Není tomu ani měsíc, co ministr financí Stanjura v diskusním pořadu jedné české televize představil svůj zásadní plán. Již od příštího roku sjednotit dvě snížené sazby DPH (15 a 10 %) do jedné. Ta by se podle jeho úvah měla pohybovat někde mezi 13 až 14 %. V navazujících rozhovorech pak „uklidňoval veřejnost“, že „případné změny sazeb DPH budou rozpočtově neutrální“ a že určitě „nejde o snahu snižovat deficity“, ale o zjednodušení daňového systému.
A tak jsem se uklidnil. To, že si ministr financí najde čas na zjednodušení daňového systému mě opravdu potěšilo a jsem rád že mu zbývá tolik času přemýšlet nad tímto zásadním úkolem. Svědčí to o tom, že přes tvrzení různých škarohlídů jsou veřejné finance ČR ve skvělé formě a není třeba připravovat nějaká nepříjemná, hlasy beroucí, rozpočtová opatření. A to je přece skvělá zpráva. A ještě jedna věc mi vytanula na mysl – jak příšerně se asi musí cítit občané zemí „nezjednodušovaného daňového systému“ jako Rakousko, Belgie, Finsko, Švédsko, Polsko…. a další tucet členských zemí EU. Jak musí se třemi sazbami trpět. O takových „extrémistech“ jako jsou Francie, Irsko, Itálie či Lucembursko, které mají dokonce ty sazby čtyři, darmo mluvit……
Ale konec legrace. Ono toto „sjednocování sazeb DPH“ totiž až taková legrace zase není. V tom pohárku čistých úmyslů „zjednodušit daňový systém“ totiž něco plave, něco velmi ošklivého a zapáchajícího. Nejde o nic menšího než o vyvolání dalšího růstu cen. Změny v oblasti DPH se totiž přímo promítají – nebo jak se dnes „po modernu“ říká propisují – do spotřebitelských cen. Potíž je v tom, že zatímco nárůst sazby daně z přidané hodnoty se do ceny promítá okamžitě, tak u poklesu sazby je to u nás jinak. Na příkladech snížení sazby DPH či přeřazení zboží do jiné sazby, ke kterým došlo v posledních třiceti letech se ověřilo, že pokles sazby přidané hodnoty konečnou cenu nesníží – maximálně ji na nějakou dobu stabilizuje. Efekt snížení DPH prostě pohltí obchodní rozpětí. Tento efekt není nijak nový a odborné veřejnosti i pracovníkům veřejné správy je velmi dobře znám. (Že by to panu ministrovi nikdo neřekl?).
K tomu se však přidává aktuální problematická situace. Zasahovat tímto způsobem co cenových kalkulací v situaci velmi vysoké inflace a velmi vysokého inflačního očekávání je velmi mírně řečeno neprozřetelné. Hrozí totiž, že se při pohybu ceny k ní ještě každý něco přibalí a svede se to na zvýšení DPH (neoprávněně), potažmo stát (oprávněně).
Jen „na okraj diskuse“ poznamenávám, že velmi vysoká inflace v České republice není zdaleka zažehnána. Iluze poklesu míry inflace v letošním roce na jednociferné hodnoty už prakticky vzala za své. Nejnovější prognóza Ministerstva financí, zvýšila svůj odhad růstu spotřebitelských cen v letošním roce o téměř o 1 % na 10,4 %. Ovšem procento letos, není díky nárůstu základny to, co procento loni. Pokud bychom tento odhad přepočítali na loňskou úroveň – tedy na úroveň kterou už známe, tak nová prognóza fakticky říká, že spotřebitelské ceny letos porostou (v podmínkách roku 2022) o zhruba 12,6 %. Od loňské inflace (15,1%) nás tedy letos bude maximálně dělit 2,2%. To nás čeká a to je setsakra špatná zpráva bez ohledu na to zda někdo bude sjednocovat nebo nebude sjednocovat….
Podívejme se nyní prakticky u jakých komodit je 100% jistota, že by se ceny při sjednocení snížených sazeb DPH navýšily o 3 až 4 %. Jde o teplo, vodné, stočné, hromadnou dopravu, vybrané léky, výživu pro kojence, stravovací a ubytovací služby, vstupné na kulturní a sportovní akce, knihy, služby pro domácnosti, péče o děti a staré lidi, opravy oděvů, obuvi a kol, kadeřnické a holičské služby. …… Zvláště „potěšeni“ by pak byli budou pacienti s celiakií. Ano i u bezlepkových, a přes stávající sazbu DPH 10% velmi drahých potravin by došlo k vybuzení dalšího nárůstu…
Pozorný čtenář, který došel až sem si jistě všiml, že jsem se dosud nevyjádřil k otázce kterou jsem si položil do názvu článku „Proč chce ministr Stanjura sjednocovat sazby DPH“? Takže – došel jsem k závěru, že je to proto, protože chce zjednodušit český daňový systém. Žádné jiné zdůvodnění, které by nebylo žalovatelné jsem totiž nenašel.
Foto: Pixabay
Zdroj: Martin Fassmann