Svět se hýbe. A automobilky se předhánějí v tom, kdo dříve nabídne více elektromobilů.
V hlavě už nehrabe jen politikům, ale i technikům. A to je ještě podstatně horší. Připomíná mi to doby, kdy dieselmotor byl nejlepší ekologickou spásou. Zatracený benzin! Ekologické normy se šponovaly až za samou hranici fyzikálních zákonů, což nejprve vedlo ke švindlování a následně k opouštění naftové politiky pohonu. Podobné je to s biopalivy. Nejdříve nadšení, pak trochu korekce a teď už vystřízlivění. A ve fázi nadšení jsme i v oblasti elektromobilů.
Pokusím se laicky vysvětlit, proč je to celé fyzikální nesmysl. Kapacita automobilové baterie průměrného elektromobilu je asi 20 kWh. Pro laiky vysvětlení – můžete z baterie odebírat výkon 2 kW po dobu 10 hodin. Tedy například topit si v koupelně ventilátorem 10 hodin nebo mít těch 10 hodin rozsvícených 20 žárovek s výkonem po 100 W. Dále (a pro jednoduchost beze ztrát) to znamená, že když je baterie plně vybitá a chcete ji úplně nabít, tak ji musíte při příkonu (to je síla, kterou do ní pouštíte) 2 kW (= 2 000 W) mít na napájení připojenou zase těch 10 hodin. A teď to porovnání: proklínané žárovky měly příkon řekněme kolem 100 W, tedy 20× méně, a jejich spotřeba vadila tak, že se zakázal jejich prodej. To pomiňme. Ale ten příkon 2 kW má třeba teplovzdušný ventilátor. Pokud si ho pustíte v koupelně, tak do jiných zásuvek zapojíte počítač, televizi, nějakou tu lampičku, a tím končíte. Nechtějte luxovat, něco vařit na plotýnce nebo v rychlovarné konvici, protože váš jistič už to neunese a vypadne. Jinými slovy během dobíjení elektromobilu se musí běžná domácnost dost omezovat, pokud není speciálně vybavena zvláštním okruhem pro dobíjení. A kolik takových je?
A jsme u dalšího problému. Dobíjet ze zásuvky si můžete tak v rodinném domku nebo na chatě. Ale co ty desetitisíce lidí v panelácích? Dokonce ani nově zahajované developerské obytné projekty ještě ani dnes nepočítají s umístěním elektrické zásuvky u každého garážového stání.
Ty teorie o tom, že si budete dobíjet ve svém zaměstnání, se zase týkají jen někoho. Ale určitě ne zaměstnanců uprostřed velkých měst, kteří mají své kanceláře, ordinace, ateliéry, dílničky třeba ve třetím patře nějakého domu. A přitom právě pro velká města má být z důvodu ekologie elektrické auto spásou. Zlatý voči!
Ale pojďme dál. Pokud budete podnikat delší cestu (třeba na dovolenou) a budete muset dobíjet cestou, určitě nebudete chtít u pumpy (vlastně elektrodobíjecí stanice) trávit oněch 8–10 hodin. Už se objevují první vlaštovky, které vám dobijí baterii o 80 % za 20 minut. Řekněme, že se smíříte s tím, že místo dnešních čtyř minut strávíte u pumpy pětinásobek. A pojďme opět počítat. Vezměte si velké dálniční pumpy, které jistě vídáte cestou k moři. Mají tak osm stojanů, a v nejvyšší sezoně se i tak vytvoří sem tam krátká frontička. Tedy řekněme, že osm dobíjecích míst. Ale pokud nechcete čekat frontu, když se u každého místa musí stát 20 minut místo „benzinových“ čtyř minut, tak těch dobíjecích pozic bude potřeba 5× více, tedy 40.
Pokud Lidl uvádí, že dobije 80 % baterie za dvacet minut, znamená to tedy 16 kWh dodaných během 20 minut neboli příkon 48 kW na každé nabíjecí místo. Pokud těch míst musí být 40, dostáváme se na potřebný příkon 1 920 kW, jinými slovy již gigantické 2 MW. Pro porovnání, běžná domácnost (žádný rodinný domek) mívá hlavní jistič 25 A, tedy při napětí 220 V to odpovídá maximálnímu příkonu 5,5 kW. Pokud budete mít na dálnici v obou směrech takovéto „pumpy“, tedy příkon 4 MW, tak to odpovídá asi 730 bytovým jednotkám. To je malé sídliště. K těm „pumpám“ tenhle výkon už nepřivedete normálním elektrickým vedením. Bude potřeba postavit nové vysokonapěťové linky a trafostanice. O tom se ale moc nehovoří.
A na závěr tu máme opravdu bombu! Dle mě perličku opět na hraně fyzikální reality. Prý již byla vyvinuta baterie, která může být plně nabita za pět minut. To tedy ale znamená při oné kapacitě 20 kWh dobíjecí příkon 240 kW. I rodinný domek s akumulačním vytápěním má příkon maximálně tak 42 kW (hlavní jistič třífázový 3× 63 A). A to máte hodně problémů s rozvodnými podniky, aby vám takový příkon povolili. A když se zadaří, tak už to většinou nikomu v okolí nepovolí, protože to místní rozvodná síť prostě nezvládne. A někdo by chtěl příkon 240 kW? Dnes naprosto vyloučeno. Takže pro koho by takové baterie byly? Kde by se dobíjely? Dle mě zase jen nadšená zpráva podporující technický nesmysl odporující zdravému rozumu.
Za pár let zase dojde k vystřízlivění, ale v mezidobí už budou desítky miliard utraceny. Možná to není zlý úmysl, jen svaté nadšení. Ale cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly. Jediný smysl dnes do budoucna dává vodík. Jeho výroba z mořské vody pomocí masového nasazení jaderných elektráren. Jeho distribuce cisternami jako dnes, žádné náklady na nová vedení a transformační stanice. A následně čistá auta, vypouštějící pouze vodní páru, jejichž dobití vodíkem bude časově srovnatelné s tankováním benzinu. Zatím velice drahá hračka, ale technicky již vyřešená. Problém je bezpečnost (nechtěné smíchání vodíku s kyslíkem a vytvoření třaskavé směsi) a těsnost. Molekuly vodíku jsou totiž velice malé a pronikají dnešními běžnými těsnicími prostředky. Sem by měly směřovat miliardy do vývoje, aby se právě tato technologie stala cenově dostupnou a následně masově rozšířenou.
Tomáš Flaška, Pravý prostor, www.pravyprostor.cz