Myslíte na Ukrajince, ne na vlastní lidi! Říkají populisté. Pokud už pro ně bezpečnost a zastavení nebezpečného agresora nejsou hodnotou, měli by vnímat, že pomoc Ukrajině je výhodnou investicí, a to v řadě směrů.
Krátkodobě jsme získali důležitou pracovní sílu, střednědobě každý den zkrácení války znamená stovky milionů korun navíc a nakonec, ale ne v poslední řadě, na okupovaných územích se nacházejí mimo jiného bohatá ložiska břidlicového plynu. Jde zkrátka o správné strategické rozhodnutí.
Je dobře, že devět evropských zemí včetně Česka se ve čtvrtek zavázalo k pokračování vojenské pomoci Ukrajině (kromě nás jde o Velkou Británii, Estonsko, Polsko, Lotyšsko, Litvu, Dánsko, Nizozemsko a Slovensko). V Tallinu byli přítomni rovněž představitelé Německa a Španělska, ti však dohodu nepodepsali. Počítá se i s poskytnutím tanků, protiletadlové a protiraketové obrany. Cílem je zajistit vítězství nad Ruskem již letos, což je v našem bytostném zájmu.
Jsme, nebo nejsme ve válce? O toto se vede spor, mimo jiné i v prezidentské kampani. Jisté je, že kdyby Vladimir Putin nebyl na hlavu poražen, mělo by to vážné dopady na naši bezpečnost. Ani ekonomika však nezůstává stranou. Pokud by v důsledku ruské invaze klesl hrubý domácí produkt USA, Kanady, Evropské unie a Velké Británie o 1 %, celková roční ztráta činí přes 400 miliard dolarů. Dosud Západ poskytl Ukrajině vojenskou a finanční pomoc ve výši 150 miliard dolarů. Což je velká suma, ale stále několikrát nižší.
Statické srovnání těch dvou částek však nedává úplný obrázek. Ve skutečnosti jsme mohli ušetřit, kdybychom daleko rychle poslali více zbraní, včetně raket s delším doletem a těžkých tanků. Platí zde totiž, že kdo rychle dává, dvakrát dává. Za téměř 11 měsíců bojů jsme poskytli zbraně za necelých 50 miliard dolarů. Což je dost. Odpovídá to celému ruskému vojenskému rozpočtu. Kdybychom ale již během loňského jara byli schopni dodat výzbroj dejme tomu za 100 miliard, mohla být válka o hodně kratší.
Putinova vojska byla schopna zabrat rozsáhlá území a relativně dlouho se na nich držet nikoli díky bojovým schopnostem vojáků, ale protože měla zpočátku převahu v “železe” až 10:1. Kdybychom ji rychle zvrátili ve prospěch Ukrajinců, osvobozování by bylo rychlejší. My nakonec dost možná dáme na zbraně 100 miliard dolarů, nebo i více. Ale protože jsou tyto dodávky rozloženy v čase, válka se protahuje a narůstají další škody. Především na životech, ale rovněž ty hospodářské.
Války nakonec vždy rozhoduje schopnost nasadit více a lepších zbraní i munice. Hitler mohl Stalina porazit, kdyby tomu na poslední chvíli nepomohly USA a Velká Británie dodávkami potřebné techniky, včetně stíhaček či nákladních aut. Japonci zprvu drtili Američany a Brity v Tichomoří, protože v dané chvíli měli převahu letadlových lodí. Věděli, že když nevyhrají velmi rychle, průmyslový stroj Spojených států je převálcuje. A vidíme, jak obrovský význam pro Ukrajinu mají přesné západní zbraně.
Když už je někdo takový cynik a sobec, že mu nezáleží na životech Ukrajinců, měl by mít aspoň rozum a soucítit s vlastní peněženkou. Zkrácení války je v našem vlastním zájmu. Oni tedy třeba zmínění Němci počítali, že boje nepotrvají dlouho. Sázeli však na rychlé vítězství Ruska a udržení dodávek plynu. Nyní je tato možnost definitivně pryč a i oni by si měli uvědomit, že když například přestanou blokovat reexport tanků Leopard 2 a jejich předání Kyjevu, nakonec na tom také vydělají. Válka ničí ekonomiku.
Letos očekává ministerstvo financí i Česká národní banka stagnaci, dle Deloitte přijde pokles o 1,1 %. V roce 2021 rostla ekonomika jen asi o 2,5 % přičemž původně se očekávalo 4,2 %. Což nominálně znamená ztrátu 120 miliard korun. Po covidu přitom přišlo rychlé oživení, hospodářství sráží dolů válka a čím kratší bude, tím dříve se motor českého průmyslu opět nahodí a překonáme potíže. Je škoda, že tohle vláda lidem neříká. Z krize se nedostanete šetřením, ani vyššími daněmi, ale zvětšením objemu výroby.
Ti, kteří navrhují ukončit válku rychlým “mírem”, což je ve skutečnosti eufemismus pro kapitulaci Ukrajiny a pokračující okupaci velkých částí jejího území agresorem, jsou naivní. Tím by krize neskončila a v nestabilní situaci se nedaří ani byznysu. Zatímco vítězství Kyjeva posílí Západ, oslabí Rusko, ale i Čínu a z toho budeme profitovat nejen bezpečnostně, ale i ekonomicky. Nemluvě o tom, že obnova Ukrajiny se stane velkou příležitostí pro české firmy. Neboli pomoci jí porazit Putina je jak mravné, tak moudré.
Porážka Hitlera a Marshallův plán stály na počátku nebývalé prosperity jak Evropy, tak USA. Tentokrát nepůjde o nic až tak velkého, ale hospodářství i tak dostane kladný impuls. A kromě nových obchodních příležitostí si zvýšíme sebevědomí. Optimismus je důležitou součástí ekonomického úspěchu. Evropská unie dlouho upadá a jediná vize, na kterou se zmůže, je válka s uhlíkem. Která nás ovšem neposiluje, leč oslabuje. Zde máme reálný konflikt a když ho pomůžeme Ukrajincům vyhrát, otevřou se nám velké příležitosti.
Nakonec osvobození této velké země nabízí i možnost rozvíjet bezuhlíkovou energetiku, hlavně jadernou a větrnou, což by pomohlo vyřešit naše problémy s nedostatkem elektřiny. Příspěvek k vítězství Ukrajinců je zkrátka investici i do naší budoucnosti, která bude bezpečnější a bohatší. Ještě nikdo nikdy si také nijak nepomohl prohrou s agresorem. A že nejsme ve válce? Zde se hodí připomenout výrok ruského generála ze seriálu Cosmo: “Zatím!” Putin to jako boj s nám bere, tak se snažme i kvůli nám samým pomoci ho porazit.
MARTIN SCHMARCZ, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Foto: Pixabay
Zdroj: Martin Schmarcz
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
