Nebude uhlí. Trendem jsou tepelná čerpadla a kotle na biomasu. Podporujme plyn.
Takové argumenty padaly, když se schvalovala druhá výzva kotlíkových dotací. Zejména od lobbistů teplárenského sdružení, kterým roli užitečných idiotů sehráli ekologičtí aktivisté. Kdy například také prosadili větší podporu na tu „jejich biomasu“ než pro kombinované kotle. Což je nonsens, protože oba typy těchto kotlů spadají pod nejpřísnější emisní třídu, tzv. Ekodesign, a tudíž jsou jimi produkované emise na stejné úrovni. To není nic jiného než technologický rasismus, biomasa je dobrá, uhlí je špatné. Jen pocit. Pokud tedy nebudeme klouzat po povrchu a podíváme se na všechny argumenty kriticky, vyjde poněkud jiný obraz. Daleko více se blížící realitě českých domácností.
Tepelná čerpadla jsou zdaleka nejdražší investice do vytápění rodinného domu. Pohybuje se okolo čtvrt milionu korun. Přičemž maximální částka dotace je sto dvacet tisíc. Investice se samozřejmě vrátí v podobě úspor při provozu. Ovšem to má tři ale. Prvním je absolutní částka. Možná v Praze a středních Čechách si může rodina dovolit více než stotisícový úvěr a ten pak postupně splácet, ovšem v severních Čechách nebo na severní Moravě lidé nedosahují takových příjmů, aby jim byla banka schopna půjčit. Další věcí je, že lidé u nás, zvláště pak na venkově, ještě nejsou mentálně připraveni na tak progresivní technologie. Jít z uhelného kotle do tepelného čerpadla je skok asi jako přesednout si z žigulíka do nějakého SUV. A v neposlední řadě jsou to ty úspory při provozu. Zde je nutno zmínit, že při mrazech, jaké byly letos, se tepelné čerpadlo začne chovat jako elektrokotel. Tedy, topíte elektřinou, vyráběnou z větší části v uhelné elektrárně. To není zrovna ekologické, o účtech domácnosti za elektřinu ani nemluvě.
Nebude uhlí. Také zaznívalo. Prý sotva postačí pro teplárny. Samozřejmě přizvukovali plynaři… Uhlí ale bude, vláda prolomila těžební limity. Nadto uhlí pro teplárenství je jiný typ uhlí než to pro domácnosti. Zde si také připomeňme, že 95 % plynu získáváme z Ruska, respektive i z Norska, i to je ale ruský plyn. Z hlediska energetické bezpečnosti a nižší míry závislosti jsou pro nás uhlí a dřevo národní strategické suroviny. Dokud je máme, měli bychom je využívat. Pikantní pak na tom celém je, že Evropská unie na jedné straně trvá na sankcích proti Rusku, ovšem na druhé straně v členských státech podporuje dotacemi technologie na plyn. Zároveň připomeňme zelený experiment v Německu a Rakousku, od kterého obě země postupně ustupují a vracejí se k tradičním modelům vytápění rodinných domů. Energetika prostě není odvětví, které by sneslo revoluci. Nakonec, podobný projekt už jsme tady měli. Kdysi jednou vláda vyhlásila, že bude podporovat topení elektřinou, a rozdávala dotace na přímotopy. Pak došlo k deregulaci elektřiny, a nejeden majitel rodinného domu, který vyslyšel tuto zelenou výzvu vlády, zešedivěl při prvním ročním vyúčtování. To jen tak na okraj.
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
