Liberální institut hodnotí programové prohlášení vlády: Zahraniční politika

Orientace na západ je naštěstí, ale ne překvapivě, v tomto prohlášení pevně dána, stejně jako hodnoty, které si koalice cení. Pojďme však postupně.
V preambuli se koalice zavazuje, že zahraniční politika ČR „se bude opírat o ukotvení v Evropské unii a NATO a dobré vztahy se všemi sousedními státy,“ bude prosazovat lidské práva, demokracii, české obchodní zájmy a evropské hodnoty po celém světě. S tímto se nedá nesouhlasit. Většinu, ne-li komplet, těchto priorit najdeme v prohlášeních všech demokratických vlád směrem na západ, od „Anglie“ po USA. Zatímco autoritáři si rádi přidají cosi o jedinečnosti národa, síle armády, vyšším dobře – tak klasický, totalitní flex.
Také oceňuji charakteristiku vztahů k EU a očekávání od ní – „je pro nás zásadní zachování volného pohybu lidí, služeb, zboží a kapitálu a principů subsidiarity a proporcionality.“ Je to jednoduchý statement, ale stejně potěší. Obzvlášť v časech obchodních válek, tarifů, a růstu vlivu státu.
Kapitola je sama o sobě se svými dvěma stranami docela skromná, minimálně v porovnání například s tou slovenskou, která jich má sedm. Nízký počet ale nemusí nutně znamenat nízkou kvalitu. Priority jsou vykresleny v 16 bodech, některé ale na sebe navazují. Pojďme se tedy podívat i na ně. Věřím, že čtenář odpustí trošku magie CTRL-C a CTRL-V.
1. Budeme rozvíjet co nejužší přátelské vztahy na všech úrovních s našimi sousedy a strategickými partnery v rámci EU. Pozvání na pivo určitě neodolám.
2. Spolupráce ve Visegrádské skupině bude součástí našich vazeb na všech úrovních. Tak začneme zostra. Seskupení V4 je užitečné, ale jako kdy, jak komu a jak na co. Zvykne to dopadnout tak, že si jemně autoritativní vlády Maďarska a Polska toto jméno půjčují a prezentují tak své nápady v rámci EU naoko kousek serióznější.
Trochu mi zde chybí vymezení se vůči takovým výstřelkům. Můžeme říci A a zároveň i B.  Nás Slováků to určitě neurazí.
3. Budeme prosazovat intenzivní česko-německé vztahy v celé šíři spektra vzájemné spolupráce a prohlubujeme strategický dialog. Super, ČR může také využít svého hlasu v tomto dialogu například na kritiku vlažné zahraniční politiky Německa, zejména vůči Rusku. Ehm, Nordstream 2? Samozřejmě nová německá koalice má ještě svůj čas, proto neříkejme hop – ale dobrá rada neublíží. A pokud přitom exportéři dovezou více piva a klobásek, tak ještě lépe.
4. Budeme prosazovat co nejtěsnější transatlantickou vazbu a rozvíjet blízký vztah s USA bilaterálně, tak v multilaterálních formátech. Výborně. USA je s velikostí své armády a rozpočtem garantem svobody prakticky všech zemí NATO, jestli se nám to líbí, nebo ne.
Například Polsko za přítomnost amerických jednotek na svém území dokonce platí, a také Orbán v Maďarsku si tuto spolupráci cení (ne že by bylo Orbánovo Maďarsko nutně vhodným benchmarkem, samozřejmě). Kromě toho jsou USA jedním z nejhlasitějších obránců lidských svobod po celém světě. Ok, ne všude i v praxi, kritika je zasloužená, ale nebyli to Portugalci, kdo tlačil na Gorbačeva, aby zboural tu zeď. Máloco mě umí tak vzrušit jako Trumanova doktrína.
5. Nadále budeme rozvíjet dobré vztahy s Velkou Británii, a to nejen v ekonomické a bezpečnostní, ale i v kulturní, vědecké, vzdělávací a dalších oblastech. Přiznám se, při Velké Británii jsem trochu zaujatý, ale v tomto „menu“ si Česko vybírá vskutku vynikajících partnerů. Už slyším slova Chamberlain a Mnichov. Já říkám Churchill a Thatcherová. Jeden Mnichov ostře kritizoval a druhá se za něj omluvila. Tyto výhrady jsou ale kromě budování veřejného mínění i tak irelevantní. Podíváme-li se na to pragmaticky, nenajdeme na této straně Atlantského oceánu lepšího partnera, respektive partnera lépe zorientovaného v liberálních hodnotách osobní svobody, volného trhu a respektu k lidským právům. Vždyť vzpomeňme jen J. S. Milla, Johna Lockea a Adama Smithe. Tady leží jejich kořeny.
Takže spolupráce s UK je navzdory jejímu odchodu z EU pragmatický a velmi přínosný krok. Přidejte k tomu priority nové Ministryně zahraničních věcí Liz Truss – její Network of Liberty, který se v mnohém podobá i Trumanově doktríně: „The more freedom-loving countries trade with each other, build security links, invest in our partnery a pull more country do orbit svobody, safer a freer jsou všechny.“
6. Budeme rozvíjet tradiční strategické partnerství s Izraelem, zejména v oblasti bezpečnosti, vědy, výzkumu a inovací. Super, i když pro jistou, hlasitou část obyvatelstva to bude zřejmě kontroverzní. Faktem zůstává, že i při kritice zacházení s palestinskou menšinou, Izrael zůstává nejliberálnější zemí v celém regióne, jeho existence je právoplatná a spolupráce s ním je pro ČR velmi prospěšná. Zároveň bližší kontakt umožňuje komunikaci jakékoli kritiky – i bez sklouznutí do antisemitismu, který je bohužel v našich společnostech stále přítomen.
7. Budeme nadále prohlubovat spolupráci s demokratickými partnery v indo-pacifické oblasti (jako například Indie, Japonsko, Korejská republika, Tchaj-wan a další). Ano, ano a ano. Výborně. Velmi důležitá oblast do budoucna. Hodilo by se také v tomto kontextu zmínit i širší podporu Litvy, která se nachází na ostrém konci Čínského hněvu za svůj vstřícný krok k Tchaj-wanu. Možná by ji Praha mohla v její odvážných krocích následovat.
8. Provedeme revize vztahů s Ruskem a Čínou. Velmi potřebné, obzvlášť po chování na hradě a událostech ve Vrběticích. Nedá se nezmínit pokračující hybridní válka a špionáž obou zemí.
9. Hlásíme se ke spolupráci v rámci Trojmoří. Výborně, hlavně jako protiváha investicím z Číny v tomto regionu. (Pro kontext čtenáře: The Three Seas Initiative je politicky inspirovaná a komerčně řízená platforma pro zlepšení spojení mezi dvanácti členskými státy EU mezi Baltským, Jaderským a Černým mořem. Podporuje rozvoj infrastruktury v energetice, dopravě a digitálním sektoru. Zaměřuje se na nové investice, ekonomický růst a energetickou bezpečnost. Patří do ní Estonsko, Lotyšsko, Litva, Polsko, Česká republika, Slovensko, Maďarsko, Slovinsko, Rakousko, Chorvatsko, Rumunsko a Bulharsko.)
10. Budeme rozvíjet dialog se Svatým stolcem, podnikneme kroky ke sjednání nové zmluvné úpravy vzájemných vztahů a zasadíme se o její ratifikaci. Některé věci (jako např. pan Babiš) se po Slovensku opakovat nemusí.
11. Podpora demokracie, lidských práv a občanské společnosti je morálně správná, je však také pro náš stát výhodná. V minulosti nám naše lidskoprávní a transformační politika dokázala zajistit místo v centru evropské politiky. Obnovíme tradici „havlovské“ zahraniční politiky včetně podpory rozvojové a transformační spolupráce. Bohužel, jasné vyjádření a přihlášení se k těmto hodnotám je stále větší vzácnost. Jak v našem regionu, tak i kolem světa zmítaného kulturními válkami. Palec nahoře. Zastávat se dodržování lidských práv a liberálních hodnot svobody vytváří prostor pro stabilnější a svobodnější společnost.
12. Do konce roku 2023 předložíme Parlamentu ČR ke schválení zákon sankcionující hrubá porušení lidských práv (tzv. Magnitského zákon). Určitě ano. (Ve zkratce, Magnitského zákon umožňuje sankcionovat individuální aktéry za porušování lidských práv. Originální zákon byl pojmenován podle hlasitého kritika ruského režimu a jeho korupce, Sergejova Magnitského, jehož ruské úřady zatkli a ve vězení umučili k smrti. Prezident USA Barack Obama tento zákon v roce 2012 podepsal a uvalil tak finanční a vízové sankce na ruských činitelů odpovědných za tento čin.)
13. Budeme dbát na propojování humanitární, transformační, rozvojové a ekonomické spolupráce. Rozvojovou pomoc chápeme jako investici do podpory růstu hospodářské úrovně rozvojových zemí a zároveň vidíme příležitost podpory budoucích návazných projektů českých firem. Dobré. Třeba si dát pozor na konečný vliv zahraniční pomoci a komu finálně prospěje. Stává se, že tato pomoc skončí v kapsách místních diktátorů či oligarchů. Navázanost na ukazatele, které jsou nakonec prospěšné pro ČR, jsou jen vítány. Musí to ale zůstat v rozumné rovině a ne příliš rigidní ve všech případech.
14. Prosazování českých ekonomických zájmů i hodnot ve světě bude integrální součástí zahraniční politiky. Orientaci vnějších ekonomických vztahů zaměříme na podporu úspěchu českých značek, inovací, unikátních řešení s orientací na koncového zahraničního zákazníka. Českým firmám budeme pomáhat se vstupem na nové trhy. Good idea, Czechia! Ekonomická diplomacie je dost podceňována.
15. Do diplomacie vrátíme profesionalitu, zmodernizujeme a zefektivníme fungování Ministerstva zahraničních věcí ČR. Ano, prosím. Diplomacie, stejně jako vysoké státní posty, má mít jistou úroveň. Nemá být o egu konkrétní osoby, ani o rodinkářství a vlastním zisku. Reprezentanti v zahraničí mají být ti nejpovolanější lidé pro tuto práci. Nemá být zlatým padákem pro věrné straníky či je syny a dcery.
16. V rámci obnovy po pandemii budeme dbát na důsledné rušení omezení cestování. Budeme podporovat obnovení českého zahraničního obchodu, vědecké a kulturní spolupráce a vzdělávání tam, kde pandemie koronaviru vedla k omezením. Dobrý signál i pro ekonomiku. Říká se sice, že dobrou krizi je třeba vždy využít – ale návrat k normálu je jediná cesta k prosperitě, která je zase jediná cesta k naplnění ambiciózních klimatických cílů. Omezení je třeba postupně vypustit, tak jak mizí jejich příčina. Ekonomika se postupně pozvěcha, jistě zraněná, ale i zocelená. Závěrem, i když je tato kapitola kratší, přece obsahuje mnoho důvodů k optimismu. Česká republika má nyní výjimečnou šanci zazářit v mezinárodním společenství a svým příkladem vyzvednout i další země, například ty ve V4. Jednou takovou příležitostí bude nadcházející předsednictvo ČR v Radě EU. Už teď má své skeptiky, ale jaké by to bylo předsednictvo, kdyby na něj nebylo útoků?
MICHAL SVENTEK, je členem představenstva Slovenských Studentů za svobodu, specializuje se na zahraniční politiku.
Foto: Pixabay
Zdroj: Michal Sventek