Zostřený boj s dezinformacemi nabírá na obrátkách. Jeho vládní koordinátor je vůči občanům čím dál arogantnější. A Sněmovna schválila nový trestný čin „Neoprávněná činnost pro cizí moc“. To vše se děje na pozadí politiky Evropské unie, která reguluje technologické platformy, pořád se snaží prosadit šmírování soukromých zpráv a svými cenzurními zásahy vyhání z Evropy umělou inteligenci, či brání investicím do inovací. Tohle omezování štve a obtěžuje občany. Navíc ničí naši prosperitu.
Kvůli zbytečné byrokracii u nás Apple nespustil svou pokročilou AI v mobilních telefonech. Nad Elonem Muskem stále visí Damoklův meč mnoha miliardových sankcí kvůli tomu, že jeho síť „X“ je dle evropských regulovčíků příliš svobodná. Brusel dělá vše pro to, aby „ošklivé řeči“ spadaly do stejné kategorie jako terorismus či obchod s lidmi a mohly být postihovány přeshraničně. Takže třeba Čech, jemuž se nelíbí, aby dva muži adoptovali dítě a napíše to na sociální síť, by mohl být stíhán Němci za „hate speech“.
Zatím u většiny těchto regulací nemáme kvantifikaci jimi způsobených škod. Ale už víme, jak tvrdě dopadlo na evropskou ekonomiku zavedení GDPR, jež mělo bohulibý cíl chránit osobní údaje uživatelů. Jenomže opatření přinesla tak masivní a navíc roztříštěnou byrokracii, že v důsledku stouply firmám náklady na uchování dat o pětinu a investice rizikového kapitálu se snížily dokonce o čtvrtinu ve srovnání se Spojenými státy. Zatímco s vaším jménem, telefonním číslem a dalšími informacemi o vás se vesele kšeftuje dál…
S tím, že lidé a firmy nebudou moci v iPhonech využívat nejmodernější umělou inteligenci, se určitě spojí další snížení ekonomického růstu. Totéž platí o síti „X“, která perspektivně může generovat zisky tvůrců obsahu. Pokud si ji tedy v EU nezařízneme, jak se o to snažila třeba bývalá česká komisařka Věra Jourová, či její francouzský kolega Thierry Breton. I doma v Česku se snažíme házet klacky pod nohy soukromé iniciativě, když Rada pro rozhlasové a televizní vysílání začala požadovat registraci podcasterů.
Co se týká koordinátora boje s dezinformacemi Otakara Foltýna, ten zatím jen obtěžuje a uráží slušné lidi. Podle vlastních slov se zaměřuje právě na ně, aby se „nenakazili“ virem ruské propagandy. I pokud bychom měli jeho svaté tažení brát vážně, tak je opravdu nepochopitelné, že místo aby se soustředil na naše nepřátele, tak peskuje normální občany. Zatímco skuteční manipulátoři z něj mají jednak legraci, jednak radost, protože jim přímo nahání konzumenty, které otráví svojí arogancí a zupáckým vystupováním.
Kde už ale opravdu přestává legrace, tak u zbrusu nové trestní podstaty, jíž se stala „činnost pro cizí moc“. Jde o naprosto gumový a přitom zbytečný paragraf. Už dávno je u nás trestná špionáž, vyzrazování státního tajemství, ale třeba i šíření poplašných zpráv. Za to poslední už dostali pořádně „pálky“ lidé, které bychom asi mohli označit za proruské trolly a dezinformátory. Opravdu bylo nutné zavádět další zločin? I podle Nejvyššího soudu je tohle ustanovení snadno zneužitelné a omezuje svobodu slova.
Když pomineme, že jde o typické právní kutilství a aktivismus, kdy se na aktuální situaci reaguje zaváděním nových paragrafů, i když by klidně stačily ty staré, tak zarážejí dvě věci. Za prvé velmi vágní formulace zločinu, kterou lze napasovat prakticky na jakoukoli verbální aktivitu, jež se bude represivním orgánům hodit, za druhé možnost nasadit odposlechy i při pouhém podezření, neboť trestná je už příprava. Takže publikování jakýchkoli „závadných“ textů může vést k napíchnutí telefonu dotyčného.
A za co že potenciálně hrozí trest pět let, nebo v nejvyšší sazbě až dvanáct let? Každému, „kdo v úmyslu ohrozit nebo poškodit ústavní zřízení, svrchovanost, územní celistvost, obranu nebo bezpečnost České republiky anebo obranu nebo bezpečnost mezinárodní organizace, k ochraně jejíchž zájmů se Česká republika zavázala, vykonává na území České republiky činnost pro cizí moc.“ Což, přísně vzato, může být třeba i šíření ruských narativů o válce na Ukrajině.
S lidmi, kteří tvrdí, že Rusko se jen brání a že za vše nese vinu Západ, se vždy tvrdě pohádám. Ale to neznamená, že bych je chtěl rovnou pozavírat. Navíc se stejnými trestním postihy, jaké hrozí třeba za znásilnění. I Nejvyšší soud se obává, že příliš volná definice může být zneužívána policí a žalobci k pronásledování nevinných lidí. Přičemž k tomu mohou být využity i odposlechy. Tento paragraf byl schválen jako přílepek k Lex Ukrajina. Čili ani neprošel řádným projednáváním ve výborech Sněmovny.
Proč ten spěch? Vždyť stejné ustanovení obsahuje i širší novela trestního zákoníku, který je v prvním čtení v parlamentu. Nemohlo to počkat? Zřejmě ne, protože výhrady k onomu ustanovení byly silné a jistě by se jich chopila i opozice. Takový postup ale sotva můžeme nazvat legitimním. Uvidíme, co na to řekne Senát. Případně i Ústavní soud. Ten před pár dny zrušil podobný přílepek, jímž se zpřísnil střet zájmů v rámci projednávání zákona o politických stranách.
Sám předkladatel připouští, že nový paragraf omezí svobodu slova. Což je navíc problém i pro národní hospodářství. Jak vidíme, všemožné regulace mají kromě jiných ekonomické dopady. Volnější režim Spojených států oproti Evropské unii prospívá byznysu, investicím, soukromé iniciativě. Ustrašení a buzerovaní občané zkrátka nejsou výkonní… Jde tu o určité mentální nastavení. V 90. letech jsme nechali komunismus za sebou a bouřlivě se rozvíjeli. Začíná se nám snad stýskat po totalitní cenzuře – a bídě?
Martin Schmarcz, vydavatelem revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Foto: Pixabay
Autor: Martin Schmarcz
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
