Vláda a její příznivci mají svátek. Hnutí ANO vystoupilo z liberální frakce RENEW a zakládá v Evropském parlamentu novou, s maďarským FIDESZ a rakouskými Svobodnými. Pro mnohé je to důvod k tomu začít nadšeně vypisovat, jak se potvrdilo, že je Andrej Babiš proruský.
Pětikoalice si od toho jistě slibuje aktivizaci vlastních voličů. Možná si u nich trochu pomůže. Vláda by však získala daleko víc, kdyby místo nasazování na opozici dělala to, proč byla zvolena, tedy razantně snižovala veřejné výdaje. Ale kde nic, tu nic…
Pracuje Babiš v žoldu Moskvy? Po pravdě řečeno, nic tomu nenasvědčuje. Jeho ekonomické zájmy jsou všechny na Západě, mimo jiné v Německu či Rakousku. Proto pokud kdy byl něčím „žoldákem“ (když už bychom tedy měli použít onen expresivní výraz), tak Bruselu. Odtamtud proudí miliardové dotace pro jeho firmy. Mimo jiné jeho chemičky vydělaly i na nařízení přidávat do paliva v dieselech kvůli emisím močovinu, jíž je holding největším evropským výrobcem.
Když majitel Agrofertu reprezentoval republiku v Evropské radě, bez problémů a bez řečí odmával start Green Dealu. Tehdy šlo o jediné hlasování, kdy bylo zapotřebí jednomyslnosti, všechna následná rozhodnutí se již přijímají kvalifikovanou většinou. Babiš tak byl posledním českým politikem, který to celé mohl vetovat. Ani ho to nenapadlo. Zcela se přizpůsobil zelené politice liberálů z RENEW. Ostatně šlo nejen o jeho politické, ale i byznysové zájmy. Z Moskvy nedostává nic…
Vyčítat ex premiérovi hájení ruských zájmů je absurdní i z jiného důvodu. Byl to on, kdo spolu s ministrem vnitra Janem Hamáčkem vyhnal z Česka prakticky všechny ruské špiony najednou. Což se před ním nepodařilo nikomu. Dostávali jsme je pryč po jednom. A že se nyní spojuje s maďarským premiérem Viktorem Orbánem a možným příštím předsedou vlády u jižních sousedů Herbertem Kicklem, lídrem Svobodné strany Rakouska (FPÖ)? To souvisí s domácí politikou i posunem nálad v EU, ne s Vladimírem Putinem.
Andrej Babiš si především vytváří předpolí doma (Rusko v tom nehraje žádnou roli). Opustil zelené liberály, aby mohl prosazovat politiku postavenou na odporu proti Green Dealu, migračnímu paktu a posilování moci centra na úkor národních států. Deset let na to „kašlal“ a jeho výsadek v EU „zařezával“ dle bruselských not. Nyní tedy konečně může začít plnit sliby dané vlastním voličům. Neměla by vláda udělat totéž? Ukazování prstem na „Putinova agenta Babiše“ jí moc dlouho nevydrží…
Samozřejmě, že příznivci pětikoalice nemají rádi ani Andreje Babiše, ani Tomia Okamuru, což hraje velkou roli v jejich volebním rozhodování. Nicméně to je podmínka nutná, nikoli však postačující. Tou je stále splnění hlavního očekávání pravicových voličů: že „jejich“ vláda konsoliduje veřejné finance a zejména pořádně oseká přebujelé státní výdaje. Když udělá, co má, nepotřebuje další argumenty. Když to neudělá, těžko získá zpět ty, kteří ji od října 2021 opustili, či váhají s volbou. Bavíme se tak o půl milionu hlasů.
Mohou být voliči pravice spokojeni? Ne. Původně premiér Petr Fiala a ministr financí Zbyněk Stanjura tvrdili, že ve volebním roce dosáhne schodek rozpočtu 150 miliard korun. Nyní to vypadá na 235 miliard. A kdo ví, zda to ve skutečnosti nebude více. Jak se říká, je to lepší než mokrým hadrem přes ústa. Ale dobré to není. Protože tohle je „konsolidace“ tempem, jaké slibovali i Andrej Babiš a jeho ministryně Alena Schillerová. Jistě, ti by možná nakonec byli ještě pomalejší. To však neznamená, že tohle tempo stačí.
Válka a energetická krize zhoršily ekonomické vyhlídky (nejen) České republiky. Což každý chápe. Ale těch 150 miliard deficitu v roce 2025 nám bylo slíbeno, když už se vědělo o napáchaných škodách. Takže zde nějaké výmluvy neplatí. V tomto případě je na tom kabinet s upřímností hůře, než hnutí ANO. Andrej Babiš se vykrucoval deset let, proč doma říká něco jiného, než fakticky dělá v Bruselu. Nyní je však on „polepšeným hříšníkem“, zatímco z rozporu mezi slovy a činy lze vinit Petra Fialu.
Opravdu vláda nechápe, co pro ni má být prioritou? Nebo ji prostě nedokáže naplnit? Ani zásadové postoje během ruské agrese a dobré mezinárodní renomé nemohou vyvážit zklamání pravicových voličů z toho, že se šetří jen málo a zase se jinde rozhazuje. Kabinet provádí solidní sociálně demokratickou politiku. Mírně snižuje schodek a zachovává přitom „jistoty“. Jenomže my chtěli pravici… A když už jsme u Babiše, tak jsme taky proti klima hysterii, nelegální migraci a úkolování národních vlád z Bruselu.
Když to všechno sečteme, vláda Petra Fialy opravdu drží v ruce jediný trumf pro své voliče: zahraniční a bezpečnostní politiku. Co se týká té evropské, tak zde Babiš nabízí to samé – a navíc získal jisté momentum, když odešel z RENEW a podílí se na založení frakce Patriotů pro Evropu. Ale co mělo být “výkladní skříní“ restartované pravicové politiky, tedy zastavení bezuzdného utrácení státu, to se teda jaksi úplně nedaří. V této chvíli nasazovat na ANO kvůli nové frakci nemusí být tou nejlepší cestou k úspěchu.
Když nemáš reformy, hoď tam Babiše. Takový volební guláš „neurazí“. Ale ani nenadchne. Chybí v něm ta nejdůležitější ingredience: úspory. Respektive neabsentuje úplně, není jí však dost. Výsledek je podobný, jako když kuchař jídlo nedosolí. Pak bez ohledu na kvalitu masa výsledek zkrátka není dobrý. S kým a proč se spojuje Babiš, to všichni vidí. Kdo nemá rád Viktora Orbána, bude to pro něj další argument nevolit ANO. Leč SPOLU potřebuje argument, proč volit ji. A tím jsou škrty výdajů. Máš je vládo? A můžeme je vidět?
Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Foto: Pixabay
Autor: Martin Schmarcz