Pavel Blažek získal do rozpočtu miliardu za bitcoiny. Kvůli tomu musel odejít. Policisté si nechali mnohem víc těchto miliard protéci mezi prsty. Bude vůči nim a případně státním zástupcům rovněž vyvozena personální odpovědnost? To asi sotva.
Nicméně tohle nakonec není až tak podstatné. Hlavně se ptejme, proč třeba ve Spojených státech vyšetřovatelé kryptoměnu pocházející z nelegálních tržišť zabavují, zatímco ti naši neudělali vůbec nic a ještě nechali podezřelého odjet ze země. Jsem sám, komu to vadí?
Bitcoiny jsou těžké téma a málokdo jim rozumí. Já se rozhodně nepovažuji za experta na kryptoměny. Ale na politiku a právní stát ano. Není důležité, aby všichni znali co je to blockchain, jakým způsobem se s BTC nakládá, nebo jako funguje kryptoměnová peněženka. Důležité jsou faktické výsledky. Což znamená, že pokud existují někde nějaké špinavé prostředky – a je jedno, zda jde o papírové peníze, zlato, nebo virtuální měnu – policie zasáhne a zabaví je. A přesně tohle se v tomto případě… nestalo.
Co udělal ministr? Přijal dar v hodnotě miliardy korun v bitcoinech, které v té době byly de iure čisté (a jsou dokonce i nyní, po třech měsících). Což nebylo ani nelegální, ani neetické, ani nemravné. Avšak politicky hloupé. V politice nezáleží na tom, jaké věci jsou, ale jaké se jeví. Sice dle práva proběhlo vše v pořádku, nicméně když se později začalo diskutovat o tom, od koho dar pochází, vystavilo to Pavla Blažka do nepříznivého světla. Proto odešel. A nás už dál nemusí zajímat, nyní se podívejme, jak je to s dalšími miliardami.
Že jsou Jiřikovského bitcoiny stále dle práva legální, ještě nemusí znamenat, že tomu tak je i fakticky. Můžeme se domnívat, že pocházejí z nelegálních obchodů. Jenomže aby je šlo zabavit, musí to policie napřed dokázat. Což se jí nepovedlo za deset let – a zjevně v tomto směru nic nepodnikla ani po onom daru, kdy se začaly Jiřikovského peněženky po letech otevírat a kryptoměna z nich se přesouvat jinam. Přestože na to měli vyšetřovatelé docela luxusně hodně času, není zjevné, zda něco zjistili.
Pozitivně víme pouze to, že z trestních spisů (už zase) protiprávně unikly informace, které za prvé zdiskreditovaly ministra a za druhé vystavily Tomáše Jiřikovského riziku únosu, vydírání, či zabití, protože se najednou vědělo, že má u sebe miliardy. Nakonec odjel do Asie i s bitcoiny. Když byli policisté dotázáni, proč to dovolili, odpověď zněla: my na něj vůbec nic nemáme, takže jsme mu nemohli bránit v pohybu. Což je divné. Měli dost na to, aby (falešně) obvinili ministra z praní peněz, ale na podezřelého nevědí nic?
Schizofrenní situace. Na jedné straně vyšetřovatelé tvrdí, že nemají žádné důkazy, jež by jim umožnily BTC zabavit, popřípadě zabránit Jiřikovskému vycestovat (navíc je stále v podmínce, takže minimálně tohle by snad nebyl problém), ale vypouštět zprávy, že Blažek „vypral“ jeho špinavé peníze, to šlo. Mezi námi, i kdyby šlo o černé prostředky, tak dar státu z definice nikdy není legalizací prostředků z trestné činnosti. Ale o to nejde. Podstatný je ten zbytek. Kolik tam bylo? Tři miliardy dvanáct miliard, devadesát miliard?
Už to, že se množí spekulace o celkovém množství bitcoinů, s nimiž Jiřikovský zmizel, svědčí o špatné práci policie. Kdyby ji dělala dobře, už by byly všechny zabaveny a my měli jasno. Pro srovnání, v roce 2020 američtí vyšetřovatelé zabavili dokonce 70 tisíce BTC poté, co se rovněž otevřela peněženka s krypotoměnou pocházející z nelegálního tržiště. Proč tohle ani po deseti letech nešlo u nás? Máme hloupější policisty? Nebo jsou zkorumpovaní? Nebo máme špatné zákony?
Toto jsou otázky, jež si nyní musíme klást. Protože když se teď všichni překřikují, že musíme zabránit opakování podobných případů, tak tím nemá být myšleno, že snad by stát už neměl brát dary, ale že by nám potenciálně špinavé kryptoměny neměly utíkat a měly by skončit všechny ve státním rozpočtu. Díky Blažkovi máme alespoň miliardu. Zjevně jsme však mohli získat mnohem víc. Dokážeme se z toho poučit? Nebo jen povedeme jalovou politickou debatu, v níž chybí to základní, tedy úcta k faktům?
Policisté a žalobci se hájí, že nevěděli, kolik BTC v oněch peněženkách je, popřípadě, že je nemohli konfiskovat, protože jim podezřelý neodevzdal hesla. Považuji to za výmluvy. Jak je možné, že v USA to v takřka identickém případě šlo a u nás vůbec? Jsem ochoten akceptovat vysvětlení, že naši vyšetřovatelé na to nejsou školeni. Popřípadě, že nemají v ruce zákonné páky, či další nástroje, aby takto technologicky složité případy „rozlouskli“. Nejsem ochoten přijmout jejich jednání ve stylu: vinen je Blažek a my nic.
Ministr nese politickou odpovědnost – a tu už vyvodil. Zjištění původu prostředků a jejich případné zabavení je ovšem na policii a státním zastupitelství. Pokud se to nestalo, jde objektivně o jejich selhání. Subjektivně jim můžeme odpustit, když nám otevřeně řeknou, co se stalo či nestalo a také navrhnou, jak to příště dělat lépe. Co potřebují? Širší možnost dohody o vině a trestu? Lepší hardware a software? Expertní školení? Máme-li se z toho celého poučit, tak právě v tomto směru.
Všechny státy si brousí zuby na nelegální kryptoměnu. Může to být solidní zdroj příjmů. Na druhé straně je třeba jednat tak, abychom nezničili pověst celého odvětví, které z principu je legální, může být motorem růstu a navíc původ BTC lze narozdíl třeba od zlata či peněz vždy vystopovat. Čili oddělme zrno od plev. A politickou odpovědnost od trestní. Na causu Jiřikovský jsme nebyli připraveni. Chystejme se na ty další, místo abychom jen mlátil prázdnou slámu. Jako první věc chtějme poctivé odpovědi od policie.
Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Foto: Pixabay
Autor: Martin Schmarcz
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
