Schmarcz: Evropská unie může Hamásu sebrat peníze a tím ho přitlačit ke zdi. Ona ale teroristům přidává a tím se stává spoluviníkem jejich zvěrstev

Evropská unie se však této dobré zásady odmítá držet. Po strašlivých zvěrstvech, jež spáchal Hamás v Izraeli, ještě zvedla Gaze dotace. Napřed na trojnásobek, nyní již dokonce na čtyřnásobek. Tím se vzdává páky, jíž by mohla tlačit na teroristy. Navíc prokazuje cynismus a neúctu k obětem masakru.

Peníze jsou mocný nástroj. Bez štědrosti Evropanů by Hamás nikdy nemohl mít tolik raket, tunelů, zbraní a zásob na dlouhou válku. Nejsme sice sami, Írán a Katar podporují teroristy přímo, zatímco my oficiálně zasíláme humanitární a rozvojovou pomoc pro palestinské Araby. Nicméně jsme jejich největším donorem a bez nás by se ona zločinecká organizace ani zdaleka nedostala k takovým prostředkům, jež zneužívá pro vraždění Židů. Po celou dobu tak jsme jejím tichým spolupachatelem.

Dotace Palestincům jsou dlouhodobě terčem kritiky. Protože v žádném případě nenapomáhají míru a usmíření na Blízkém východě. Jsou ve velkém rozkrádány vůdci Fatahu (vládne v Judeji a Samaří, tedy na tzv. Západním břehu) a Hamásu, jenž zřídil totalitní a krutý stát v Gaze. A to ještě v “lepším” případě, v tom horším jdou na výzbroj teroristů. Bohužel však většina států EU se a priori staví proti Izraeli a podporuje jeho nepřátele. Dokonce i v této chvíli, kdy teroristé surově a brutálně zavraždili přes čtrnáct set Židů.

Proti hanebné rezoluci OSN, která odmítla odsoudit Hamás, zato po Izraeli požadovala, aby ukončil vojenské operace v Gaze, hlasovaly jen čtyři země Unie: Česko, Rakousko, Maďarsko a Chorvatsko. Zdrželo se patnáct (což v matematice Valného shromážděn znamená být pro, protože tyto hlasy se nepočítají a o ně se snižuje kvorum). A osm dokonce bylo pro, včetně Francie a Španělska. Jinými slovy, z dvaceti sedmi členů EU se jasně proti teroristům postavily jen pouhé čtyři.

Zde se hodí sarkasticky poznamenat, že kdyby po tomhle někdo chtěl, aby se Česko vzdalo práva veta v zahraničních a bezpečnostních otázkách, šlo by o nebetyčnou drzost. A kdyby něco takového někdo prosazoval u nás, prokázal by nesmírnou naivitu, popřípadě ignoranci k národním zájmům. Právě odpor k Izraeli a podpora palestinských Arabů ze strany většiny v EU je jedním z hlavních důvodů, proč nemůžeme kompetence v mezinárodních vztazích postoupit Bruselu. Byli bychom donuceni zradit našeho blízkého spojence.

Chvíli se zdálo, že pod dojmem strašných zločinů spáchaných Araby na Židech přeci jen Evropané změní svůj přístup. Zázrak se však nestal, (přinejmenším latentní) antisemitismus zřejmě zůstává v Unii většinovým postojem. Ukázalo to jak hlasování v OSN, tak právě i skutečnost, že přes prvotní prohlášení předsedkyně Evropské komise Ursuly fond der Leyenové se financování Palestinců nejen nezastavilo, ale dokonce EU slíbila Hamásu čtyřikrát více peněz, než bylo pro Gazu plánováno.

Chování Evropské unie ve věci financování entity, která se dopouští tak hrozných zločinů je nepochopitelné, hloupé, nemravné. To platí obecně. V tomto konkrétním případě však má vše ještě jeden rozměr. Hamás unesl a stále drží v Gaze stovky rukojmí. Mnozí se snaží o jejich propuštění. Okamžité utnutí penězovodů by mohlo být silnou vyjednávací kartou. A drželi bychom ji ve svých rukách my. Jenže se jí neprozřetelně vzdáváme a tím v podstatě říkáme, že nám na židovských životech nezáleží.

Jak se říká, za vším hledej peníze. V případě těch evropských posílaných Palestincům je jejich stopa hodně krvavá… Mohli bychom to alespoň částečně odčinit, kdybychom je nyní využili jako páku na vedení Hamásu. Z velké míry v důsledku naší neuváženě štědrosti si předáci teroristů pomohli k mnohamiliardovým majetkům. Pomáháme jim zajišťovat pohodlí a bezpečí v Kataru. Sebrat jim apanáž je tím nejmenším, co můžeme udělat pro osvobození unesených Židů. Zatím se nezdá, že by se k tomu EU chystala. 

Kdybychom řekli, že těch sto milionů euro vyplatíme jedině jako výkupné za rukojmí, mělo by to nějakou logiku. A i kdyby tento krok nepomohl, alespoň by se ulevilo špatnému evropskému svědomí. To by však něco takového jako svědomí vůbec museli někteří lídři členských zemí mít. Španělská ministryně sociálních věcí a předsedkyně ultralevicové strany Podemos Ionne Belarrová požaduje, aby Izrael ukončil “genocidu” v Gaze. Belgická vicepremiérka Petra De Sutterová za Zelené dokonce volá po sankcích proti židovskému státu.

Tohle jednání unijní krajní levice je vrcholem absurdity, cynismu a důkazem absolutního deficitu smyslu pro spravedlnost. Představme si, že bychom po přepadení Ukrajiny Ruskem posílali do Kremlu “humanitární pomoc” a Kyjevu hrozili sankcemi, pokud okamžitě neuzavře příměří… Rozdíl v poměru sil není určující. Zásadní je nezapomenout, kdo je agresor a kdo oběť. Jenomže v případě Izraele a Gazy někteří “dobří Evropané” obracejí role a zaměňují příčinu a následek.

Ona vůbec kauzalita dělá mnoha evropským politikům, akademikům, opinion lídrům a novinářům v případě blízkovýchodního konfliktu potíže. Na počátku stál útok Arabů, který zahájili ihned poté, co na základě rezoluce OSN vznikl Izrael. Tu válku prohráli, jako i tři další, jež si začali. Přesto pořád řada zemí EU stojí na jejich straně. Ne, od Bruselu nemůžeme čekat, že by udělal cokoli pro záchranu Židů, že by teroristům zastavil přísun peněz a tím je přitlačil ke zdi. Evropští lídři jsou jako hluší a slepí. A mají na rukách krev nevinných.

Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to

Foto: Pixabay

Autor: Martin Schmarcz