Ze všech možných obav z případného Trumpova vítězství mě zaujala tato: Prý by jeho zvolení znamenalo „konec hry“ pro válku s uhlíkem. To zní přímo báječně. A kdo že se tak moc bojí návratu ex prezidenta do Bílého domu? Nikdo jiný než Michael E. Mann, autor nechvalně známého „hokejkového grafu“, který spustil celosvětovou paniku a klima hysterii. Takže je to „směroplatné“ a můžeme se těšit, že obavy zelených lobbistů z návratu rozumné energetické politiky mají reálný základ.
Mann je pro klimatisty něco jako bůh. Byl to on, kdo v roce 1998 vyrobil graf ukazující globální teploty v takové škále a omezeně ve velmi krátkém období tisíc let, aby se zdálo, že se rychle blíží strašná katastrofa a že za ní může člověk, respektive náš prudký rozvoj v posledních sto padesáti letech. Má tedy velkou zkušenost s tím, jak manipulovat veřejné mínění a strašit lidi, aby poslušně snášeli útrapy, náklady, omezení a zbídačování spojené s megalomanskými socialistickými plány typu Green Deal.
Ve skutečnosti klimatický strašák funguje pouze na Západě. Zbytek světa si nad naším dobrovolným, nesmyslným a hloupým utahováním opasků ťuká na čelo. Případně se jako Čína či Indie snaží tyto sebevražedné zelené direktivy využít ve svůj prospěch. Již dnes pekingští bolševici vypouštějí na hlavu o třetinu více emisí než průměrný obyvatel EU a chystají další růst. Stejně jako další kdysi rozvojové země. I kdyby se Západ stal do roku 2050 uhlíkově neutrálním, světové emise skleníkových plynů se i tak nejméně zdvojnásobí.
Tohle jsou notoricky známá fakta. Neovlivníme vůbec nic, jen se tím zeleným šílenstvím sami zničíme. Ovšem znovuzvolení Donalda Trumpa představuje jistou naději. Proč? Poslechněme si, co o tom říká Michael Mann, tedy odborník na slovo vzatý. Podle něj se Trump bude snažit dokončit práci na „vykuchání“ klimatické politiky, kterou začal během své první vlády. Připomněl, že republikánský kandidát změnu klimatu opakovaně označil za „kecy“ a odmítl ji jako čínský podvod. To řekl exprezident dobře, že?
Zato zelenou politiku Joe Bidena Mann chválí. V Televizi MSNBC srovnal oba uchazeče o Bílý dům těmito slovy: “Je to jako noc a den“. Biden podle něj „zajistil nejagresivnější klimatickou legislativu v historii USA“ s cílem snížit emise uhlíku o 40 %. Ovšem z Trumpa bude „prezident, který dá v podstatě bianco šek znečišťovatelům a obhájcům pravicových zájmů, kteří se snaží rozložit nejen americkou klimatickou politiku, ale i tu globální, takže jde skutečně o budoucnost planety“. Tohle se poslouchá opravdu moc hezky.
Všimněme si, že Mann mluví o zastáncích realistické energetické a průmyslové politiky jako o „pravičácích“. Tím přiznává, co beztak dávno víme, totiž že klima hysterie je částí radikálně levicové progresivistické ideologie. A dále zvedá varovný prst: “Druhé Trumpovo prezidentství by ukončilo opatření v oblasti klimatu.“ Pro zelenou politiku v USA by to prý znamenalo „game over“ a totéž by platilo i pro zbytek světa. Již dříve tvrdil, že v „křehké chvíli „globální klimatická akce leží na ostří nože a závisí na americkém vedení.
Mann říká, že pokračování klima hysterické politiky je „ohroženo budoucím Trumpovým druhým funkčním obdobím a republikánským záměrem podkopat klimatický pokrok u nás i v zahraničí.“ Volby v roce 2024 jsou podle něj klíčové. Určí nejen osud války s uhlíkem ve Spojených státech, „ale i cestu, kterou civilizace sleduje kolektivně. Na levé straně je demokracie a péče o životní prostředí. Vpravo je fašismus a planetární devastace. Volte moudře.“ Bezva, takže kdo odmítá zelené šílenství, je „fašista“.
Kde a kdy už jsme takovou rétoriku slyšeli? No jistě, ti starší z nás kdysi na hodinách marxismu-leninismu: Komu se příčí komunistický „pokrok“, je „imperialista a revanšista“. Mann připomněl, že v roce 2017 byl jedním z prvních Trumpových činů ve funkci prezidenta odchod USA z Pařížské dohody o boji proti globálnímu oteplování. Jeho administrativa sledovala anti-environmentální agendu a vyškrtl změnu klimatu jako hrozbu pro národní bezpečnost. Ano, i tím učinil „Amerikou opět skvělou“.
Nyní Trump údajně požádal producenty ropy a zemního plynu, aby věnovali miliardu dolarů na jeho kampaň výměnou za prospěšnou politiku, pokud se vrátí do úřadu. Tak to by bylo win-win řešení. Spojené státy mají obrovské zásoby laciných fosilních paliv a bylo by od nich hloupé, kdyby tuto výhodu nevyužili. Plyn je momentálně v USA nejlevnějším médiem k výrobě elektřiny. Bidenova kampaň míří opačným směrem. Při Dni Země zveřejnila video, v němž Trumpa zve klima popíračem, „jedním z největších podvodníků vůbec“.
Všechno, co Mann vyčítá Trumpovi, zní naprosto skvěle a pokud by se naplnilo, měli bychom naději, že se časem zbavíme Zeleného údělu i my. V EU rovněž narůstá opozice proti klimatickým nesmyslům a obrat americké politiky směrem k většímu realismu by ji mohl dodat další argumenty. Jistě, pláč zakladatele klima hysterie ještě nemusí nutně znamenat, že pokud Donald Trump zvítězí, naplní všechny jeho obavy a naše sny. Nicméně to určitě zní přinejmenším optimisticky.
Náš boj se zelenými lobbisty musíme ale v Evropě vybojovat sami. Nebude to snadné, oni si za patnáct let nasměrovali penězovody, jimiž proudí biliony euro, vystavěli hustou síť propojených zájmů, prosadili klimatickou legislativu. Ta hydra má mnoho hlav a bude se zuřivě bránit. Nesmíme to vzdát, už ve jménu budoucnosti našich dětí. Válka s klimatem je pošetilá, marná a jen ničí naše energetické, technologické i finanční zdroje. Je to „zelené zlo“, jež přišlo po tom rudém a zrodilo se z něj. Musí být poraženo, abychom my mohli žít.
Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Foto: Pixabay
Autor: Martin Schmarcz