Před dvěma lety založila Maláčová v pořadí už pátou důchodovou komisi. Jmenuje se Komise pro spravedlivé důchody.
Má 43 členů a ti dohromady 71 titulů. Po dvou letech usilovného bádání našli konečně řešení: sejměte živnostníky!
První důchodová komise vznikla před dvaceti lety v roce 2000. Měla najít konsenzus mezi stoupajícím věkem dožití, úbytkem plátců do důchodového rozpočtu a poměrově důstojnými důchody. Po mnoha rokováních a za nemalou částku ze státního rozpočtu nevymyslela lautr nic. A to se vyplatí.
Druhá, v roce 2004, byla důchodová komise zvaná Bezděkova. Ta vypracovala ucelený soubor doporučení pro dlouhodobě udržitelný důchodový systém. Jednání o dohodě probíhala až do roku 2006, ale ani poté nebyla žádná reforma přijata. Takže zase „prd s voctem“.
V roce 2010 byla ustavena druhá Bezděkova komise s názvem Poradní expertní sbor. Sbor expertů nám za další miliony vypracoval dvě varianty možné důchodové reformy a výslovně nedoporučil vznik II. pilíře. Na základě těchto doporučení vznikl tedy onen II. důchodový pilíř, což bylo podle mně zatím to nejlepší, co se v důchodovém kurníku objevilo.
Po odstavení ODS od moci Ištvánovo pučem byla socdemokratickou partičkou ustavena další komise. Tentokrát bez názvu, protože ty se ukázaly být jako dobré terče vtipů. Stačilo už to Bohušovo zábradlí v puse tehdy a jeho komický vzhled á la Pan Vajíčko. Komise zrušila II. pilíř a vydala závěry precizní analýzy v tom smyslu, že náš důchodový systém je v pohodě udržitelný a žádnou reformu do budoucna nepotřebuje. To bylo ještě v červenci 2017.
V říjnu 2019 vyhlásila nová, již zmiňovaná Komise pro spravedlivé důchody, že náš důchodový systém je katastrofálně neudržitelný a razantní reformy do budoucna nutně potřebuje. Jako základní opatření se navrhuje okamžitě zřídit povinný privátní důchodový fond, něco jako VI. důchodový pilíř (existují ještě zaměstnanecký a pojišťovací). A nikoho asi nepřekvapí, že to bylo opět pod taktovkou ČSSD. Té ČSSD za jejíhož vládnutí vznikly i ty tři důchodové komise předtím. Kdyby se pomateností dalo platit, chroupou si sociální demokraté kaviárové sušenky naštorc.
Tedy shrnuto, po dvaceti letech usilovného bádání stovek odborníků se stovkami akademických titulů a za sta miliony korun nevymysleli odborníci přes důchody ani perníkovou houpačku. Anebo že by přeci něco? Ale ano. Sejmout živnostníky!
S čím tedy komise zvaná Spravedlivá přišla?
1) aby těm, kteří na důchody neodváděli (třeba kvůli péči o dítě) byly důchody sanovány z peněz těch, kteří je odváděli.
2) aby těm, kteří mají malé důchody, protože odváděli málo, byly důchody dorovnány z peněz těch, kteří odváděli déle a více zvýšením základní výměry z 9 procent na 10 procent a dále na 10,6 procenta na úkor zásluhové části důchodu.
3) aby živnostníci odváděli na důchody i z té části svého obratu, která není jejich mzdou.
Oficiálně se to nazývá „posilování principu solidarity“. Tak v tom je spravedlnosti jako masa ve vodňanském párku.
Zatímco první dva body jsou jasné, ten třetí vysvětlím. Živnostník je sám sobě zaměstnavatelem i zaměstnancem. A vzhledem k tomu, že si sám sobě zjednává práci, výrobní odbyt, financuje svátky, volno na dovolenou a vůbec se chová jako firma i zaměstnanec současně, tvoří jím vytvořená nadhodnota (hrubý obrat mínus náklady) dva příjmy. Půlka je příjem firmy a druhá půlka je jeho mzda, ze které odvádí, mimo daní, také stejné sdružené odvody jako kterýkoliv jiný zaměstnanec. Ten klasicky vytvoří svou prací pro firmu čistou hodnotu, řekněme, 60 tisíc korun a z toho má 30 tisíc hrubou mzdu, ze které odvádí.
Jenže komise spravedlivých navrhuje, aby platil sociální odvody nejen ze své mzdy, ale ještě i z poloviny té nadhodnoty vytvořené pro firmu. Tedy jako by fabriky mimo korporátní 19procentní daně ze svého zisku platily ještě z poloviny extra příspěvky na důchody, a to pak strhly svým zaměstnancům ze mzdy. Komise to zdůvodňuje tím, že živnostníci mají vlivem malých obratů i malé odvody a následně potom nízké důchody. A tak v rámci již zmiňované povinné solidarity jim musí někdo na důchody přispět. A vzhledem k tomu, že běžný sociálně vratký volič uznává solidaritu jen směrem k sobě, a nikoliv od sebe, a to už vůbec ne směrem k těm zlodějským živnostníkům, které musí pan Babiš furt hlídat kukátkem, aby nekradli, jediný solidární s důchodem živnostníka zůstává živnostník sám sobě. A tak místo toho, aby si své firemní výdělky ukládal na stáří do fondu, properou se přes státní důchodovou mašinérii, kde budou očištěny od nákladů státní správy a solidarity k jiným, třeba těm, kteří nepřispívali vůbec, a pak mu zbytek bude milostivě připsány k penzi.
Prakticky se nejedná o nic jiného než vytáhnout z lidí další peníze, z části nakrmit státní hydru a zbytkem zacpat lidem hubu. A pak říct: my jsme lidem přidali na důchodech. Přesně tak, jako když před rokem vláda vykradla zásluhovou část důchodového košíku a potom chodil Babiš mezi lidmi, hladil babičky po vrásčitých tvářích a u toho jim vtiskl do dlaně stokorunu. Hezká práce…
PETR BURIAN, Pravyprostor.cz