Stalo se, co jsme čekali. Mezinárodní trestní soud zahájil stíhání premiéra a ministra obrany Státu Izrael za to, že se brání vyhlazení vlastního národa. Válku Židům vyhlásil Hamás masakrem ze 7. října 2023.
Stíhat Benjamina Netanjahua a Joava Galanta je jako chtít zavřít předsedu vlády Winstona Churchilla a maršála Bernarda Montgomeryho za invazi do Normandie. Válku si začala Gaza a musí za ni nést následky. A my bychom měli z ostudného antisemitského tribunálu vystoupit.
Po pravdě řečeno, do tohoto spolku se nám vůbec nechtělo. Římský status, který zakládá Mezinárodní trestní soud (ICC) jsme ratifikovali až v roce 2009, coby poslední země Evropské unie. A to až po masivním nátlaku z Bruselu. Ani premiér Mirek Topolánek, ani prezident Václav Klaus neměli chuť souhlasit s tím, že se vzdáme částí své suverenity v právních otázkách a svěříme ji orgánu OSN. Když dobře víme, že většinu v této organizaci mají nedemokratické režimy.
Česko odmítalo přistoupit k ICC právě proto, že jsme se báli podjatosti onoho tribunálu. Totiž, že nebude tak moc stíhat válečné zločince, ale zasedne si na naše spojence. Na Američany, kteří nesou hlavní zátěž udržování a nastolování bezpečnosti a míru ve světě a na Židy, kteří se ustavičně brání útokům teroristů. Měli jsme pravdu. Zatímco třeba za ruské přepadení Gruzie v roce 2008 nepadl žádný rozsudek a samotný Vladimír Putin není stíhán přímo za samotnou agresi vůči Ukrajině, Izraelce obvinili za sebeobranu.
Kvůli vpádu Rusů do Jižní Osetie a její faktické anexi nebyl nakonec nikdo potrestán. Nic se nestalo ani poté, co kremelský diktátor obsadil Krym. A ani když zahájil plnoformátovou invazi na Ukrajinu. Soud na něj vydal zatykač až kvůli únosům dětí, o což se zasloužili aktivisti, kteří tu věc nechtěli nechat být. Izraeli oproti tomu žádnou válku nezačal. Pouze se musí bránit poté, co se íránský teokratický režim a jeho spojenci z teroristických organizací Hamás a Hizballáh rozhodli tento stát vymazat z mapy.
Masakr ze 7. října 2023 by byl u každého národa vnímán jako vyhlášení války a legitimní důvod k takové odplatě, jež zajistí, že se už nic takového nebude opakovat. Také nikdo nesoudil Brity a Američany za nálety na německá města. Ale když jde o Židy, tak najednou zjevně tyto základní principy neplatí. Přestože Izraelci vedou boje s maximální a naprosto nebývalo ohleduplností k civilnímu obyvatelstvu, od počátku čelí nespravedlivé kritice antisemitů všech barev. A nyní i Karimovi Ahmadu Khanovi, který je žalobcem ICC.
Tento pákistánský muslim s britským občanstvím je znám tím, že ve všech svých vystoupeních cituje Korán. Asi jsme ani nemohli čekat, že by dokázal být ve vztahu k Židům neutrální. A také proč by byl, když samotná OSN a její generální tajemník António Guterres dávají naplno průchod nenávisti k Izraeli a snaží se za každou cenu zastavit jeho oprávněnou snahu o sebeobranu. Dokonce není ochota rozpustit UNRWA, což má být organizace pro pomoc palestinským Arabům, ale spíše jde o logistickou základnu Hamásu.
Toto vše jsme tak nějak předem tušili. Nicméně nyní už jsme bohužel součástí ICC a jsme tedy povinni řídit se Římským statusem. Kdyby se premiér Benjamim Netanjahu či bývalý ministr obrany Joav Galant rozhodli navštívit Česko, formálně vzato bychom byli povinni je zatknout. Co s tím? Maďarský předseda vlády Viktor Orgán to rozsekl rázně: osobně se zaručil, že v Uhrách nikdo Židy brát do vazby nebude. České reakce jsou o poznání vlažnější, a to přesto, že se považujeme za velké přátele Státu Izrael.
Petr Fiala i ministerstvo zahraničí se vyjádřili v tom smyslu, že jde o záležitost policie a státního zastupitelství. Předseda vlády k tomu dodal, že vše působí nešťastně. Jediné správné reakce měli zahraniční poradci prezidenta a premiéra Petr Kolář a Tomáš Pojar, kteří řekli jasně, že toto ideologicky motivované stíhání bychom měli ignorovat. Když ho totiž budeme respektovat a jednoznačně se nevzepřeme, tak legitimizujeme systémový antisemitismus OSN a jejích orgánů.
To Trumpova administrativa dala ústy designovaného ministra zahraničí Marca Rubia najevo, že ICC může očekávat velmi tvrdou reakci Spojených států. I současný prezident Joe Biden odmítl, že by USA vykonaly příkaz k zatčení. Ostatně stejně jako Izrael Římský status neratifikovaly. Zato končící „ministr zahraničí EU“ Josep Borell těžko skrýval nad zatykačem nadšení a varoval, že prý si žádná evropská vláda nemůže dovolit odmítat se jím řídit. Nic jiného jsme od něj ani nečekali…
Celý koncept ICC je od počátku nesmyslný. I kdybychom neměli důvodné obavy z politické podjatosti soudu a jeho žalobců, platí zásadní pochybnost o vykonatelnosti rozsudků. Jak asi chcete dostat do vězení diktátora velké země s jadernými zbraněmi? Pošle OSN do Ruska (které také nepřistoupilo k Římskému statusu) armádu? To jistě ne. Celé je to jenom hra. Přitom Putinovi už nemůže stíhání nijak zkazit jeho reputaci. Zato těžce dopadne na předsedu vlády malé demokratické země, jíž je Izrael.
Za této situace a po zkušenostech, jež nyní máme, existuje jediné rozumné a čestné řešení: odstoupit od našeho podpisu a opustit ICC. Přesně tohle navrhl bývalý premiér Mirek Topolánek, který po drsném nátlaku z Evropské unie nerad přistoupil k ratifikaci. Tehdy bylo nemožné se vzepřít. Dokonce i ostatní země Visegradské čtyřky už měly dávno schváleno. Nyní však už máme čím argumentovat, když vidíme, co se děje. Neměli bychom toho být součástí.
Antisemitismus není nic pro Čechy.
Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Foto: Pixabay
Autor: Martin Schmarcz
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
