Zmrzneme? Klima alarmisté tvrdí, že se upečeme. Právě kvůli nim nám však hrozí opačný problém. Možná už za tři roky se vypnou uhelné elektrárny a teplárny. Z vývozce se náhle staneme importérem energie.
Tu však v Evropské unii stižené zeleným šílenství nemusí být odkud dovézt. Plynové zdroje nebudou v té době k dispozici v dostatečném množství. Zachrání nás dieselagregáty? Možná. Ovšem za cenu ještě vyšších emisí, než má uhlí. Někdo už by měl konečně zastavit celé to šílenství Green Dealu.
Jaká je nejhorší energie? Ta nejšpinavější? Nikoli. Žádná energie. A právě k tomu, že nebudeme mít čím svítit a topit, nás vedou evropští zelení plánovači. Bohužel bez odpovídající reakce české vlády. Drahé povolenky a povinnost odstavovat fosilní elektrárny v době, kdy v Německu fouká a svítí, může přivodit konec uhlí mnohem dříve než v roce 2033, jak plánuje kabinet. Pak nebude dost energie. Bohužel nejen u nás, ale v celé Evropě. To je důsledek hloupé unijní klimatické politiky, která nemyslí na lidi.
Bývalý ředitel ČEZ Jaroslav Míl varuje, že nám může chybět elektřina, až na tisíc hodin ročně. To je obrovské číslo. Znamenalo by to, že v průměru tři hodiny denně přijde totální blackout. Jak se to rozloží mezi občany a firmy je otázka. Ovšem čím více se povolí spotřebovat domácnostem, tím více se musí omezit výroba a naopak. Dostali bychom se na úroveň rozvojové země a v tomto směru bychom na tom byli hůř než za komunistů. Tedy těch rudých, protože ti zelení nám zjevně pořád vládnou.
Jen pro ilustraci, těch tisíc hodin je shodou okolností doba, kdy v našich podmínkách během roku fungují sluneční elektrárny. Zhruba jedna osmina roční časové dotace. Proto se také OZE přezdívá „občasné zdroje energie“. Což je také vysvětlení, proč je absurdní udělat z nich páteřní energetický zdroj. Elektřina musí být dostupná v době, kdy ji lidé a firmy potřebují, ne když se přírodě zachce… Další obrovský problém je, že slunce a vítr nevyrábějí teplo, zatímco u uhlí a jádra tvoří dvě třetiny vyrobené energie.
Když počítáme s tím, jak nahradit uhlí, tak je třeba vzít v úvahu i tento faktor. Turbíny paroplynových elektráren produkují jednu třetinu elektřiny, zbytek je „odpadní“ teplo. Ve skutečnosti se jím vytápějí budovy, byty, nebo třeba skleníky. Kdybychom měli jen OZE, budeme na to všechno potřebovat další elektřinu navíc. Což dále zhoršuje mizernou bilanci větrníků a slunečníků. Ostatně i proto se počítá, že se budou zálohovat plynovými elektrárnami, jež produkují i teplo. Dalším důvodem je již zmíněný fakt, že běží jen občas…
Kdyby všechno šlo normálně, celý proces „dekarbonizace“ si naplánujeme tak, že budeme stavět jaderné elektrárny (které navíc mají za svůj životní cyklus desetkrát nižší celkové emise než solární) a vždy odstavíme tolik uhelných zdrojů, jež nám pokryjí nové bloky. Ale Evropská unie řekla „NE!“. Stavbu jádra dlouho úplně blokovala. A Zelený úděl nás nutí odejít od uhlí ve chvíli, kdy za něj nemáme náhradu. To je něco jako zbourat starý dům dřív, než si postavíte nový. A pak mrznout venku…
Co bude dál? Něco mohou zachránit naftové energocentrály. Vypadá to, že budeme mít instalovány zdroje s výkonem dva gigawatty. Což je mimochodem stejně, jako má Temelín. Teoreticky to znamená až 16 TWh ročně, zhruba čtvrtinu naší spotřeby. To by nám mohlo vytrhnout trn z paty. Ovšem za cenu toho, že místo laciného domácího uhlí budeme pálit drahou dováženou ropu, a to s ještě vyššími emisemi kysličníku uhličitého. Zdá se vám, že je to „na hlavu“? Jistě. Ovšem to je celý Green Deal.
Mimo jiné zvyšování závislosti Evropy na plynu kvůli výstavbě OZE vedlo k tomu, že nás kremelský diktátor Putin začal vydírat. Neměli jsme totiž jinou možnost. Obecně jde o dražší palivo a to z Ruska bylo nejlevnější. Na což se upnuli Němci v rámci své „energiewende“, tedy hloupé tranzice, v jejímž rámci vypnuli jaderné elektrárny, stavějí větrníky a mezitím sázejí právě na plyn, ale i na uhlí (to si naplánovali využívat do roku 2038, tedy déle než my). Nakonec nás to však na začátku agrese na Ukrajině vyšlo pořádně draho.
Když jsme si po velkých obětech a za cenu dlouhodobého štědrého dotování Putinovy války našli alternativní trasy pro dopravu plynu, tak nás pro změnu vydírají Němci, kteří nám za to účtují mastný poplatek. Čímž se ten smutný příběh Zeleného údělu nehezky uzavírá. Napřed Berlín prosadí celý ten nesmysl, v jeho rámci ostrakizuje jádro, preferuje větrníky, ničí automobilky skrze povolenky a Lipská burza přivede ke krachu naše uhelné elektrárny – aby pak na nás vydělával, když musíme přes Německo dovážet plyn.
Mohli jsme plynule přejít z uhlí na jádro a mít bezemisní energetiku. Místo toho nám sebevražedná klimatická politika EU odrovnala uhelné elektrárny příliš brzy. Přičemž Česko si narozdíl od Polska či Německa nevyjednalo výjimky, aby je mohlo udržet při životě déle. Plynové zdroj nepostavíme včas. Nemluvě o problému sehnat do nich dost paliva za rozumnou cenu. Takže vydáváme licence na dieselagregáty. Věřme, že ti, co nám vládnou, budou mít aspoň dost rozumu a schopností, aby nás nenechali v zimě mrznout.
Žádná kaše se nejí tak horká, jak se uvaří. Tahle je však spíše ledová. Nakonec se musí najít nějaké řešení. Ostatně našlo se i na začátku války. Bylo to ale hodně drahé. Jak pro občany tak pro stát – ten má ovšem zase peníze jen od lidí. Před dvěma roky jsme se mohli aspoň vymlouvat na Putina, přestože onu pastičku jsme si v Unii nastražili a padli do ní sami. Nyní můžeme vinit jen sami sebe, přičemž vina padá nejen na EU, ale i na české politiky, kteří nedělají nic moc proti mrazu, jenž tentokrát přichází z Bruselu.
Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Foto: Pixabay
Autor: Martin Schmarcz
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
