Recenze vládního návrhu zákona o státním rozpočtu na rok 2022

Autor: Vláda
Datum předložení: 11. 2. 2022
Hodnocení EM: 80%
Na první pohled razantní úspora, na druhou stranu stále pořádný zásek. Obojí je ale relativní. Celkové příjmy rozpočtu by měly být 1613,2 miliardy korun, což je o 62,2 miliardy víc, než s čím počítal rozpočet Aleny Schillerové. Narostla ale i výdajová stránka rozpočtu, a to o celých 42 miliard korun na výdaje, s nimiž minulý rozpočet nepočítal (ne že by o nich nebylo nic známo).
Příjmy i výdaje rozpočtu ministerstvo financí aktualizovalo podle lednové makroekonomické predikce. Rozpočtu pomohou především větší příjmy z daní, což je dáno rostoucí inflací. Ta ale zároveň tlačí na výdaje a vynutí si mimo jiné mimořádnou valorizaci penzí. Jak ministerstvo financí připouští, inflace bude hlavním makroekonomickým i sociálním problémem letošního roku. Když už jsme u ní, řekněme si rovnou, kde se vzala. Podle Babiše jde o dovoz v cenách energií a pohonných hmot, a proto nemá smysl, aby centrální banka šlapala na brzdu. Poslední zvýšení úrokových sazeb na 4,5procenta označil přímo za destrukci naší ekonomiky a prosperity občanů.
Jenže většina ekonomů se shoduje v tom, že inflace je jak dovezená, tak podpořená rozhazovačnou politikou vlády. Pandemie koronaviru, na kterou Babiš svádí úplně všechno, ochromila nabídkovou stranu ekonomiky, na což vláda reagovala různými covidovými programy. Vládní pomoc leckoho zachránila, věcně vzato však firmy a lidé vydělávali, aniž něco produkovali. A pak tu máme velkorysou podporu poptávkové strany zrušením superhrubé mzdy a navýšením slevy na poplatníka, na němž se podílely i strany současné vládní koalice. To jen okraj tvrzení o údajné Babišově drahotě. Posílení poptávky (cca 100 miliard), oslabení nabídky, rovná se inflace.
Už před volbami Petr Fiala sliboval sice šetřit, ale ne na lidech. „Nebudeme dělat hloupé škrty“, říká i jako předseda vlády. Podívejme se, jak se mu daří obracet slova v činy. Snižovat výdaje a současně nezvyšovat daně, je totiž tak trochu oříšek. Osekání výdajů na provoz státu, na platy úředníků či snížení některých dotací přinese spíše jednotky než desítky miliard. Mnohem větší zdroje leží v mandatorních výdajích, kde se dají ušetřit i stovky miliard, ale potřebujete změnu zákona, na níž momentálně není čas. Platí také: čím větší úspora, tím méně je vláda populární. Veřejnost si rychle zvykla, že zdroje jsou a státní dluhy zas tolik lidí netrápí.
Prezident Zeman při projevu ve sněmovně vládě vysvětlil, jak snadno a rychle dostat rozpočet do černých čísel. Nic nového pod sluncem, opakuje se každý rok. Zrušil by daňové výjimky, je jich prý 172, a rázem by ušetřil 380 miliard. Když Zeman mluví o daňových výjimkách, s oblibou se tváří, že se jedná o podporu solárních baronů a dalších mafiánů, kteří se prolobbovali k neoprávněným výhodám. Jistě by se i takové našly, bohužel by ale znovu šlo spíše o jednotky miliard. Drtivá většina oněch mafiánů jsou důchodci, kteří nedaní důchody, rodiče, čerpající slevu na děti, fakticky všichni daňoví poplatníci se slevou na poplatníka.
Také druhá Zemanova rada na zrušení zrušení superhrubé mzdy naráží na vládní slib nezvyšovat daně. V předkládací zprávě k zákonu, kterým se superhrubá mzda rušila, sice bylo, že je to jen na dva roky, ale tomu nevěřil ani Andrej Babiš, z jehož pokynu to tam napsali. Jak víme, Babišovi je úplně jedno, co říkal včera, před dvěma roky nebo před deseti lety, kdy jako neangažovaný miliardář veřejně kritizoval Kalouskův deficit. Nyní bude napadat jakékoli úspory i sebemenší zvýšení daní. Svým minulým hospodařením si k tomu vytvořil dobré předpoklady. Nikdo nemůže říct, že by jeho vláda na něco neměla peníze nebo že by nerozdala i poslední půjčenou korunu.
Největší vládní škrt se týká zdravotních pojišťoven. On to vlastně ani není škrt. Minulá vláda slibovala navýšení plateb za státní pojištěnce o 200 korun, současná vláda od tohoto slibu upustila a rázem je tu úspora 14 miliard. Podle opozice se to podepíše na kvalitě poskytované péče. Koalice proti tomu namítá, že pojišťovny mají dostatečné rezervy. Ve skutečnosti bude záviset na covidu. Očkování a testování stojí ročně desítky miliard, bez nichž se obejdeme, pokud pandemie poleví. Krom toho se za poslední tři roky roční odvody státu za státní pojištěnce téměř zdvojnásobily. Pokračovat tímto tempem je sotva udržitelné.
Je tedy návrh rozpočtu dobrý nebo špatný? Prorůstový nebo protirůstový? Protiinflační nebo proinflační? Od každého trochu. Už jenom tím, že do ekonomiky posílá méně peněz, je více protiinflační, než minulý, což je rozhodně dobře. Polovina veškerých škrtů jde na vrub neinvestičních dotací, škrty v investicích se týkají hlavně zakázek, které nejsou připraveny (armáda). Rozpočet není asociální, snížení slev dopravě možná někoho naštve, ale nikoho nezbídačí. Opravdových škrtů v něm není mnoho a systémové změny žádné, ale to s ohledem na nedostatek času ani nebylo možné očekávat. Skutečnou odvahu snad uvidíme až v rozpočtu pro příští rok.
Foto: Pixabay
Zdroj: redakce e-news