Nové typy podnikání odstraňují prostředníky bez přidané hodnoty

Vozit rajčata, maso, vejce, okrasné květiny a třeba mléko po světě díky tomu, že něco globálně dotujete, místo abyste si to prostě vypěstoval nebo koupil od souseda, nebo to s ním vyměnil za něco jiného či si to obstaral přes internet bez jakékoli kurately států a finančních úřadů, je do nebe volající blbost, kterou příští generace nepochopí nebo se jí budou smát (pokud se jí od svých tabletů a smartphonů nesmějí už dnes).
Dotovat elektromobily, jejichž takzvaně čistou energii vyrábíme zatím majoritně z fosilních (špinavých) zdrojů (o výrobě elektrobaterií ve smyslu ekologie nemluvě), je regulérní podvod. Zničit charakter a ráz zemědělství i krajiny kvůli dotované řepce a spálit pralesy kvůli palmovému oleji může jen imbecil nebo zkorumpovaný a bezcharakterní „zastupitel-přerozdělovač“ ve službách (nad)národního byznysu. Mít v bance hotovost, o jejíž skutečné hodnotě a reálné koupěschopnosti rozhodují prvotřídně „cinknutí“ centrální bankéři diktující inflaci i úrokové sazby, znamená tu hodnotu a koupěschopnost odevzdat stejně, jako kdybyste svou peněženku rovnou dali kapsáři, když se vás pokouší okrást v tramvaji. Povinně odvádět státu, na jehož fungování nemáte naprosto žádný vliv a nemůžete ho nijak zkontrolovat či potrestat při selhání, skoro sedmdesát a často i víc procent svého celoživotního výdělku, je ekonomická genocida, stejně jako legální několikanásobné (pyramidové) zdanění občanů. A věřit ve státní důchody a sociální jistoty plynoucí ze slibů politiků ve státě, který je i v době hospodářského růstu brutálně deficitní (takže co se asi stane, až tempo růstu poklesne nebo přijde krize) a při vědomí toho všeho, je nová forma psychické závislosti. Tedy nemoc, kterou by se naprosto vážně měla zabývat WHO (Světová zdravotnická organizace) stejně jako se zabývá jinými moderními nemocemi typu workoholismus, gamblerství, závislost na internetu, sociálních sítích a pornu.
Lokální a sdílená ekonomika je jednoduchá a průhledná, proto je v ní budoucnost: něco vyrobím nebo nabízím službu a hledám si klienta, a to obojí prostřednictvím moderních technologií, které už nejsou přístupné pouze vybraným firmám či lidem, ale všem, kdo se s nimi naučí pracovat (včetně 3D tisku). Odstraňuje prostředníky typu stát (jde-li o regulace podnikání na jedné straně a dotace a granty, zásadně pokřivující hospodářskou soutěž a konkurenční prostředí, na druhé straně), ale víc než jen to. Distributory, překupníky a maloobchodníky ten systém navíc nutí přidávat hodnotu ke svým službám, což je příznivé pro zákazníky – prostředníky bez přidané hodnoty totiž do značné míry supluje internet a jeho role ještě výrazně poroste právě v oblasti sdílení služeb a produktů. To je naprostý protiklad proti dnešnímu světu oligopolů a kartelů, kde spotřebitel ostrouhá v bahně zákulisních dohod o cenotvorbě, poskytovaných službách, a to ještě často paradoxně dotovaných z jejich vlastních peněz, takže si vlastně spotřebitel či občan připlácí na omezení vlastních práv (krásný příklad jsou dohody mezi automobilkami, aerolinkami, telefonními operátory a poskytovateli internetu či cloudu). A v neposlední řadě sdílená a lokální ekonomika napravuje pokřivenost globálního trhu tím, že o věcech a vývoji trhu (a trhů) přestanou rozhodovat lidé buď naprosto vzdálení (Brusel, New York, Praha) nebo od reality odtržení, úplně hloupí, neschopní nebo brutálně zkorumpovaní. A co víc: lokální a decentralizovaná ekonomika každého poctivého a pracovitého člověka odměňuje nesrovnatelně víc, než by to dokázaly jakékoli přerozdělující státy či instituce.
Zdravý rozum znamená decentralizaci, adresnost, návrat principu zásluhovosti a odpovědnosti a příchod nových komunit, nových států. I my se spojme, lidé stejného vidění a cítění, a vytvořme si svou vlastní nezávislou ekonomickou i životní alternativu. S pomocí technologií to jde snáz než se zdá – a to je to pozitivní.
Michal Hájek, Česko2050