Trump nevěří v kapitalismus? Přinejmenším v něj nevěří poradce, co připravil šílený celní plán. Jako by ožili dávno zakopaní duchové hospodářské politiky z konce 16. století, kdy vznikla doktrína merkantilismu.
Její podstatou je falešné tvrzení, že ekonomika je hra s nulovým součtem. Když někdo vydělá, druhý prodělá, pasivní obchodní bilance znamená, že vás druzí okrádají, protekcionismus a vysoká cla jsou nutností, protože je třeba za každou cenu omezit import. V Bílém domě straší teorie starší než marxismus…
Pamatuji si, jak před půl stoletím vyšel v časopise „ABC mladých techniků a přírodovědců“ text, v němž se mimo jiné pravilo: „Milý pionýre, až vyrosteš, Sovětský svaz dožene a předežene Spojené státy americké…“ To se sice nestalo, avšak ani tehdejší komunistické autory nenapadlo tam vrazit takovouto absurditu: “Milý pionýre, až vyrosteš a bude ti 60 let, americký prezident se zblázní a zničí burzy v USA i v celém kapitalistickém světě. A to bude konec imperialismu.“
Za komunistů jsme samozřejmě ze Západu moc neimportovali. Železná opona, nesměnitelná koruna a nutnost sehnat na každý dovoz nedostatkové valuty, nás před „šmejdem“ z ciziny „chránily“ samy o sobě. Trumpova brutální obchodní válka míří stejným směrem a žene Spojené státy do podobné izolace. Co bude dál se cly, jak se jim bude Evropa a zbytek světa bránit, zda a kdy dostanou v Bélém domě rozum… to všechno já opravdu netuším. Ale že je to celé nesmysl, to mi jasné je a povím vám proč.
Merkantilismus v podstatě tvrdí, že obchodní přebytek se rovná vyhlášení války vaší zemi. Také tato dnes již obsoletní doktrína často vedla k bojům, a to nikoli jen na obchodním poli, či k zabírání cizích území. Tehdy totiž ještě nikdo nepřišel na to, že bohatství planety Země není konstantní, ale zvyšuje se právě byznysem. Proto za poslední tři dekády celý svět náramně zbohatl, díky kapitalistické dělbě práce a expandující globalizaci. Izolacionismus povede k opaku, tedy ke zchudnutí. Američanů na prvním místě.
Už od 18. století ve Velké Británii merkantilismu sustupoval modernějšímu myšlení, jež stavělo na laissez-faire. Adam Smith a další autoři přesvědčivě ukázali, že bohatsví národů nevyrůstá z protekcionismu, cel a dalších bariér, ale naopak z liberálního kapitalismu a volného obchodu. Nejvíce vydělávají ti, kteří umějí dobře těžit z komparativních výhod, vyrábějí zboží, jež umějí produkovat kvalitněji a levněji než druzí a naopak importují výrobky, služby a suroviny, které jim jiní dodají za lepší cenu.
„Make trade, not war…“ Spojené státy na globalizaci ohromně profitovaly, a to díky tomu, že mají skvělé podnikatelské prostředí, silné burzy, dostatek kapitálu, vysoký inovační potenciál a nepřeregulovanou ekonomiku. Prostě umějí dělat byznys, sázejí na byznys, jsou nejlepší v byznysu. Mysleli jsme, že toto paradigma je tak hluboko zakořeněné v americké mentalitě, že ho nelze zrušit. Natrvalo asi ne. Nicméně v Bílém domě momentálně neplatí, zde se vracejí zpátky v čase o čtyři století, do doby dávno před vznikem USA.
Trumpova administrativa trpí panickým strachem z Číny, z růstu její moci a přičítá to i vysoce pasivní bilanci s touto komunistickou zemí. Tomu ještě docela dobře rozumím. Sám nemám pekingské bolševiky rád a podle mého názoru se jim nemělo dovolit vstoupit do Světové obchodní organizace, a to právě proto, že uzavírají svůj trh, diskriminují zahraniční investory, mají hromadu státních regulací a jejich systém není v pravém slova smyslu kapitalismem, protože poslední slovo má vždy státostrana.
Kdyby se Trump spojil s Evropou a nasadil tvrdé restrikce jen vůči Číně, mělo by to logiku. Protože Peking nejedná fér a nepraktikuje volný obchod. Jenomže místo obrany liberálního kapitalismu, jak ho známe z děl Adama Smithe či Miltona Friedmana, se americký prezident a jeho okolí nakazili ošklivým retrovirem merkantilismu. Takže dělá pravý opak a otázka zní, zda jistý způsobem nejedná ještě hůře, než samotní čínští komunisté. V každém případě jde o pokus vrátit globální ekonomiku někam na počátek novověku.
Celé to celní tažení je o to nesmyslnější, že Spojené státy jsou vítězem, nikoli poraženým globalizace. Ano, za posledních tři dekády Čína oproti nim relativně hodně zbohatla – ona však také tehdy byla strašně chudá a zaostalá. Nicméně v posledních několika letech rostou USA rychleji než ona. Komunisty dohnaly regulace a státní zásahy do tržních mechanismů. Pravda, ještě hůře dopadá Evropská unie. Zde se ukazuje, že zelený bolševismus je méně efektivní než ten rudý. Ale nejlepší je pořád čistý kapitalismus.
Opravdu to nelze nazvat jinak, než že Spojeným státům vládnou pomatenci. Někteří Republikáni doufají, že jde o to mít páku, aby Trump donutil celý svět přistoupit na kapitalismus volného trhu. To by bylo skvělé, leč tomu uvěřím, až to uvidím. Také by si jen mohl pohrávat se spekulacemi na burze, kdy prezidentovi blízcí insideři (či on sám), kteří znají přesné řazení kroků, mohou vydělat na prudkém poklesu akcií po uvalení cel a podruhé na opětovném růstu, až budou zrušena – a to snad brzy. Ale to je… zase jen spekulace.
Možná pod tlakem byznysu Trump ustoupí. Ale teď se tváří sveřepě a drsné ztráty líčí jako nutný důsledek „léčby“. Pád burzy prý ničí „jen bohaté“, zato chudí cítí „satisfakci“ (to zní až bolševicky). Slyšíme nadšení, jak se výroby a s nimi pracovní místa pohrnou do USA. Zatím však jedinými, kteří se mohou opravdu radovat, jsou klima fanatici. V takový globální nerůst, k němuž vedou cla, ani nedoufali. Evropa musí hledat klacek, jímž Trumpa přiměje změnit názor. Zatím si opakujme mantru: Nepanikařit, kapitalismus funguje!
Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Foto: Pixabay
Autor: Martin Schmarcz
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
