V posledních několika dnech udává vývoji na finančních trzích směr šířící se koronavirus s označením Covid-19.
Zprávy o jeho šíření již nejen v Číně přichází v různé intenzitě od letošního ledna, na finanční trhy však začaly mít skutečně výrazný dopad až v posledních dnech.
Zprávy, že donedávna neznámý virus se nepodařilo izolovat v zemi původu a poměrně rychle se šíří do zbytku světa, na trzích vyvolalo snahu vyhnout se riziku. Pro tu je typický výprodej rizikovějších aktiv, jakými jsou akcie, a naopak příklon k takzvaným „bezpečným přístavům“, mezi které většina investorů řadí vládní dluhopisy vyspělých států či zlato.
Spolu s rostoucí cenou klesá výnos desetiletých dluhopisů americké vlády, který se nachází na historicky nejnižší úrovni. Americké i evropské akciové indexy za poslední týden poklesly o 14 % a naplnily tak definici technické recese. Index VIX, často nazývaný indexem strachu, pak dosáhl nejvyšší úrovně od doby evropské dluhové krize a cena futures kontraktů na ropu kvůli obavám se snížené poptávky poklesla od začátku letošního roku o více než 20 %.
Trhy tak stále více upínají svou naději směrem k centrálním bankám, které by měly pomoci případný hospodářský útlum zmírnit uvolněním své již tak značně uvolněné měnové politiky. Trhy již počítají s tím, že americký Federální rezervní systém (Fed) přikročí v letošním roce alespoň k trojímu snížení úrokových sazeb. Poprvé by tak měl učinit již na svém příštím zasedání konaném v polovině března.
Dle cen tržních instrumentů by své sazby měla hlouběji do záporu zatlačit i ECB. Česká národní banka by pak dle trhu měla přistoupit k rychlému přehodnocení situace a zvrátit svůj poslední krok snížením úrokových sazeb s tím, že do konce roku by k takovému snížení mělo dojít hned dvakrát.
To je ovšem alespoň prozatím v rozporu s rétorikou, která z centrálních bank zní. Fed ještě nedávno hodnotil vývoj hospodářství ve Spojených státech pozitivně a příliš zbrklá reakce by mohla paradoxně ještě podpořit probíhající paniku. Prezidentka ECB Lagardeová pak prohlásila, že situace ještě není tak vážná, aby byl nezbytný zásah ze strany centrální banky. Navíc oproti svým americkým kolegům mají centrální bankéři ve Frankfurtu značně omezený prostor pro využívání konvenčních měnově politických nástrojů. V případě prohlubujících se hospodářských problémů by tak museli přicházet s dalšími pravděpodobně kontroverzními opatřeními, jak do ekonomiky napumpovat více peněz.
Ani v případě dostatku pomyslné munice nemusí být centrální banky schopné udržet současný akciový býčí trend při životě. Šířící se koronavirus totiž působí negativně nejen na globální poptávku, ale i na nabídku. S negativními nabídkovými šoky v podobě zastavené produkce podniků však měnová politika zmůže pramálo.
Ve snaze bojovat proti zdražování nedostatkového zboží by totiž museli centrální bankéři svou měnovou politiku naopak utáhnout a dále by tak zvýšili tlak na pokles hospodářského výstupu, což by se negativně projevilo i na ceně akcií.
Výsledný dopad šířícího se viru na globální ekonomiku lze spolu s případným průběhem následného zotavení v současnosti jen těžko odhadnout. I v případě rychlého odeznění samotné nákazy, například v důsledku nalezení účinné vakcíny, může mít současná epidemie na strukturu světové ekonomiky dlouhodobější dopad. Nedávné narušení komplikovaných dodavatelsko-odběratelských řetězců odhalilo jejich značnou křehkost. Kromě obchodních válek tak může být koronavirus další impulz vedoucí k deglobalizaci. Tu bychom v případě zachování současných spotřebitelských návyků pocítili všichni, a to minimálně ve svých peněženkách.
Na druhé straně pro investory může poslední vývoj na akciových trzích představovat příležitost k levným nákupům, na jejichž adresu kdysi poznamenal baron Rothschild: „Nakupuj, když v ulicích teče krev.“
TOMÁŠ LÉBL, analytik skupiny AXA ČR a SR