Autor: vláda
Datum předložení: 12. 1. 2024
Hodnocení EM: 40%
Ministr spravedlnosti Pavel Blažek má u neziskovek spoustu škraloupů. Od posezení s nežádoucími osobami přes bombardování žalobců nevhodnými dotazy. Přitom se nedá říct, že by se jim nesnažil nadbíhat. Nové vymezení trestného činu znásilnění je úpravou, po níž různé spolky volají už dlouho a musel přijít ministr Blažek, založením spíše konzervativec, aby je někdo konečně vyslyšel.
Splnit všechna přání různých ženských lobby sice není tak úplně reálné, řekněme ale, že jim z větší části vyšel vstříc. Ostatně byl to také ministr Blažek, kdo srdnatě, byť neúspěšně, hájil v Senátu ratifikaci Istanbulské úmluvy, která s uvedenou novelizací trestního zákoníku do značné míry souvisí.
Redefinice znásilnění od konceptu znásilnění jako silou vynuceného pohlavního styku směrem ke konceptu nekonsensuálního pohlavního styku, je jednou ze zásad, na kterých Istanbulská úmluva stojí. Ale nejde jen o úmluvu, která se v představách některých politiků podobá spíše úmluvě s ďáblem. I bez ní platí, že znásilnění je jedním z trestných činů, na který se pohled společnosti postupně vyvíjí. To se může projevit jednak zvyšováním sazby, jednak rozšiřováním škály jednání za znásilnění považovaných. Mírný trest za znásilnění, dokonce opakované, pak pochopitelně pobouří veřejnost, protože jde proti trendu doby.
Vládou předložená novela trestního zákoníku za znásilnění – tedy za soulož nebo jiný pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží – počítá s trestem od dvou do deseti let vězení. Za znásilnění mladistvého, hromadné znásilnění nejméně se dvěma lidmi nebo za znásilnění s použitím násilí se sazba zvyšuje na tři až dvanáct let. Až patnáct let hrozí pachateli za znásilnění dítěte mladšího 15 let či za způsobení těžké újmy na zdraví. U znásilnění se smrtelným následkem zůstává sazba na deseti až osmnácti letech vězení. Aniž bychom zacházeli do podrobností, lze říci, že se sazbami se příliš nehýbá, změnit se má hlavně objektivní stránka skutkové podstaty.
Zatímco současná definice znásilnění říká: Kdo jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku…, nová definice už o násilí nemluví: Kdo s jiným proti jeho seznatelné vůli vykoná soulož nebo jiný pohlavní styk…. Zjednodušeně řečeno platí, že ke znásilnění dojde, když s pohlavním stykem žena, přiznejme si, že o ty jde především, nesouhlasí. Jak ale upozornil Nejvyšší soud i Legislativní rada vlády, takto pojatý trestný čin neodpovídá svému názvu, neboť není založen na násilí. Podle legislativců navíc platí, že současná právní úprava ve spojení s judikaturou už potřebné případy jednání, které má nová definice pokrýt, řeší i bez ní.
Jako důkaz pro svá tvrzení uvádějí konkrétní nálezy. Nejvyšší soud například v roce 2022 konstatoval, že nesouhlas s pohlavním stykem nemusí paralyzovaná oběť znásilnění projevovat verbálně. Může zaujmout polohu těla znemožňující soulož. Pachatel naplní znak zločinu znásilnění, pokud pozici násilím změní. Další právní věta, schválená Nejvyšším soudem v tomtéž roce, se týkala rodinného přítele, který znásilnil dítě svých známých: Znakem bezbrannosti při znásilnění může být věk, i když jednání pachatele nevnímá oběť jako něco ubližujícího. Je zřejmé, že právní praxe definici bezbrannosti nepotřebuje, neboť s tímto pojmem umí běžně pracovat.
Podobné argumenty ale aktivistické spolky nezajímají. Zákon podle nich musí vycházet z toho, že ano znamená ano a ne je vždycky ne. Zní to sice přesvědčivě, v reálném životě to ale často bývá složitější. Aktivistky z neziskovek to nechtějí slyšet, ale skoro každý muž potvrdí, že když žena říká „ne“, znamená to někdy také „ano“. Že nejde o nějaké chlapácké pivní kecy, potvrzují i psychologové. Ženy se tak chovají, když chtějí být lidově řečeno „ukecávány“, což přirozeně může platit i o sexu. Pak už záleží na tom, zda je takto vyjádřená vůle seznatelná a dotyčný je schopen ji správně interpretovat či nikoli. Většinou to samozřejmě možné je, ale …
Podle aktivistů z druhého břehu pomyslné barikády bude muž, o ty se většinou jedná zase v těchto případech, před sexem nucen opatřit si písemné potvrzení o souhlasu, nejlépe notářsky ověřené. I to je značně nadsazené, faktem ale je, že návrh novely je v mnoha ohledech výkladově nejasný. Zejména nově navrhovaný trestný čin „vykonání jiného pohlavního styku než uvedenému v § 185 (Znásilnění) s jinou osobou, pohlavnímu sebeukájení, obnažování nebo jinému srovnatelnému chování…,“ otevírá široký prostor pro různé interpretace. Trestní represe pak může postihovat i plácnutí po zadku. To je sice společensky za zenitem, ale na kriminál to není.
Celkem vzato je jasné, že vládou předložená novela trestního zákoníku, která se velmi často odvolává na Istanbulskou úmluvu, o níž nyní již víme, že byla hlasováním Senátu poslána k ledu, není iniciována skutečnou potřebou, ale aktivismem různých spolků. Podobným tématům se věnují na plný úvazek a nedají pokoj, dokud to nedostanou. Stejně jako odmítnutí Istanbulské úmluvy neznamená, že v ulicích propukne násilí na ženách, nestalo by se vůbec nic, ani kdyby neprošla nová úprava znásilnění. Mnohem větší potíže přinese její přijetí. Bude totiž trvat léta, než se vytvoří nové judikáty a ustálí výklad tak, aby se zákon aplikoval v rozumných mantinelech.
Foto: Pixabay
Zdroj: Redakce EM
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
