Schmarcz: Proč by šestnáctiletí neměli volit? Neberme jim dětství jen kvůli sobeckým zájmům progresivistických politiků

. A tak nějak předpokládají, že u nejmladší generace by výrazně bodovali právě oni. Což jednak není úplně jisté, jak si dále vysvětlíme, jednak je to další z arogantních sociálně inženýrských nápadů jak manipulovat společnost.

Stanovení hranice zletilosti má své dobré důvody a nemělo by se s ní účelově hýbat jen proto, že si od toho někdo slibuje hlasy.

Volební právo mají občané od 18 let, což stanovuje přímo ústava, přičemž se vychází z věku, kdy u nás lidé nabývají plnoletosti a tím i zmocnění k právním úkonům. Tohle by se muselo změnit – a nejde o žádnou maličkost. Od této hranice se odvíjí možnost legálně pít alkohol, ale také ukončení zvláštní ochrany, již požívají nejen děti do 15 let, ale i mladiství do 18 let. Jde například o tvrdší tresty za znásilnění, či stíhání středoškolských profesorů, kteří zneužijí své postavení a autoritu, aby si začali románek se studentkou.

Mezi patnáctým a osmnáctým rokem sice nejste úplně beztrestní a také nejste tolik chránění před dospělými, jako děti, nicméně do jisté míry stále ano. Například podléháte nižším trestním sazbám, než dospělí. Nebo když vysokoškolský učitel dává dámám zápočty výměnou za lásku, jde pouze o etický problém, ale kdyby se zjistilo, že na gymplu vyučující zlepšil známky slečně, s níž něco měl, může skončit s pokutou nebo i ve vězení. Co se stane, když tohle všechno zpochybníme a zmocníme volit šestnáctileté?

Zastánci oné svěží myšlenky tvrdí, že nic. Prostě se „jen“ přepíše ústava. Jenomže to je dost divné. Nebudete si moct koupit pivo, napsat si sám omluvenku na střední škole, ani se dívat na film pro dospělé. Nic z těchto banálních úkonů vám nebude povoleno, ale získáte tak moc důležité oprávnění, jakým je spolurozhodovat o osudu země? Opravdu je člověk spíše připraven účastnit se veřejného politického života, než pít alkohol či moci uzavřít řádný pracovní poměr?

Hranice zletilosti je samozřejmě kulturní otázka. V některých civilizacích se dospělost počítá od puberty, ale to opravdu není případ Západu. V zásadě známe dvě hranice: 21 a 18 let. Ta první stále platí v řadě států USA. I v Masarykovském Československu mohli lidé volit od 21 let, do Senátu až od 24 let. Přitom tenkrát byl život kratší a lidé vyspívali dříve. Dnes se do hospodářského života obvykle zařazují až po dvacátém roce věku. Dlouhé studium a rodičovská péče odsunují mentální zletilost daleko za pubertu.

Nedává úplně logiku, aby se za této situace snižovala hranice plné odpovědnosti za věci veřejné. Ostatně i odchod do penze se naopak zvyšuje, a to daleko za mez věku, jehož před sto lety dosahovali naši předkové, kteří se průměrně dožívali 55 let, zatímco dnes žijeme do osmdesáti. Těžko předpokládat, že by dnešní mladí po radikální změně stylu života, kdy na ně starosti doléhají daleko později, než na jejich tehdejší vrstevníky, měli v hlavách o správě země a o odpovědnosti jasno dříve, než oni. 

A jsme zpět u toho, že jediným důvodem, proč liberálové prosazují snížení hranice pro volební právo na šestnáct let, je naděje, že tím pro sebe získají více hlasů na úkor konzervativních a socialistických stran. Ale opravdu to tak je? Podle současných preferencí dle agentury Kantar mají Piráti, STAN a TOP 09 v kategorii 18-29 let preference celkem 34 %. Zatímco ANO, ODS, KDU-ČSL a ČSSD 43 %. Volební chování v kategorii 16-18 nikdo nezkoumá, ale z různých anket vyplývá, že tyto děti jsou náchylné k různým extrémům…

Rozhodně neplatí, že co mladý, to liberál. V metropoli snad, ale v regionech, kde je život daleko těžší, tomu tak není. Pravdou spíše je, že středoškoláci odmítají mainstreamové strany a nechají se snadno zlákat radikály, ať zleva či zprava, obvykle dle toho, zda studuji gymnázium, nebo učební obor. Patří k mládí, že se rychle pro něco nadchne a stejně rychle to zase odmítne. Stavět na tom budoucnost Česka je neodpovědné. Je to nápad ze stejného ranku, jako naopak zakázat volit seniorům. Který také pochází od liberálů…

Účelovost z obojího přímo kape. Propagátoři těchto změn říkají, že mladí jsou prozápadní, vzdělaní, zajímají se a mají před sebou delší perspektivu. Takže by se u voleb chovali odpovědněji, než staří. Ti prý fandí Rusku, podléhají dezinformacím a preferují populisty, protože to „mají za pár“ a na budoucnosti jim nezáleží. To je něco tak hloupého a nízkého, že ani nemá cenu to rozebírat. Jde vlastně o novou formu rasismu: soudit lidi nikoli dle chování, ale dle věku. Ať si na takové „demokraty“ udělá každý názor sám.

Aktivisté za volební právo od šestnácti let se tváří, že současný stav je nespravedlivý a upírá mladistvým jejich „práva“. Hranice osmnáct let ale není žádná diskriminace ani schválnost. Vychází z definice plnoletosti, která mladé chrání, jak to ostatně stanovuje Listina v čl. 32 (1): „Rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona. Zvláštní ochrana dětí a mladistvých je zaručena.“ Máme jim to vzít? Není asi náhoda, že pro volební právo od 16 – ti jsou ti samí, co kradou dětem dětství prosazováním explicitní sexuální výchovy od školky.

Nechme věci, jak jsou a nebořme řád, který funguje, a to jen proto, že si od toho někdo slibuje lepší volební výsledek. Volební právo je vážná věc, přičemž pro něj platí jen jedno (avšak důležité) omezení: způsobilost k právním úkonům. Tu nemají děti, ale třeba také senioři, kteří jí byli zbaveni kvůli demenci. To pravidlo je univerzální, rozumné a spravedlivé. Nedělejme z něj výjimky, jakmile na nás někdo zakřičí: „Protože chci!“ Tohle poživačné sobectví je dnes módní a rozšířené. Ale to neznamená, že je správné.

Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to

Foto: Pixabay

Autor: Martin Schmarcz