Kdybychom dávali dohromady všechny potenciální negativní šoky, které může české zdravotnictví dostat, těžko bychom našli horší kombinaci, než kterou momentálně sledujeme. Jak z toho ven?
Ano, skutečně platí, že zdravotnictví již dlouho nezažilo tolik negativních impulzů – k dlouhodobým problémům, kterými je podfinancovaná infastruktura, nedostatek lidské síly všech úrovní, která se promítá do horší dostupnosti základní a specializované zdravotní péče (především na venkově) či stárnutí populace, pro zdravotnictví velmi nákladné, se přidaly více než dva roky intenzivního nákladového šoku jménem pandemie COVID-19. I po jejím postupném odeznívání bylo jasné, že si zdravotnictví neodpočine – odkládané výkony, léčení post-covidových syndromů, nebo zvýšená poptávka po službách značně poddimenzovaných (jako adiktologie nebo péče o psychické zdraví) „překryla“ ruská agrese na Ukrajině a s ní spojená humanitární krize válečných uprchlíků, kterým samozřejmě, a to podtrhuji, musíme 100% pomoci i v poskytnutí zdravotní péče.
Hledání, jak z toho ven, obsahuje standardní, avšak politicky nepříliš populární možnosti – definice standardu a nadstandardu, změna úhrad ve zdravotnictví nebo zvyšování povinného zdravotního pojištění. Obsahuje ale i řešení chytrá, která již dlouho čekají na implementaci. Jedním z nich je telemedicína.
Nejprve si pojďme říci, co telemedicína není – není to „telefonování lékaři“, jak si „někdo“ (rozumějte „opravdu hodně lidí“) může myslet. Telemedicínu můžeme definovat jako dálkový přenos lékařských informací (tlak, tep, teplota, saturace kyslíku v krvi, sledování diabetu atd.) od jednotlivce do lékařského zařízení prostřednictvím moderních telekomunikačních a informačních technologií. To je třeba obousměrné video, pravidelně odesílané reporty emailem, ale také notifikace z chytrých telefonů, wearebles (elektronika nošená na těle – hodinky, prstýnky, náramky, krokoměry…) nebo specializovaných diagnostických přístrojů umístěných v domácnosti pacienta. Pomocí technologií je zjišťován stav pacienta a jeho diagnostika v reálném čase a kontinuálně, přičemž údaje jsou automaticky zpracovávány a vyhodnocovány. Na to navazuje vzdálené poskytování zdravotnických služeb, konzultační činnost lékařem na dálku, případně objednání se na prohlídku, zákrok nebo výzva k rychlé hospitalizaci.
Právě to je největší výhodou telemedicíny. Nejdražší je ve zdravotnictví fyzický kontakt lékaře s pacientem – je spojen s cestováním, místem, kde pacient čeká, místem, kde probíhá vyšetření, ale také s návštěvami, které nejsou nutné, často vyžadují třeba jen formální administrativní úkon… To všechno stojí čas a peníze.
Čas a peníze ve smyslu úspor jsou přitom dvě největší devízy telemedicíny, jak ukazují data ze zemí, kde tento nástroj funguje, ale také z četných pilotních projektů v České republice. Potvrzují totiž, že telemedicína vede k dramatickému zvýšení efektivity zdravotnických zařízení, zejména v nárůstu obsloužených pacientů o desítky procent denně, zkracování doby objednání, snížení počtu telefonátů do ordinací a s tím spojená vyšší dovolatelnost se lékaře pacientem. V důsledku vyšší míry kontroly v reálném čase se projevují i významné úspory v objemu předepsaných léků – přijde vám třeba email od lékaře: „Data jsou v pořádku, můžete vysadit léky, už je nepotřebujete. Kontrola za 2 měsíce nebo pokud uvidím zhoršení situace. Náramek noste dál, nezapomeňte chodit alespoň 5 km denně a pozor na pitný režim! Pěkný den!“).
Ukazuje se navíc, že telemedicína není jen řešením pro jeden úzký segment, ale byla úspěšně implementována v desítkách různých oborů, od základních intervencí praktickými lékaři až po onkologii nebo kardiologii, vždy s vynikajícími výsledky. Proto nezbývá než doufat, že se volání odborníků a pilotní snahy několika pracovišť a expertů z řad lékařů, provozovatelů zdravotních zařízení i zdravotních pojišťoven najdou tu správnou podporu nové vlády. Všichni na tom vyděláme.
ALEŠ ROD, autor je ekonom, působí jako ředitel výzkumu Centra ekonomických a tržních analýz (CETA)
Foto: Pixabay
Zdroj: Aleš Rod