hledat chybu sám u sebe. Prezident USA působí ve světovém obchodě chaos, jeho návrhy cel jsou šílené a v rozporu s tím, co razili velcí američtí ekonomové, jako například Milton Friedman. Nicméně to je „příroda“, cosi mimo naši kompetenci. Snažme se změnit to, co změnit můžeme. Což v tomto případě znamená 1. důsledně dobudovat vnitřní trh EU, který je velmi mocným nástrojem a vůbec tím nejlepším, co zplodila evropská integrace a 2. zrušit Green Deal, který ničí náš průmysl daleko víc, než Trumpova cla.
Položme si otázku: jak se Evropa, na suroviny i pracovní sílu chudý kontinent, stala globálním superlídrem? Bylo to díky tomu, že historicky sázela na inovace, investice a na volný obchod. V tom všem nyní zaostáváme za jinými a co se týká byznysu, tak mu bráníme dokonce i sami mezi sebou. Cla ve výši 15 %, jež na nás aktuálně uvalily Spojené státy, jsou problém, ale daleko větší překážkou v prosperitě EU jsou vnitřní faktory, které můžeme ovlivnit – narozdíl od kalamity jménem Trump. Tak to udělejme a nestěžujme si.
Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Autor: Martin Schmarcz
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
