Jakoby s časem oslav 100 let založení Československé republiky přišel čas rozjímání a hodnocení.
Čeho jsme za tu dobu dosáhli, co se nám povedlo, kdo nám co udělal.
V průběhu svátečního víkendu na konci října jsme mohli slyšet řadu názorů historiků spojených s oslavami 100 výročí vzniku Československé republiky jak by se vyvíjela střední Evropa, kdyby se nerozpadla monarchie, nebo kdyby se císaři Karlovi I. povedlo uzavřít separátní mír. Zazněly i názory, že jsme si museli najít důvod, proč republiku založit a tím důvodem byl „útlak“ ze strany tehdejší monarchie. Čechy byly v té době její nejvíce rozvinutou zemí, územím s historickým základem a hranicemi. V tomto kontextu bylo poukázáno, že ve 20. století Češi oslavovali všechny války, které prohráli.
Podívejme se na milník poslední, pád socialismu, centrálně řízené ekonomiky s magickými pětiletkami, nástup demokracie a tržní ekonomiky. Jak jsme vlastně na tom? Podařilo se na prosadit vlastní ideály, Baťovy koncepce, rozvíjíme a budujeme naši zemi? Nebo jsme upadli v područí jiné monarchie, tentokrát s názvem Evropská Unie?
Úhel pohledu na komplexní stav se může lišit. Francouzský ekonom Thomas Piketty se domnívá, že to prohráváme na plné čáře. Je to o úhlu pohledu, zda jsme dojná kráva EU, nebo její sponzor a mecenáš. Ať je akceptován kterýkoliv z nich, jsme tam, kam jsme si sami pomohli. Co se týče čerpání financí z EU, sami si volíme ty, kteří nás v rámci EU zastupují. Sami si volíme naše „politiky“, kteří nás reprezentují a spravují naši zem. Některé z nich si volíme dokonce přímo.
Z pohledu mého, na jednu stranu dostáváme lekci od velkých mezinárodních firem, jakým způsobem získat tržní potenciál na nových rozvíjejících se trzích. Na stranu druhou nám zahraniční kapitál pomohl se dostat do velmi dobré ekonomické pozice, která je startovací čárou pro další samostatný růst. Je nyní na nás, abychom využili lekce, kterých se nám za posledních necelých 30 let dostává od zahraničních podnikatelů, a přetavili je ve vlastní prospěch. Je na nás, abychom více českých firem přetavili do mezinárodních korporací a nechali jejich zahraniční filiálky sponzorovat svoje české matky.
Vnímám to jako skvělou lekci, které se nám dostalo. Byli jsme poučení názorným příkladem, jak funguje pohled silnějšího a zároveň se nám dostalo možnosti, vybudovat si solidní ekonomickou základnu na to, abychom se stali silnějšími. Nyní je na nás, jak toho využijeme. Jak využijeme nabitých zkušeností, znalostí a nám vrozené inovativnosti. Je na nás, zda překročíme svůj stín a použijeme k rozvoji svému to, co za našimi hranicemi běžně funguje, nebo zda budeme se sami sebou brzdit a lpět na národních specifikách. Příkladem k tomu může být například projekt EET, který ač u nás bičován politickou opozicí, začíná být zajímavý i pro naše sousedy. Nebo elektronická fakturace, kdy svět kolem nás řadu desetiletí používá ověřené formáty, kdežto my si vymýšlíme naše vlastní.
Závěrem proto dovolte takovou řečnickou otázku. Chceme být raději čeští v područí jiných, nebo česky jiné mít v područí?
Jan Mrvík, výkonný ředitel společnosti EDITEL CZ