Daří se nám lépe. Ne, že by to byla nějaká hitparáda, ale když letošek srovnáme se dvěma předcházejícími „strašidelnými“ roky, jde o jasný pokrok. Paradoxně však spolu se zlepšováním ekonomické situace nastalo jakési rozpouštění a mizení vládní iniciativy.
Projevilo se to mimo jiné v brutálním propadu preferencí, primárně u koalice SPOLU. Jako by země přestala být vedena a zatímco za těžké krize kabinet lidem ukazoval „světlo na konci tunelu“, jakmile jsme se z něj dostali ven, on sám tak nějak „pohasl“.
Roky 2022 a 2023 byly pro zemi a její občany skutečně těžké. Energetická krize, válka, vysoká inflace. Kabinet musel řešit, jak zajistit alternativní cesty pro dovoz plynu, zajistit, aby rostoucí výdaje na bydlení nepřivedly milion lidí do úplné bídy, prát se se zdražováním a zároveň snižovat deficit. Evidentně však tyto těžké úkoly v zásadě zvládal, soudě podle toho, že se stále těšil stejné podpoře jako opozice – jíž samozřejmě tato situace silně nahrávala. Co se to tedy stalo v roce 2024?
Můj názor je, že vláda ztratila „kompas“, najednou neměla cíl a evidentně nebyla schopna nabídnout uvěřitelný a na vlastních programových hodnotách postavený cíl. Možná je to tím, že ani nebyla na uchopení moci připravena. A kritická situace jí vlastně nabídla šanci, jak ukázat akceschopnost. Když je tak moc zle, je v podstatě jedno, jak jste se připravili a jaký je váš světonázor. Prostě jste hozeni doprostřed divoké řeky a musíte v ní plavat. Fialovi a spol. je nutno uznat, že se ukázali jako docela zdatní plavci.
Zlom přišel už v závěru loňského roku. Tehdy meziroční inflace prudce spadla (a meziměsíční byla dokonce záporná). Zároveň se však ukázalo, že kabinet nesplní optimisté sliby z květnové tiskové konference věnované konsolidaci veřejných financí. Možná chyběla odvaha, možná odborné znalosti. V každém případě, snižování schodku zdaleka nedosáhlo proklamované rychlosti. Což se letos jen potvrdilo. Rozpočty jak na rok 2024 tak 2025 jsou, co se šetření týče, daleko méně ambiciózní, než se nám říkalo.
Krátce řečeno: Když kabinet první dva roky svého mandátu musel předvést schopnost dobré správy, vedl si docela dobře. Selhal ve chvíli, kdy měl ukázat, co v něm opravdu je, svou pravicovou ideologii. Náhle jsme mohli vidět jeho prázdnotu. Což otrávilo kmenové voliče, kteří primárně čekali rázné osekání přebujelých výdajů a výraznější snížení rozpočtového schodku. Ne, že by přímo přešli ke hnutí ANO či SPD, ale rozhodli se „zůstat doma“, což přivodilo vládním stranám těžké porážky v evropských a krajských volbách.
Jak bylo postupně čím dál jasnější, že pravice není tím, čím se zdála být, stala se ještě jedna pro Petra Fialu špatná věc. Evidentně začal více a více podléhat marketingovým poradcům ve svém okolí. Jako by ho začal řídit nějaký „politický Babica“: „A když nemáš program, vraž tam populismus.“ Nejstrašidelnější ukázkou „nového premiéra“ byl slib „platů jako v Německu“. Bohužel zjevně nešlo o ojedinělý úlet, protože od té doby je předseda vlády skutečně jako vyměněný a jeho PR se přibližuje Babišovi a Schillerové.
Není divu, že s tímto přístupem není kabinet schopen čelit černé propagandě hnutí ANO. Ta se v roce 2024 rozjela naplno. Když nevyšlo strašení „Fialovou drahotou“, plynule si našla nové cíle. Primárně reformu penzí – ANO popřelo vlastní starší názory a brutální kritikou zamířilo na vlastní levicový elektorát, který si tím utužilo. Když si však všimlo zklamání pravicových voličů, neváhalo zaměřit se i na ně. Tato schizofrenie by jinému subjektu sotva prošla, ale u Babiše už je normou, že se tváří jako levičák i pravičák zároveň.
Kdyby vláda fungovala správně, tak by daleko více využila úderu ANO na změny v důchodech k oslovení vlastních voličů, hlavně těch, které otrávila malou razancí a slabým reformním apetitem. A nepřipustila by, aby jí levicový konkurent rozséval ještě větší otrávenost na pravici. Jenomže to by musela působit mnohem přesvědčivěji, mnohem programověji, mnohem ideologičtěji. Populismem populistu neporazíte. Nevím, kdo je za tohle zodpovědný, jisté však je, že Petr Fiala úplně vypadl z role.
Zbraní na vyprázdněný levicový marketing není vyprázdněný pravicový marketing. Ale (modří už vědí) zásadová, na hodnotách postavená pravicová politika. Vláda neztrácí podporu proto, že je moc ideologická, ale naopak málo. V tomto směru může být pro ni nadějí na změnu Fialův vánoční projev. Tentokrát se zdržel laciných slibů a populismu. Snažil se v lidech povzbudit optimismus, víru v sebe sama a v budoucnost, ve schopnost společně překonávat překážky, odolávat strašení, rozdělování a negativismu.
Tohle je cesta. Nejen pro kabinet, ale vůbec pro Česko. Vláda má deset měsíců na to prokázat svou užitečnost a díky zlepšení celkové ekonomické situaci nasměrovat zemi na dráhu k větší efektivitě a produktivitě. Jistě, není to mnoho času a těžko se tak rychle projeví reálné výsledky. Ale je to dost dlouhá doba na to, aby si rozumní, pracovití a odpovědní občané všimli, že se (konečně) začíná „něco“ dít. Kdyby Petr Fiala a spol. najednou začali působit jako „tým naděje“, mohl by to pro ně být kýžený „game changer“?
Není jisté, že koalice zvrátí pro ni fatální trajektorii volebních preferencí. Jisté však je, že pokud má mít vůbec nějakou šanci, musí v sobě objevit novou energii a reformní vůli. Možná nevyhraje – ale s populistickým marketingem prohraje určitě. A určitě ne se ctí. O to nyní jde: zachovat si čest a také dát Česku šanci, že když ne hned, tak jednou se můžeme stát ekonomickým tygrem. Myšlenky mají důsledky. Pokud se této vládě podaří v hlavách občanů usídlit představu, že můžeme být dobří, jednou se ta vize naplní.
Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Foto: Pixabay
Autor: Martin Schmarcz