Polemika: Na monopolu taxislužeb by prodělal hlavně zákazník

ONDŘEJ PIROHANIČ, člen přípravného výboru Asociace řidičů alternativních taxislužeb
V rámci návrhu vyhlášky, který nově zvyšuje minimální ceny pro cesty po Praze, se bez jakékoli předešlé diskuze objevilo ustanovení zcela rušící možnost takzvané smluvní přepravy. Tedy přepravy, která umožňuje jezdit jakémukoli přepravci za předem stanovenou a zákazníkem odsouhlasenou cenu. Co by to v praxi znamenalo? Zákazník by vždy musel platit za ujeté kilometry, které zaznamená taxametr. Ten taxametr, který má podle novely zákona o silniční přepravě nahradit, respektive doplnit moderní aplikace. Magistrát se tak snaží pokoutně tuto povinnost vrátit s tím, že cena se má počítat vždy až po jízdě a bez ohledu na to, zda byla cesta delší než nejkratší možná.
Ponechme stranou dopad na zákaznický komfort a návrat nejistoty, kolik po mě přepravce za cestu bude vlastně na konci chtít (jakkoli nelogické to z podstaty je). Má to totiž ještě další zásadní dopad. Zanikla by možnost fungování koncesované přepravy, tak jak ji povoluje živnostenský úřad. Tedy hotelových nebo kongresových převozů, rozvozů turistů na letiště za předem stanovenou částku. A problém by měla také celá řada dalších služeb – senior taxi nebo převozy pro hendikepované, které vozí své klienty například k lékaři. Výrazně by se omezila konkurence v celém prostředí a tím by na tom prodělal především zákazník. 
Zvláštní zároveň je, že odboru taxi nevadí jít proti závazkům Magistrátu jako takového, ale ani proti ministerstvu dopravy. Obě instituce totiž jasně deklarovaly, že právě možnost znát svou cenu před nastoupením přepravy je jedním z hlavních kroků pro ochranu spotřebitele jako takového a ve světě běžným standardem.
V důvodové zprávě oboru taxislužby se píše, že nařízení míří mimo jiné proti alternativním přepravcům, kteří ve srovnání s pražskými taxíky nepřinášejí žádnou přidanou hodnotu. Ano, těm přepravcům, kteří městu podepsali memorandum (najdete ZDE), jež po nich naopak požadovalo jezdit za předem stanovené ceny. A co se týče – předražování – zcela běžně jezdíme levněji než běžní taxikáři, v 95 procentech případů se neblížíme ani k cenové hranici stanovené magistrátem. Jedinou výjimku tvoří časy, kdy je na trhu extrémní poptávka a s ní také dlouhá čekací doba na jakýkoli taxík, a vyšší cena pochopitelně vyvažuje komfort.
Možná by nás tedy zajímal opačný pohled – v čem podle magistrátního odboru taxislužby přináší klasická taxislužba vyšší přidanou hodnotu než ta alternativní. Taxametr to určitě nebude.