Schmarcz: Raději uhlí, než smrt. Vláda stále počítá s tím, že do roku 2033 zavře uhelné elektrárny. Jde o nezodpovědný hazard s životy občanů

Vláda o tom rozhoduje právě nyní, kdy jedná o revizi Státní energetické koncepce. Zatím však stále počítá s tím, že na prvním místě je Zelený úděl a občané České republiky až na tom druhém. To je strašné riziko a hazardování s životy lidí i politickou stabilitou.

Viděli jsme, co se stane když se prudce zdraží energie. A to by mohla být jen malá ochutnávka toho co přijde, pokud nejen dále porostou ceny elektřiny, ale dokonce jí ani nebudeme mít dost. Protože i během té nejhorší krize jsme se mohli spolehnout na naši robustní energetickou soustavu, která nám zajišťuje soběstačnost a ještě můžeme něco vyvézt. Zatím je však vše naplánováno tak, že již od roku 2025 bychom mohli vyrábět méně elektřiny než potřebujeme. A po roce 2033 může přijít kolaps.

Podle zelených plánovačů se do deseti let máme obejít bez uhelných elektráren, které nám nyní dodávají 33 terrawatthodin (TWh) ročně, tedy přes polovinu celkové spotřeby. Do té doby ještě nedokážeme postavit nový jaderný blok v Dukovanech a obnovitelné zdroje ani náhodou tento výpadek nepokryjí. Přitom spotřeba elektřiny poroste, a to i kvůli vynuceném přechodu na elektromobily. Takže nám bude chybět 20 TWh, které bude nutné dovézt. Nejhorší je, že nebude odkud.

Klimatické šílenství ničí energetiku v celé Evropské unii. Takže po unáhleném vypnutí uhelných elektráren nedokážeme ani sami, ani importem zajistit elektřinu na 400 hodin v roce. Když to sečteme, tak celých šestnáct dní zažijeme totální blackout. Půl měsíce. Tak mizerně jsme na tom nebyli ani za komunistické totality, kdy nás nabádali k šetření a docházelo ke krátkým výpadkům dodávek. Zelený bolševismus je v tomto ohledu horší, než ten rudý. Když máme volbu mezi “špinavým” uhlím a “čistou” smrtí, volme život.

I bez katastrofických scénářů musíme přinejmenším počítat s drahou elektřinou. Podle odborníků zůstane její cena tři až čtyři krát vyšší, než před krizí. Což má dva zásadní důvody: Za prvé se tvoří na unijní burze a protože elektřiny bude tak jako tak v celé EU málo, nemůže být levná. Za druhé se nám prodraží emisní povolenky, které tvrdě dopadají zejména na uhelné zdroje, ale i na plynové. Neboli i když třeba pořád vyrobíme elektřiny dost, a to levně, bude pro nás drahá v důsledku evropské zelené politiky.

Toto je momentálně cena, kterou platíme za účast na vnitřním trhu Unie a možnost svobodně cestovat. V každém případě nás Brusel i tak vytrestá dost. Proč si to ještě zhoršovat tím, že elektřina nebude “jen” zbytečně drahá, ale nebude vůbec? Nechce se věřit, že by tohle česká vláda riskovala. A kvůli splnění klimatických cílů dala všanc energetickou bezpečnost republiky. Jaké by to vůbec mělo dopady? Na ekonomiku, firmy, životní úroveň občanů? Ale také na politickou stabilitu, eskalaci sociálních problémů, demokracii?

Představme si miliony lidí, kteří nebudou mít na zaplacení složenek. Továrny, které zastaví výrobu, či ji nuceně přesunou na noc a víkendy – nebo je prostě podnikatelé zabalí a přestěhují do Asie či USA. Co to udělá se společností… Oslabí se demokratické strany, vybudí se masivní nenávist k Evropské unii, radikálně naroste podpora extremistů. To všechno se zákonitě stane, pokud nebudeme mít dost energie. Protože to je ta síla, která drží svět v pohybu, zajišťuje nám práci, obživu a slušnou kvalitu života – či vůbec jeho udržení.

Vláda snad nenechá dojít věci tak daleko. Jistě si je vědoma černých vyhlídek. Poláci už rozhodli, že v dole Turow budou těžit nejméně do roku 2044. My máme této suroviny více než dost a bez problémů můžeme prodloužit životnost uhelných elektráren o deset let i víc. Kabinet by musel přesvědčit lidi v místech těžby, že je to nutné. Ale třeba obce u dolu Bílina souhlasily oddálením konce těžby o pět let. Proti se postavili aktivisté z nadnárodního hnutí Greenpeace. O jeho názor ale nejde, jde o české občany.

Daleko těžší, než mluvit s domácími obyvateli, je vzepřít se Bruselu. Ten už si nalajnoval své zelené čáry bez ohledu na to, že znamenají drsné škrty přes životy lidí. Ale marná sláva, klimatická ideologie nemůže stát nad štěstím občanů. Tohle už jsme zažili, kdy se ve jménu jakéhosi abstraktního “společenského dobra” páchalo zlo a ničily osudy konkrétních lidí. Chceme si to zopakovat? S tím, že slovo “komunismus” nahradíme termínem “klimatismus”? Takhle to přece nemůže a nesmí skončit.

Pořád máme čas dupnout na brzdu. Říci: “Sorry, partneři v Evropské unii, ale my to takto nezvládneme, potřebujeme více času”. Postavit dostatek nových jaderných reaktorů, slunečních a větrných elektráren, rozvinout nové technologie ukládání elektřiny, případně vodíkové hospodářství. Uhlí, plynu a ropy se zbavíme. Ale později. Odměnou za to bude udržení sociálního smíru, demokracie a dobrého vztahu k EU. Když nás budete nutit jít za klimatickými cíli rychleji než můžeme, znamená to rozvrat, chaos a násilí.

Klima hysterici každou kritiku Zeleného údělu odpálí pasivně agresivním dotazem: “A vy nechcete dělat nic?” Demagogie. Fosilních paliv se musíme beztak zbavit, zásadní je ovšem dimenze času. Co dnes nejde, půjde dobře zítra, ale nelze věci ideologicky lámat přes koleno. Zkusme zavést pojem “Ekonomicky a sociálně udržitelná zelená transformace”. Přijímejme jen opatření, která jsou růstově neutrální či plusová a zároveň neprohlubují rozdíly mezi bohatými a chudými. A nehazardujme s životy občanů.

MARTIN SCHMARCZ, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to

Foto: Pixabay

Zdroj: Martin Schmarcz