e-news.cz - kurzy
Reklama

Minimální mzda: Dobře, nebo špatně?

09.07.2024, Autor: red

0 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 5
Minimální mzda: Dobře, nebo špatně?

Je minimální mzda pro hospodářský život prospěšná nebo škodlivá? Hodně lidí bez váhání řekne prospěšná. Hodně stejně rezolutně odvětví škodlivá. Ekonomové nepřinesli přesvědčivý důkaz ani jednoho pohledu.

U nás se tato diskuse nyní rozeběhla znovu poté, co sněmovna schválila novelu zákoníku práce, která obsahuje provázání minimální mzdy s průměrnou mzdou a jejím zakotvení na úrovni 47 procent průměru.

Jako v mnoha jiných případech, tak i tentokrát se ve veřejné diskusi objevují některá prazvláštní tvrzení. Například to, že „nebýt Bruselu, tak žádnou minimální mzdu nemáme“. A řada dalších, ale věnujme se nejprve tomuto poměrně s fakty neslučitelné výroku.

Česká republika institut minimální mzdy v téměř současné podobě (samozřejmě nikoliv výši) zavedla ještě za federace, přesněji v roce 1991. To ale byla reakce na privatizaci a celkové společenské změny, protože samozřejmě reálně minimální mzdy existovaly v podobě prvních platových tříd po celou dobu předchozího plánovaného hospodářství. A nejen to. I za Protektorátu existovaly minimální mzdy. Tím se dostáváme k pointě: V Československé republice byly minimální mzdy pro řadu profesí zavedeny již v roce 1919.

Lze naprosto s jistotou tvrdit, že ani jedna z těchto postupných podob nevycházela z „diktátu Bruselu“.

Faktem je, že ta nyní přijatá poměrně výrazná změna je implementací evropské legislativy. A z ní právě vychází onen poměr 47 procent průměru (jakkoliv by původní představě odpovídalo spíše 50 procent průměru, ale to už není tak důležité). Hlavní systémový posun je trochu jiný: V podstatě ve všech historických podobách byla minimální mzda (nebo nejnižší platová třída) politickým rozhodnutím. Oproti tomu je stanovení procenta z průměru v principu tržnějším postupem. Jakkoliv je nutné zdůraznit, že zákon ve skutečnosti obsahuje řadu složitých konstrukcí, které umožňují vládě zasáhnout nebo ji dokonce nutí systém průběžně přehodnocovat. Ale to nemění princip.

Racionálnější námitkou je připomínka „matematické pasti“. Pokud bude minimální mzda vždy dotahovat průměr (doroste na 47 procent z něj), pak v dalším období tento růst vstoupí do výpočtu průměru, takže zase dojde k „dotáhnutí“ na nových 47 procent i v případě, že by se ostatní mzdy ani nepohnuly. To je z hlediska čísel faktická poznámka, avšak v pásmu minima se pohybuje celkem málo mezd, takže „automatická valorizace díky valorizaci“ je ve skutečnosti velmi málo podstatná až téměř bezvýznamná.

Pak je zde opravdu faktická námitka regionálně profesní. Průměr vzniká součtem obrovského počtu skutečně vyplacených mezd a vydělením výsledné hromady peněz počtem lidí, kteří mzdy pobírají. To znamená, že dochází k mimořádné agregaci a na jedné hromadě se ocitají kvalifikovaní i nekvalifikovaní, manažeři i uklízečky, lidé z Prahy i z Bruntálu a tak dále. Výsledná minimální mzda tedy bude 47 procent agregátního údaje. Získaná hodnota pak bude přiložena na rozličná odvětví a regiony bez ohledu na produktivitu práce v těchto odvětvích a regionech dosahovanou.

Ano, není to příliš šťastné. Jenže zrovna toto platí i v současném systému, jenom hodnota minimální mzdy není vypočtena ze statistik, ale určena politickým rozhodnutím. Popravdě zrovna v tomto dílčím případě je dokonce připravovaná podoba liberálnější než dosluhující systém. Ruší totiž podivuhodný (a poněkud těžkopádný) systém takzvaných zaručených mezd v profesích.

Zajímavou námitkou proti nové podobě výpočtu minimální mzdy je tvrzení, že tento institut není ve skutečnosti ekonomickou regulací, ale součástí sociálního systému. Z toho je pak vyvozováno, že výše minimální mzdy má zůstat politickým rozhodnutím, že nemá být odvozena od ekonomických okolností. Tomuto tvrzení je nutné přiznat jistou eleganci úvahy, z praktického hlediska je to ale omyl. Vzorec výpočtu znamená konec každoročního vyhroceného diskutování o výši změny, eliminuje nátlakové a lobbyistické vlivy. A ostatně v případě změny ekonomických parametrů a poklesu reálných mezd vede k tomu, že stejným směrem se vydají i mzdy minimální. Což by v případě, že by o tom měla rozhodnout politická reprezentace, mohlo vyvolat bouřlivé střety. (Zákon nicméně v principu neumožňuje nominální pokles minimální mzdy, což je poněkud absurdní, nicméně pro praxi málo významný fakt.)

A konečně: Na první pohled fundamentální námitka pak říká, že minimální mzda je ekonomicky škodlivá, protože jde o regulatorní opatření, které vytváří tržní asymetrii a karikuje důležitou informaci podávanou trhem práce, totiž informaci o ceně práce.

Je nesporná pravda, že minimální mzda přinejmenším dílčím způsobem degeneruje tuto tržní informaci. Otázkou ale je, zda je to pravda důležitá něčím jiným než samotnou pravdivostí. Bylo by to na další blog, nicméně v žádném případě nelze říct, že země bez minimální mzdy vykazují vyšší ekonomický růst. Ve skutečnosti minimální mzdy mají i velmi dynamicky rostoucí ekonomiky. Namátkou čínská. Nikdy se totiž nepodařilo prokázat, že by institut minimální mzdy jako takový měřitelným způsobem zpomaloval ekonomický růst. Naopak je zjevné, že existuje řada daleko významnějších parametrů systému a okolností, které do hry vstupují s řádově větší silou a významnějším dopadem na vztah mezd a prosperity.

Přinejmenším jedna věc je ale opravdu záhadná. Jak došli autoři evropské a české legislativy k představě 50 nebo 47 procent průměru jako referenční hladině? Odpověď pro Evropu zní, že jde o akceptování jakéhosi „zvykového práva“, když se v minulosti kolem této hranice minimální mzda dlouhodobě pohybovala. Což je vlastně vtipná okolnost, protože vzato fakticky se tedy referenčním bodem pro relativně tržní a liberální systém stane hladina vytvořená dříve politickými rozhodnutími. Nicméně mnoho zemí s takovým poměrem celkem spokojeně žije, takže není tak úplně důvod stavět jinou konstrukci.

A na okraj i na závěr: Z našeho pohledu to bude znamenat pořádné (několikaleté) dohánění, protože nyní je minimální mzda kolem 40 procent průměru. Uslyšíme jistě mnoho o tom, že kvůli přijaté změně zákoníku práce zkrachují nějaké podniky. Byl bych rezervovaný k takovým zkratkám. Jakkoliv jistě na nějaké podnikatelské subjekty nový systém dopadne celkem ostře, pokud nějakou firmu dostane do insolvence, tak to jistě nebude firma zdravá a prosperující.

Foto: Pixabay

Autor: Luboš Smrčka


Sdílet
Hodnotit
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars

Doporučujeme

Číňané šetří a Číně hrozí krize

02.04.2025, Autor: Vojtěch Benda

Na rozdíl od většiny světa, který se po pandemii potýká s velkou inflací, má Čína opačný problém – lidé nechtějí utrácet a tím vyvolávají deflaci. Nyní se Peking snaží přinutit své občany otevřít peněženky, aby zabránil krizi. Mezitím se na sociálních sítích objevují tipy, jak ještě více ušetřit.

Apogeo
Sazka reklama
e-news.cz - kurzy
e-news.cz - kurzy
e-news.cz - kurzy
e-news.cz - kurzy
Reklama

Pavel Veselý: Nová doba nebo Belle Époque 2.0?

01.04.2025, Autor: Pavel Veselý

Máme se prý dobře, jak je nám stále říkáno. Asi, jak komu, soudě podle nálady ve společnosti u nás i ve světě. Možná ani sám George Orwell svou knihu 1984 nezamýšlel jako návod k použití. Přesto se jim stal. Mluví se také stále o nové době. Ale je tato doba opravdu nová?

Apogeo
e-news.cz - kurzy
e-news.cz - kurzy
e-news.cz - kurzy
e-news.cz - kurzy
Sazka reklama
Reklama

Kolik skutečně stojí podnikání? Skryté náklady, o kterých se nemluví

25.03.2025, Autor: Z blogosféry

Podnikání přináší mnoho výzev a jednou z nich jsou bezesporu náklady. Zatímco některé výdaje jsou zřejmé, existují i skryté výdaje, které mohou významně ovlivnit finanční situaci podnikatele. Podívejme se na některé z často přehlížených nákladů a jejich optimalizaci.

Zlato na nových maximech: Má kov před sebou další růst?  

24.03.2025, Autor: Z blogosféry

V posledních dnech zažívají trhy další „zlatou horečku“. Cena zlata nedávno překonala magickou hranici 3 000 USD za troyskou unci, a to na pozadí pokračující války na Ukrajině, hrozby ekonomické recese v USA a rostoucí nejistoty v globálních obchodních vztazích.

e-news.cz - kurzy
e-news.cz - kurzy
e-news.cz - kurzy
Apogeo
e-news.cz - kurzy
Sazka reklama
Reklama

Švédský průmysl se raduje ze členství v NATO

18.03.2025, Autor: Vojtěch Benda

Pouze 23 ze 32 zemí v NATO plní své závazky dávat 2 % HDP na obranu. V současné bezpečnostní nejistotě se mnoho zemí snaží tyto závazky skutečně plnit a další tyto investice ještě zvýšit. Kromě naděje na zvýšení bezpečnosti Evropy tak mají radost především zbrojaři.

Apogeo
Sazka reklama
e-news.cz - kurzy
e-news.cz - kurzy
e-news.cz - kurzy
e-news.cz - kurzy
Reklama