Skoro každá volba Rady České televize budí emoce. Členové jsou voleni poslanci z kandidátů, které jim předkládají „organizace a sdružení představující kulturní, regionální, sociální, odborové, zaměstnavatelské, náboženské, vzdělávací, vědecké, ekologické a národnostní zájmy“, ve skutečnosti je to ale jen zástěrka pro stranické kandidáty, které nominuje kdejaký ochotnický spolek.
Datum projednání vládou: 22. 6. 2022
Autor: Vláda
Hodnocení EM: 70%
Nyní vláda překládá novelu zákona, která by volbu měla upravit a dále odpolitizovat. Ostatně, odpolitizování volby byl původní smysl toho, proč se do zákona výše zmíněné spolky dostaly. Možná si ještě mnozí vzpomenou, že se tak stalo v reakci na televizní krizi z přelomu let 2000 a 2001.
Krátce si ji připomeňme. Po relativně klidném a dlouhém období, kdy byl ředitelem České televize respektovaný Ivo Mathé, se v čele veřejnoprávní televize od roku 1998 vystřídali Jakub Puchalský a Dušan Chmelíček. Oba měli s Radou ČT spory, které vedly k jejich pádu. V březnu 2000 byla pro změnu Poslaneckou sněmovnou odvolána Rada ČT s tím, že Česká televize neplní své poslání. Společný postup poslanců tehdejší opoziční smlouvy mezi ČSSD a ODS ovšem vyvolal podezření, nikoli úplně bezpředmětné, že tím posláním má být větší podpora oposmlouvy. Postarat se o to měli nově zvolený ředitel televize Jiří Hodač s ředitelkou zpravodajství Janou Bobošíkovou.
Začala spacáková revoluce, masivně podpořená veřejností, čehož se nakonec zalekli i opozičně smluvní poslanci. Na nočním jednání z 12. na 13. ledna 2001 Poslanecká sněmovna Radu ČT odvolala, kvůli kolapsu Jiřího Hodače mimořádně sama zvolila Jiřího Balvína ředitelem ČT a přijala změnu zákona o České televizi a o Českém rozhlase, která nastavila novou, dodnes platnou proceduru volby Rady České televize i Rady Českého rozhlasu. Skutečnost, že nominace prostřednictvím společenských organizací vydržela po mnoho let beze změn, je dána mnohem spíše obavou sněmovních stran z další televizní revoluce, než reálným odpolitizováním Rady.
V průběhu let se o změně způsobu nominací i volby občas diskutovalo, v roce 2016 byl dokonce předložen konkrétní, poměrně radikální návrh, a přestože se na něm podíleli vládní poslanci, nakonec se i nad ním zavřela voda. Ne na dlouho. Riziko ovládnutí České televize politickou mocí se vždycky dostane znovu na přetřes, když je nějaký průšvih. A přesně to stalo zvolením Hany Lipovské, která se v radě tak dlouho pokoušela odvolat ředitele Dvořáka, až ji nakonec sněmovna odvolala kvůli její kandidatuře ve volbách. Mezitím se v Senátu rodil další návrh, u kterého se trochu zastavíme, neboť je na něm dobře vidět, proč se zákon nemá měnit kvůli jednomu splašenému koni.
Česká biskupská konference jako navrhovatel Lipovské už od ní dávala ruce pryč: „My nic, my ji jenom navrhli“. Do zákona se proto hned měla dát možnost, aby navrhující organizace svého nominanta sama stáhla, pokud se v radě nechová podle jejích představ. Reakcí na kontroverzní odvolání dozorčí komise Rady ČT byl zase nápad na přezkum rozhodnutí Rady správním soudem. A v podobném duchu se nesla i myšlenka na kvalifikační předpoklady kandidátů, což bylo dost možná namířeno proti Xaveru Veselému, skoro stejně „populární“ tváři v radě jako ekonomka Lipovská.
Krom toho, že jsou to všechno reakce na okamžitou situaci, jedná se též o věcně chybná řešení.
Zvolení členové rad zastupují veřejnost, a proto je za jejich hlasování nemůže žádná organizace odvolávat. Stejně jako na poslance na ně rovněž nemohou být kladeny žádné kvalifikační požadavky. Copak dojička nesmí být zástupkyni veřejnosti? Rada není správním orgánem, správní soud proto její rozhodnutí přezkoumávat nemůže. Z tehdejší novely nakonec sešlo dřív, než byla vůbec dokončena, přesto však alespoň ve dvou bodech posloužila jako inspirace pro aktuální návrh vlády: rozdělení volby rad mezi Poslaneckou sněmovnu a Senát a zvýšení kvalifikace nominující organizace.
Zapojení Senátu do volby Rady ČT a ČRo není myšlenka nijak nová. Senát o to vždycky stál, sněmovna ale nebývá nakloněna předávání kompetencí do horní komory. Uvidíme, zda se k tomu koaliční poslanci nyní odhodlají, když to mají ve vládním prohlášení. Zvýšením kvalifikačních předpokladů nominující organizace se míní, aby existovala aspoň deset let. Podle předkladatelů to vylepší reprezentativnost kandidátů. Počet členů Rady ČT se má zvýšit z 15 na 18 a volba bude rozdělena mezi sněmovnu a Senát v poměru 12:6. Počet členů rozhlasové rady zůstane zachován na devíti, přičemž budou voleni v poměru 6:3 ve prospěch sněmovny.
Vláda si původně brousila zuby na to, že do tří měsíců od účinnosti zákona skončí současní členové rad a parlamentní komory mezitím navolí nové. Legislativní rada vlády však rušení platně nabytých mandátů označila za protiústavní, a předkladatelé proto nyní počítají s tím, že dosavadní radní si své 6leté mandáty odkroutí a teprve jejich nástupci budou voleni podle nové procedury. Nedojde tedy k tomu, že by jedna politická garnitura navolila celou radu, což by šlo zcela proti důvodům, proč se vždy po dvou letech volí třetina členů rad.
Na návrhu je nutno ocenit, že se nepouští do žádné revoluce, která by stejně dopadla jako vždycky. Zapojení Senátu volbě rad nejspíš prospěje. Nikoli snad odpolitizováním, ale větším rozložením různých tlaků a zájmů, které zabrání tomu, aby některý z nich zcela převážil.
Foto + Zdroj: Redakce EM